Radim Valenčík

Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

rubriky:

přihlášení

archiv článků:

Vize, jakou potřebujeme/302

MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-priority:99; mso-style-qformat:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin-top:0cm; mso-para-margin-right:0cm; mso-para-margin-bottom:10.0pt; mso-para-margin-left:0cm; line-height:115%; mso-pagination:widow-orphan; font-size:11.0pt; font-family:"Calibri","sans-serif"; mso-ascii-font-family:Calibri; mso-ascii-theme-font:minor-latin; mso-hansi-font-family:Calibri; mso-hansi-theme-font:minor-latin; mso-bidi-font-family:Arial; mso-bidi-theme-font:minor-bidi; mso-fareast-language:EN-US; mso-bidi-language:AR-SA;}

Z diskuse na toto téma vyplynulo, že velmi důležité a aktuální je ujasnit si prizmatem současného dění, co je to levice a co je to pravice. To bude i jedním z témat 14. online setkání k pěstování vize v neděli 16. října v 18.00 zde:

Připojení (bez hesla):

https://meet.jit.si/radimvalencik

Jako přípravu na toto setkání i jako koncepční příspěvek k pěstování vize přináším rozbor dvoudílného článku v časopisu Argument, zde je odkaz na oba díly:

https://casopisargument.cz/?p=45534

https://casopisargument.cz/?p=45598&fbclid=IwAR1C4QGv5VWN5Bl0Z3gfT_ObdMpoOOGKIvK-z-XocISVIKHP5dUTCOePDVw

Jedná se o velmi dobrý a poměrně obsáhlý materiál, ale budu jej i se svými poznámkami dávkovat tak, abych čtenáře neodradil a aby mohl několik dnů po sobě nad důležitou problematikou popřemýšlet.

Proč jsem seriál sestávající se z uvedených článků a mých komentářů nazval tak, jak jsem ho nazval, čtenář postupně pochopí.

Mouchy pod sklem: Příčiny úpadku a selhání levice – část 5.

Text článku Petra Kužela a Dominika Formana odlišuji barvou.

Co dělat? Proměna levice a její taktika v současných společenských/4 podmínkách (1. část)

Petr Kužel, Dominik Forman

Ekonomická problematika vykořisťovaných pracujících byla podřazena na stejnou úroveň jako jedna z mnoha forem diskurzivního útlaku, a nakonec téměř úplně vytěsněna ze zorného pole levice, která tak opustila svou vlastní podstatu – tedy to, co dělalo levici levicí. Věříme však, že toto opuštění nemusí být definitivní.

Od té doby je třídní útlak, pokud je vůbec zmiňován, jen jedním z mnoha ‒ vedle útlaku genderového, rasového, etnického a jiných útlaků. Takto proměněné levicové myšlení vedlo k postupnému rozchodu mezi novým typem levice a obyčejnými pracujícími. Právě zde vzniká levice, pro kterou se dnes používá celá řada přívlastků: nová, liberální, progresivistická, postmoderní nebo "wokeness".

Zatímco se nová levice přeorientovala na tyto nově objevené formy útlaku, v rovině ekonomické docházelo ve stejné době k úplně jinému pohybu. Sílí moc korporací a jejich nadnárodní charakter, díky kterému jsou schopny se snáze vyhýbat placení daní, zvyšuje se jejich vyjednávací pozice vůči státům, jež mezi sebou soupeří v tzv. "závodě ke dnu" o to, kdo poskytne korporacím nižší daně, zatímco možnosti pracujících vynutit si důstojnější mzdy se ztenčují. Dochází k přesunu průmyslu, který do té doby tvořil páteř ekonomiky, do chudších zemí, což na jednu stranu dále snižuje sociální pozici pracujících v průmyslových odvětvích, která zde zůstala, neboť hrozba přesunu výroby je silnou vyjednávací pákou, a zároveň si větší počet průmyslových dělníků vzájemně konkuruje v zápasu o zbylá místa. V rovině ideologické pak tento přesun vyvolává blouznění o postindustriální společnosti. Na úrovni finančního kapitálu dochází ke zrušení brettonwoodských dohod, které vedlo k tomu, že se finanční kapitál a spekulace odpoutaly od reálné ekonomiky, tudíž lze dosahovat zisků, aniž by byly tyto zisky neseny reálným pohybem ekonomiky. A bylo by možno dlouze pokračovat.

Liberalismus se zde otevřeně štěpí, aby lépe ovládl celek společnosti. Ta část liberalismu zaměřující se na ekonomické otázky zde přechází do své extrémnější formy v podobě ideologie neoliberalismu a splývá s politickou pravicí. Druhá část liberalismu zaměřující se na kulturní otázky pohlcuje levici a připravuje ji o její podstatu.

V těchto podmínkách se pak západní nová levice, jak jsme řekli, zaměřuje na sérii pseudoproblémů a zcela se odcizuje běžným ekonomicky neprivilegovaným lidem. Odvrhuje svoje jádro, a stává se tak pouhým vyprázdněným nástrojem vládnoucí neoliberální ideologie, jež zrazuje ty, kvůli kterým historicky vznikla. Její původní levicový či socialistický obsah je nahrazen obsahem liberálním, což se projevuje tím, že namísto osvobozování práce od kapitálu se jejím programem stává osvobozování touhy od zákazů a represí, které symbolizují instituce jako stát, škola, rodina atd. Tento liberální obsah v oblasti kultury jde ruku v ruce s potřebami neoliberálního kapitalismu. Stačí připomenout "revoluční" heslo Května '68: "Je zakázáno zakazovat!" – Čím se koneckonců obsahově liší od neoliberálního hesla: "Laissez faire, laissez passer"?

Jen výjimečně se od té doby objevují na levici vážné politicky životaschopné pokusy o systémovou protiofenzívu: Mitterand ve Francii, Chávez ve Venezuele, Morales v Bolívii. Rozvoj levicových hnutí a jejich úspěchy na poli kulturním naopak úzce koreluje s rozvojem neoliberalismu a zvyšováním ekonomických nerovností. Je stále patrnější, že tato korelace není náhodná. Objektivní funkcí (byť třeba nezáměrnou) kulturních válek je odvádět pozornost od ekonomických témat, rozmělňovat třídní konflikty, a tím fakticky oslabovat jedinou sílu, která může ofenzivu kapitálu alespoň zbrzdit.

K tomu ode mne:

Kritická té části levice, která nechápe "vykořisťování" jako zásadní problém, je napsána skvěle. Ale to nestačí. Ti, kteří volají po návratu k původnímu pojetí levice (dále jej budu nazývat ortodoxní levicí, což prosím nebrat jako negativní označení), "přehlédli", jak dramaticky a drasticky se mění formy vykořisťování.

Uvedu jeden příklad: FED si může bez problému vytisknout z ničeho libovolné množství peněz a použít je na cokoli, např. na financování těch největších sviňáren a sviňáků. Následný inflační tlak rozptýlí do všech zemí, jejichž centrální banky přímo, nebo nepřímo (u nás přes ECB a euro v aktivech) používají dolar jako světové peníze. A pravidla jsou nastavena tak, že takto vytvořená dolarová (eurová) aktiva jsou navždy mrtvá a země se jich nedokážou zbavit. Dnes tuto formu vykořisťování ve velkém či spíše gigantickém, která nám vzala pětinu úspor během jednoho roku, pociťuje u nás (a podobně v dalších zemích) každý. Obětí jsou miliardy lidí. A ortodoxní levice je slepá.

Ortodoxní levice nevidí či nechce vidět, jak vznikla, funguje a degeneruje současná globální moc podřizující si nádnárodní a národní instituce způsobem, ze kterého se chce zvracet. Nepochopila, že se jedná o proces propojování struktur založených na pozičním investování a struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, ke kterému došlo až na globální úrovni. Takto vzniklo, funguje a degeneruje jádro současné globální moci, viz velmi podrobně zde:

https://radimvalencik.pise.cz/4432-pred-jihlavou-o-degeneraci-soucasne-moci.html

(Mj. pět a půl roku staré, ale ortodoxové dál melou svou.)

Za všechno může "vykořisťování". Budiž, ale když nepochopíme jeho současné formy, nikam nedojdeme. Budeme za nepřítele považovat "oligarchy" a "korporace", ale to, jak je vše ovládáno degenerujícím jádrem současné moci, nejen nepochopíme, ale ani nespatříme. Budeme jako mouchy pod sklem. Proto je levice sterilní. Proto nevidí, kde jsou nejzranitelnější místa současné globální moci a jejích průmětů (v podobě institucí ovládaných slouhy slouhů) a ani není schopna pojmenovat hegemona změn a jeho spojence. Jako mouchy pod sklem.

Levici se skvěle podařilo umrtvit teorii. V míře, která ji neumožňuje vidět, co to vlastně teorie je a jaké jsou její možnosti.

A tak levici ani nedošlo, k jaké obrovské transformaci celého systému současné globální moci a současné ekonomiky došlo: Motorem ekonomiky již není konkurence kapitalistických subjektů (např. korporací) využívající inovace k získání konkurenčních výhod. Ekonomika se mění v globální systém redistribuce zdrojů ovládaný administrativní složkou globální moci prostřednictvím dotací, embarg, vnucených gigantických veřejných výdajů, globálního podvodu s povolenkami, financování neziskovek, jejichž podíl na veřejných výdajích dramaticky roste (aby bylo možné zaměstnat masu hlupáků, kteří se v podmínkách rozkladu vysokého školství nic nenaučili, ale jsou ochotni sloužit a věřit pitomostem).

Levice se propadla hodně hluboko. Tomu, jak se ze současné situace dostat, se budu věnovat podrobněji později. Teď, aby na někoho nepadla debka, jen naznačím:

1. Bez perspektivní, realistické a přitažlivé vize nikdo z těch, kdo se hlásí k levici, nepochopí, o co jde, a nebude existovat ani základ pro sjednocování levicových sil

2. Právě proto, že zlo je "aplastické" a prorostlo celou společností, je hlavní oporou dobrá teorie, která v národních státech může podnítit obdobu procesu národního obrození (využití ideové, teoretické a kulturní převahy k obnovení národní identity a umožnění národní emancipaci proti útlaku ze strany globální moci).

(Pokračování 6. dílem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Většinu letní dovolené jsem trávil z rodinných důvodů v Košicích. Přece jen se nám však s manželkou podařilo krátce si zaletět k moři na Menorku. A tam máme možnost těžit ve zkracujících se podzimních dnech ze vzpomínek na léto ve středomoří.

Menorku lze poměrně rychle prochodit celou. Je přívětivá, i když pivo v některých obyčejných barech na plážích stálo až k pěti euro. Pláže, skály kolem nich, městečka i piniové háje stály za to.

Třetí část trojdílných slunečních  hodin. Pořád je ještě pravé poledne. Tak jsem se šel vykoupat.

Další farma (finka). Ze předu působí impozantně. Z tohoto pohledu je vidět, že je to tak trochu potěmkiáda.

Pohled z rekonstruovaná staré strážní věže. Takto to viděli její obránci. Bylo jich zpravidla pět. Její návštěvu jsem stihl na poslední chvíli před uzavřením.

Zrekonstruovaná část interiéru.

Zpět na hlavní stranu blogu