Vize, jakou potřebujeme/310

Vize, jakou potřebujeme/310

Na krátkou dobu přeruším uveřejňování obsáhlého pojednání Petra Kužela a Dominika Formana v časopisu Argument a doplnění komentářem. Před 14. online setkáním bylo zpracováno jako podklad k diskusi několik materiálů (většinou reagujících na výše uvedené), které byly "pěstitelům vize" k dispozici. K jejich zveřejnění se z časových důvodů dostávám až nyní, za což se jejich autorům omlouvám a současně jim touto formou děkuji. Od svého textu je odlišuji jako vždy barvou:

David Hmíra: Na Vizi shledávám mnoho pozitivního, proto se budu věnovat její kritice

Příliš filozoficko-ekonomické, nezáživné čtení. Chápu, že problémy je vhodné formulovat přesně, ale lidí, kteří přesně formulují aktuální akutní problém, je mnoho a bohužel jim málokdo naslouchá. Stále je doba, kdy je většina lidí apolitických a skrze práci a rádoby povinnosti jim už nezbývá čas na hloubání se v celospolečenských problémech. Až krize plně dolehne, pak se bude o politiku zajímat každý, nicméně nyní je ve vzduchu hmatatelné jakési ticho před bouří.

A pro ty, kteří se o aktuální situaci zajímají, tu je spousta blogerů, youtuberů a alternativních nebo těch "správných" zpravodajů tolik, že těžko nějaká velká část lidí přijme psanou, akademickou a černobílou Vizi. Ty modernější cesty k informování obyvatel jsou prostě přitažlivější, jednodušší a působivější. Videa, reportáže, emoce... To je to, co hýbe s lidmi.

Kromě nezáživnosti bych Vizi vytkl jednostrannost: příliš úzké zaměření. Chceme-li, aby ji vidělo co nejvíce lidí a aby byla to širokospektrální, celospolečenská vize, musí podle mě obsahovat mnohem více problémů, kterým čelíme a nástin jejich řešení. Například fakty, že:

- 2% populace ovládají zbylých 98% a co s tím dělat (vést k soběstačnosti, rodovému zřízení, kopnému právu, sounáležitosti...)

- extrémně roste rozdíl mezi bohatými a chudými, mizne střední třída (podpora lokálních producentů, státní podpora "našich" lidí, kteří něco hodnotného tvoří...)

- energetická nedostatečnost (znárodnění (nebo tak něco) ČEZu)

- kapitalismus (peníze) jako modla (neměřit vše penězi, podporovat a dbát na přátelství, rodinu, zdraví...)

- drancování přírody, její zneužívání, chemizace, z toho plynoucí úbytek rozmanitosti a z toho plynoucí řada dalších problémů, jako růst pouští, neúroda, rychlejší eroze... (přechod na udržitelné zemědělství, přirozené, lokální, permakulturu...)

- destruktivní a dnes již překonaný darwinistický pohled na to, že vše v přírodě prosperuje díky konkurenci a boji se odráží ve společnosti, kterou charakterizuje fráze: "člověk člověku vlkem" (raději člověk člověku člověkem - tedy spolupráce, to je to, na čem stojí vše v přírodě)

- nepřiměřená spotřeba, plýtvání, touha mít víc - 1/3 celosvětové produkce se nikdy nevyužije a vyhodí se (střídmost, přiměřená produkce, inteligentní přerozdělování...)

- nedůvěra mezi lidmi a ve stát (více osobního kontaktu, lidskosti, kladných činů, smysluplných jednání)

- vadná řešení objektivních problémů na úrovni nadnárodních organizací (opustit je, nebo vymáhat vlastní cestu a řešení, je-li to možné)

Perfektně o tom mluví pan prof. Staněk, nebo Jindřich Rajchl. Proč si skoro každý pronárodně smýšlející aktivista hraje na svém písečku a nespojí se spolu? Ani ne pod jednou myšlenkou, jedním lídrem, ale pod naší zemí! Přeci díky spolupráci tento svět existuje (viz. Bruce H. Lipton). Problémy jsou dávno ze všech stran objasněné, kdo chce, ten slyší, kdo nechce nebo na to nemá čas, ten se brzo bude divit.

Dále bych na Vizi přivítal méně gramatických chyb a omezil nadužívání slova "pěstovat". Nejen, že si při čtení jako zahradník představuji, jak sázím a zalévám myšlenky Vize, ale i mi to zní jako laciná náhražka slova "budovat". Celkově mi Vize zní zhruba tak, jakoby staří marxisté napsali novými slovy totéž, co bylo hitem socialismu.

Inu, podporuji Vizi, sleduji a sdílím myšlenky pana Valenčíka, věřím mu, jako jednomu z mála, že to myslí dobře. Komunitarismus a nové pohledy a přístupy Vize k aktuálním problémům mi jsou vlastní, akorát bych přidal trochu života do toho umírání.

K tomu ode mne:

D. Hmíra je můj dlouholetý kamarád. Jsem mu vděčný za jeho pohled "zvenku". Četl i nejstručnější (jednostránkovou) verzi vize. Proto mě některá jeho hodnocení trochu překvapila. Budu na to reagovat v dalším pokračování, abych zdůranil, čemu mají čtenáři věnovat pozornost.

(Pokračování rakcí na příspěvek D. Hmíry)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Na sobotním tradičním seznamovacím výletě s VŠFS se nás sešlo dvacet. Vyvážený mix pedagogů, studentů, absolventů a přátel VŠFS i jejich rodinných příslušníků. Část dorazila kratší cestou. Počasí skvělé, v pozdní odpoledne vysvitlo i sluníčko. Byla i kytara. Dokonce jsme našli i slibované strmělky mlženky. Rozcházeli jsme se těsně po západu slunce.

Krása podzimního lesa.

Oheň se podařilo rozdělat bez použití papíru. Nejvíce pomohla březová kůra.

Začíná se stmívat. Vlevo nahoře vrch Homole. Na jaře zde rozkvétá několik vzácných květin.

Pohled na piknikové místo a jeho okolí shora. I bez dronu nádherné.