Vize, jakou potřebujeme/301

13. říjen 2022 | 00.01 |

blog ›

Na 13. online setkání k pěstování vize bylo nastoleno několik otázek:

- Lze současné dění u nás chápat jako polaritu (střet) "levice-pravice", nebo jako polaritu (střet) sil hájících národní zájmy se slouhy cizí (globální) moci?

- Je globální polarita, která se nás nejbezprostředněji týká (dominantní hra, do níž jsme vtaženi): NATO (vedené USA) versus Rusko, nebo jde o nevyhlášenou, ale účinnou válku USA proti EU (v jejímž čele je selhávající Německo, které je hlavním cílem útoku)?

- Je Německo náš tradiční nepřítel, nebo země rovněž ovládaná slouhy cizí moci, která je rovněž obětí, jen s tím rozdílem, že její silnější pozice umožňuje své problémy přenášet na nás?

Připomenu poznatek, který je jedním z důležitých dosavadních výsledků získaných při pěstování vize: Když špatně pochopíme dominantní polaritu, nevytvoříme dostatečně silný potenciál spojenců schopných čelit zlu a nutně prohrajeme. (Tj. perspektivní, realistická a přitažlivá vize musí obsahovat logickou bázi na základě triády ZMĚNA, tj. o jakou historickou změnu jde, SUBJEKT, tj. kdo je schopen změnu realizovat, POLARITA, tj. jaký hlavní střet se odehrává.

Z diskuse na toto téma vyplynulo, že velmi důležité a aktuální je ujasnit si prizmatem současného dění, co je to levice a co je to pravice. To bude i jedním z témat 14. online setkání k pěstování vize v neděli 16. října v 10.00 zde:

Připojení (bez hesla):

https://meet.jit.si/radimvalencik

Jako přípravu na toto setkání i jako koncepční příspěvek k pěstování vize přináším rozbor dvoudílného článku v časopisu Argument, zde je odkaz na oba díly:

https://casopisargument.cz/?p=45534

https://casopisargument.cz/?p=45598&fbclid=IwAR1C4QGv5VWN5Bl0Z3gfT_ObdMpoOOGKIvK-z-XocISVIKHP5dUTCOePDVw

Jedná se o velmi dobrý a poměrně obsáhlý materiál, ale budu jej i se svými poznámkami dávkovat tak, abych čtenáře neodradil a aby mohl několik dnů po sobě nad důležitou problematikou popřemýšlet.

Proč jsem seriál sestávající se z uvedených článků a mých komentářů nazval tak, jak jsem ho nazval, čtenář postupně pochopí.

Mouchy pod sklem: Příčiny úpadku a selhání levice – část 4.

Text článku Petra Kužela a Dominika Formana odlišuji barvou.

Co dělat? Proměna levice a její taktika v současných společenských/3 podmínkách (1. část)

Petr Kužel, Dominik Forman

Ztráta podstaty levice v 70. letech 20. století a její důvody

Zlom v této politice nastává přibližně v sedmdesátých letech, kdy dochází na levici na Západě (ale i v disentním prostředí na Východě) k myšlenkovému odklonu od socialismu (včetně marxismu) a levice se přiklání k liberalismu. Vznikla představa, že k liberální demokracii a kapitalismu neexistuje alternativa a že jediné, co lze dělat "tady a teď", je měnit nejrůznější partikularity v rámci tohoto systému samého a systém sám ponechat nedotčený. Velké emancipační projekty, s nimiž byla socialistická levice historicky spjata, byly označeny za pouhá "velká vyprávění", došlo ke zrodu představ o postmoderní a postindustriální společnosti. Třídní smír panující v předchozích desetiletích a relativně vysoká sociální mobilita vedly k vzestupu středních tříd a napomohly tomu, že jedinec se již nezdál být svazován příslušností k nějakým kolektivním, třídním identitám. (Pro střední třídy je toto myšlení koneckonců typické. Příslušníkovi střední třídy, "tedy mezitřídy (...), se vždy zdá, že je vůbec povznesen nad třídní protiklad." (Marx, K., Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta, in: Spisy, sv. 18, s. 172).

S rozvojem středních tříd se tento způsob uvažování pochopitelně značně rozšířil. Dochází k větší individualizaci společnosti a tzv. "velká vyprávění" jsou nahrazena jinými mýty: "robinsonádami" ‒ mýty o nezávislém, nespoutaném a nadtřídním individuu. Celostní společenská perspektiva (hledisko totality) byla nahrazena zmnožením vzájemně zaměnitelných perspektiv jednotlivců, a tak společnost začala být chápána nikoli jako struktura společenských vztahů, ale v souladu s dominantní liberální ideologií především jako soubor individuí.

Díky této ideologii se začalo zdát, že tato individua nejsou utlačována především ekonomickým systémem ‒ který v logice svého fungování udržuje panství určité třídy, postupně generuje stále větší ekonomické nerovnosti a podkopová možnosti demokracie ‒ a útlak byl ztotožněn s mocí, která nemá centrum, ale má být údajně stejnou měrou roztroušena ve všech oblastech společenského i soukromého života v podobě nejrůznějších forem diskurzů, jejichž (mnohdy neviditelné) působení pak jedince zbavuje jeho "pravé" autenticity. A tak byl levicí pod vlivem této perspektivy vyhlášen boj proti všem formám tohoto neviditelného útlaku. Lítý boj proti diskurzu a v rámci diskurzu. Z omezení se na diskurz vyplývá mj. důraz na korektní vyjadřování, neboť i jazyk samozřejmě představuje utlačovatelskou strukturu; to implikuje nutnost zápasu proti utlačovatelským pravidlům gramatiky, vymýšlení nejrůznějších jazykových zkomolenin, které mají údajně osvobodit ženy, předělávání dopravních značek, jelikož byly příliš patriarchální (případ Finska), boj proti závadné literatuře, filmům apod.

V základu těchto představ figuruje postulát liberálních teoretiků společenské smlouvy o původně nezávislých svobodných jedincích, kteří teprve sekundárně ‒ společenskou smlouvou ‒ zakládají společnost. Představitelům progresivní levice bohužel uniká ta skutečnost, že ony společenské struktury, které považují za utlačovatelské, patriarchální, autoritářské, disciplinační atd., mají rovněž tu funkci, že udržují společnost pohromadě. Vytvářejí předivo či tmel společnosti. Bez oné disciplinace a represe není možná socializace, a přestože ji mohou jedinci mnohdy chápat úkorně, vede k překonání infantilního narcismu a k přijetí principu reality. Překonání "všech forem útlaku" není radikální heslo, je to infantilní heslo.

Zásadní je ovšem fakt, že s rozpadem těchto "utlačovatelských struktur" nevznikne společnost svobodných autentických jednotlivců. Pomineme-li, že by se vnitřně, psychicky "rozpadla" i individua jako taková, došlo by naopak ke vzniku "společnosti" osamocených Robinsonů. Ta by místo proponované "říše svobody" spíše připomínala hobbsovskou "válku všech proti všem", kdy je homo homini lupus. Takováto atomizovaná společnost by byla samozřejmě tím nejlepším dárkem pro ekonomicky nejsilnější jedince, kteří disponují největší mírou moci. Dovedeno do extrému, s rozpadem společnosti by se rozpadly i podmínky, které umožňují garantovat jakákoli práva. Liberalismus utržený ze řetězu tak ve formě progresivismu vede k přesnému opaku původní liberální ideje. Vede do stavu, z něhož ‒ přijmeme-li liberální mytologii přirozeného stavu ‒ původně vzešel. Domníváme se, že by nebylo žádoucí vracet se do onoho mýtického stavu před zavedením společenské smlouvy. Liberalismus má být překonán pozitivně ve směru společenského pokroku demokratickým socialismem, nikoli krokem nazpět tak, že sám sebe prostě zneguje.

Vzhledem k tomu, že výše zmíněné formy útlaku jsou většinou často tak dobře skryté, že si jich údajné oběti ani mnohdy nedokáží všimnout, musí jejich existenci odkrývat adekvátně vzdělaná sociální vrstva, speciálně k tomu vyškolená, která z odkrývání těchto diskurzivních forem útlaku a z následného navrhování nápravy mnohdy ekonomicky dobře profituje. Jsou to problémy, které se zcela míjí s problémy obyčejných lidí, kteří nejsou v očích liberálních kulturních elit dostatečně osvícení, "probuzení", "woke" (tj. liberální), aby je dokázali bez jejich pomoci "správně" chápat.

K tomu ode mě:

Zde je dobře popsán jeden z důležitých aspektů degenerace levice. Lépe bych to nedokázal. Postmoderna, relativizace apod. se stály nástrojem destrukce chápání pravdy jako otevřeného a v interakci s praxí se rozvíjejícího teoreticky podloženého systému, prostřednictvím, kterého lze kvalifikovaně komunikovat. Levice ztratila oporu v dobré teorii (na tu starou zapomněla, resp. nedokázala ji převzít, tu novou nedokázala vytvořit). Otázkou je, do jaké míry se jednalo o důsledky spontánního vývoje (resp. procesu degenerace) a do jaké míry byla tato destrukce do prostředí levicové ideové tvorby implementována s cílem levici rozložit. Ortodoxové tomuto procesu nejen nedokázali čelit, ale svou rigiditou mu nahrávali,

(Pokračování 4. dílem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Většinu letní dovolené jsem trávil z rodinných důvodů v Košicích. Přece jen se nám však s manželkou podařilo krátce si zaletět k moři na Menorku. A tam máme možnost těžit ve zkracujících se podzimních dnech ze vzpomínek na léto ve středomoří.

Menorku lze poměrně rychle prochodit celou. Je přívětivá, i když pivo v některých obyčejných barech na plážích stálo až k pěti euro. Pláže, skály kolem nich, městečka i piniové háje stály za to.

Stará strážní věž u městečka Fornells. Krásně zrekonstruovaná. Půjdu se tam podívat.