Vize, jakou potřebujeme/309

21. říjen 2022 | 00.01 |

blog ›

Na krátkou dobu přeruším uveřejňování obsáhlého pojednání Petra Kužela a Dominika Formana v časopisu Argument a doplnění komentářem. Před 14. online setkáním bylo zpracováno jako podklad k diskusi několik materiálů (většinou reagujících na výše uvedené), které byly "pěstitelům vize" k dispozici. K jejich zveřejnění se z časových důvodů dostávám až nyní, za což se jejich autorům omlouvám a současně jim touto formou děkuji. Od svého textu je odlišuji jako vždy barvou:

Jana Simonová: Poznámky k otázkám pro 14. online setkání

Po přečtení všech podkladů a doporučených článků P. Kužela a D. Formana, které mi moc pomohly si věci ujasnit, doplňuji k diskuzi následující poznámky:

- Lze současné dění u nás chápat jako polaritu "levice-pravice", nebo jako polaritu (střet) sil hájících národní zájmy se slouhy cizí (globální) moci?

0001pt;line-height: normal">K tomu: Stejně jako J. Suk vidím jako rozhodující polaritu sil pro národní zájmy versus slouhové cizí moci. Jinými slovy je to polarita zájmů těch, kteří pracují pro prosperitu svých rodin, komunit a českého národa a těch, kteří posilují cizí nadnárodní/globální kapitál, a to jak z řad pravice, tak i levice.

Jak Forman a Kužel dokládají, levice, která by usilovala o omezování kapitálu ve prospěch práce, v dnešním světě prakticky neexistuje. Dále uvádějí, že pro progresivistickou levici jsou osou konfliktu kulturní války (nikoliv ekonomické nerovnosti) a "liberální levice poskytuje dokonalou ideologii pro globální kapitalismus". Dokonce dovozují, že "liberálně levicová servisní elita" ve vyspělých zemích světa a její výběr témat pro veřejnou diskuzi povýšil "infantilismus na normu". To se mi moc líbí a myslím, že současné dění v Evropě potvrzuje pravdivost jejich závěrů.

- Je globální polarita, která se nás nejbezprostředněji týká (dominantní hra, do níž jsme

vtaženi): NATO (vedené USA) versus Rusko, nebo jde o nevyhlášenou, ale účinnou válku

USA proti EU (v jejímž čele je selhávající Německo, které je hlavním cílem útoku)?

K tomu: Vše nasvědčuje tomu, že je to jedna z dalších válek, které postupně vede USA proti těm zemím, které úspěšně budují svoji národní ekonomiku, mnohdy díky svým přírodním zdrojům nebo pracovnímu úsilí, posilují svou národní měnu a pozici v regionálním nebo globálním kontextu a nebo jim nějak jinak konkurují (Čína je další nepřítel). Dlouhodobá stabilní a výhodná spolupráce Německa s Ruskem byla Američanům proti srsti už od 70. let (viz Brzezinski Velká šachovnice a jiné zdroje), zejména proto, že vedla k velkolepému rozmachu německého průmyslu, s kterým ten americký nemohl konkurovat.

Svým způsobem je to taky polarita národních zájmů zemí Evropy pracovat a prosperovat versus síly globálního vojensko-průmyslového komplexu a finančního kapitálu USA. Trochu přeháním, ale možná lze říct, že se projevuje polarita práce a kapitálu v různých zemích světa různým způsobem a globální výměna umožnuje, že některé státy se živí převážně prací, tj. těžbou zdrojů, průmyslovou výrobou dopravou atd. a jiné státy se živí službami. USA vsadily na služby a na dlouhodobé zisky ze zahraničí za jejich finanční, vlastnické a manažerské, mocenské a vojensko-obranné služby, jejich průmysl odešel převážně do zahraničí, kde našel výkonnější pracovní sílu, a podílí se dnes na tvorbě HDP jen cca 20 procenty. Podíl služeb dlouho převyšuje 70 procent.

USA žije desetiletí nad poměry, především na dluh, podíl průmyslu je nepatrný, a to ji nutí hledat další a další možnosti, jak dále doplnit zdroje jejich nafouknuté životní úrovně. Tentokrát ji jde o vyspělý průmysl Německa a nerostné zdroje a technologicky špičkový vojensko-průmyslový a kosmický průmysl Ruska.

Zatímco EU, včetně nás, a Ukrajina prokazuje dostatečnou úslužnost své liberální servisní elity americkému kapitálu, Rusko řeklo NE k nabízené roli slouhy. Zejména se mu nelíbí nabízené služby NATO v oblasti bezpečnosti v Evropě.

- Je Německo náš tradiční nepřítel, nebo země rovněž ovládaná slouhy cizí moci, která je

rovněž obětí, jen s tím rozdílem, že její silnější pozice umožňuje své problémy přenášet na

nás?

Nemyslím, že je Německo náš tradiční nepřítel. Spíše má občas sklony nás považovat za bezbranného tupce, který se dá dobře manipulovat a zneužívat ve prospěch zahraničního kapitálu – viz naše privatizace. Je však otázkou, jestli to spíše není chyba naše, že si totiž své zájmy neumíme prosazovat a bez rozmyslu jednáme podle rad jiných. Ostatní svět pak s námi jedná adekvátně.

Je opravdu překvapivé, jak nerovný je vztah USA a Německo. I 77 let po válce je to zřejmě vztah poraženého a vítěze/okupanta. Drahý plyn a ropa sníží konkurenceschopnost západní Evropy a možná, že se část průmyslu dokonce přesune do USA, čímž posílí jejich nevýznamný průmysl. Navíc válkou zničená Ukrajina by mohla vytvořit nový investiční boom jako Marschallův plán v poválečné Evropě. Zatímco EU debatuje o sankcích, etických a lidsko-právních otázkách války a sní o zkáze Putina a Ruska, USA dobře počítají. Zřejmě ani útok na Nord Stream nebyl pro Evropu signálem, že je to útok na jejich průmysl, konkurenceschopnost a budoucí prosperitu. Snad už jim to začíná docházet, v pátek viz překvapivý Borrell.

Vzhledem k menší ekonomické a politické síle Česka, dopady útoku na Německo se projeví s větší intenzitou v Česku, které svou plnou závislostí na Německu nemá moc manévrovacích možností, i kdyby chtělo.

(Pokračování podkladem dalšího pěstitele)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Na sobotním tradičním seznamovacím výletě s VŠFS se nás sešlo dvacet. Vyvážený mix pedagogů, studentů, absolventů a přátel VŠFS i jejich rodinných příslušníků. Část dorazila kratší cestou. Počasí skvělé, v pozdní odpoledne vysvitlo i sluníčko. Byla i kytara. Dokonce jsme našli i slibované strmělky mlženky. Rozcházeli jsme se těsně po západu slunce.

Studánka, o které se dříve předpokládalo, že poskytuje léčivou vodu.