Vize, jakou potřebujeme/289

1. říjen 2022 | 00.01 |

blog ›

Součástí rozšíření verze vize nemůže nebýt koncepce odstranění úpadku vzdělání a důsledků tohoto úpadku, a to i pokud jde o vymezení toho, co by mělo být nezbytnou součástí obsahu vzdělání. Vzdělání je základem produktivní spotřeby, základem naplnění smyslu žití, který je založen na rozvoji a uplatňování schopností. Ve zlomové době však k tomu přistupuje i to, že přirozená autorita vzdělání umožňuje alespoň částečně vytlačit z naší psychiky zapouzdřující memplexy, tj. ty replikátory v komunikačním prostoru, jejichž stabilita je založena na tom, že si podmaňující psychiku člověka a uzavírají jej do stereotypů a názorových bublin. S takto zasaženými lidmi se pak snadno manipuluje.

Několik následujících dílu seriálu k pěstování vize je věnováno náčrtu toho, jak by mohlo být koncipováno funkční a přitažlivé vzdělání odpovídající úrovni univerzitního vzdělání.

Projekt UNIVERZITY VŠEHO VĚKU – část 15.

Prakticky zaměřené předměty

0001pt;line-height: normal">Jak napsat závěrečnou práci

Velmi často se setkávám s tím, že studenti za mnou přicházejí a nevědí, jak závěrečnou práci napsat. Prý už bylo všechno vymyšleno. Hlavní příčinou problému, který mají, je nedostatečná výchova ke kritickému myšlení. "Terapie" má několik forem:

1. Ta nejjednodušší je, že jim dám přečíst a porovnat tři práce, které na dané téma již byly napsány, následně pak formulovat, v čem se liší, a na základě toho zformulovat svůj vlastní příspěvek k dané problematice.

2. Někdy ani to nestačí. Říkají, že se vším v uvedených pracích souhlasí a že k tomu nemají co dodat. Pak nastupuje druhá fáze: Požaduji, aby zformulovali alternativu k určitému (vhodně vybranému a důležitému) tvrzení, které se v některé práci vyskytuje, a argumentovali v jeho prospěch.

3. Když ani to nepomůže, nastupuje třetí fáze: Alternativní tvrzení zformuluji sám a snažím se, aby si student vybral buď původní, nebo jasně zformulovanou alternativu. Prostě tu, která je mu bližší. Pak argumentuji v její neprospěch a chci, aby tu alternativu, kterou si vybral, obhajoval. Je to fuška, ale většinou se nakonec student "rozjede" a začne studovat zdrojovou literaturu tak, aby podpořil svůj názor a sdělil něco, co sám považuje za přínosné.

Nejdůležitější je, aby student nepsal závěrečnou práci jako něco, "co musí splnit", "co se od něho chce", ale jako vyjádření svého pohledu, kterým chce něčím přispět k řešení problémů v dané oblasti.

V případě závěrečné práce vycházející ze studia výše prezentovaných témat je to mnohem jednodušší. Studující si v rámci vize vybere téma, kterým by chtěl určitou část vize doplnit, rozšířit či se kterou by chtěl polemizovat. Předmět "Metody myšlení" by mu měl umožnit co nejpřesněji formulovat alternativu, na které chce svůj přínos k pěstování vize založit. Vždy jde o určitý přesah stávajícího pojetí vize.

Tím, co studujícího může k alternativě a následnému přesahu motivovat je např.:

- Vnitřně pociťovaný nesouhlas s některými tvrzeními, pochybnost vztahující se k některému tvrzení.

- Vnitřně pociťovaná potřeba to, co již bylo řečeno, něčím doplnit.

- Snaha polemizovat s někým, kdo z určitých důvodů s některou částí vize či tvrzením, které je součástí vize, nesouhlasí, snaha přesvědčit ho o správnosti dané části vize či příslušného tvrzení.

Všechny tyto podněty lze získat při aktivní účasti na pěstování vize – při sledování diskusí, formou aktivního vstupu do diskusí a sledování ohlasů. Člověk si postupně najde svou parketu, pozici, ze které může říci "slovo do pranice". Důležité je "rozpohybovat" své myšlení a schopnost vnímat názory i argumenty druhých.

Při konečném zpracování závěrečné práce je důležité:

1. Vymezit se k těm, kteří se obdobnou problematikou již zabývali (formou: "ti a ti zpracovali obdobné téma, oproti nim posunuji řešení dané problematiky tímto směrem...").

2. Začlenit danou problematiku do kontextu celé vize (formou: "práce je věnována rozšíření vize tímto a tímto směrem a napomáhá její realizaci takto a takto...").[1]

To, že stávající závěrečné práce zpracované na univerzitní půdě zpravidla takovéto zařazení do širšího kontextu nemají je projevem toho, že převažuje snaha něco "vykázat" místo snahy o to, něco řešit, k němu vyjádřit vlastní názor a doplnit to, co již je známo, o něco nového.

[1] Jedná se o problém obecnější povahy. V podstatě každý společenskovědní výzkum by měl být navenek v odborné oblasti (zejména pak v nejuznávanějším výstupu, kterým jsou odborné časopisy evidované v uznávaných databázích) prezentován jako:

- identifikování se s určitou vizí (jejich základní typy by měly být známy a odbornou literaturou pojmenovány),

- prezentace přínosu v rámci příslušné vize.

Pokud výstup společenskovědního poznání nemá tuto formu, nic prakticky využitelného z něj nevzejde, ať je publikován v sebevýznamnějším časopisu se sebevyšším impakt faktorem. To, že tato forma nejenže není vyžadována, ale pokud by byla využita, může si být autor jist, že jeho článek bude odmítnut, svědčí o globální krizi současného společenskovědního poznání.

To je dáno tím, že společenské vědy byly "sterilizovány" a "neutralizovány" tak, aby se nemohly ve svých hodnocených výstupech vyjadřovat k současným problémům a aby mohl vládnout setrvačný přístup, který vede naši civilizaci do slepé uličky.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Další víkend jsem si vyrazil do Beskyd v okolí Čantoryje. Vyjel jsem ještě v noci, takže brzy ráno jsem byl na severu Moravsko-Slezského kraje, udělal pár foto a pokračoval na polskou stranu do lázeňského města Wisla, kde jsme se s manželkou ubytovali. Hlavním cílem byla Čantoryje z polské strany (před dvěma léty jsem ji dělal z české strany). Počasí se celkem vydařilo a dvoudenní výlet stál za to.

Řeka Wisla v městě Wisla po proudu. Velmi příjemné procházky, ovšem zítra nás čeká dost náročný výstup na Čantoryji.