Vize, jakou potřebujeme/286

Vize, jakou potřebujeme/286

V rámci ohlasů na 12. online setkání k pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize zařazuji do seriálu příspěvek Radka Novotného, jednoho z účastníků diskuse:

ÚVAHA NAD KONTEXTEM "SUCCESS FEE" UNIVERZIT

Radek Novotný

K tématu školného, resp. PODĺLU UNIVERZIT NA ÚSPĚCHU SVÝCH ABSOLVENTŮ "SUCCESS FEE" se na online diskusi 18. října více méně vyjadřovali jen zainteresovaní účastníci (přítomní universitní pedagogové) a my ostatní (lidé z vnějšku) jsme se k tomuto tématu v podstatě nevyjadřovali, považuji za důležité, aby se k systému dodatečných příjmů vysokých škol vytvořil široký konsensus z jednoho zásadního důvodu.

Nesmíme se k tomu stavět, jako že se to zbytku společnosti netýká. A pokusím se vysvětlit proč.

Ale k pochopení naléhavosti mi dopřejte krátký úvod.

Do tématu "Kde se to zvrtlo" bychom mohli klidně zařadit i dnešní antispolečenskou roli médií a po pandemii COVIDu, případně i na příkladu ideologické ekvilibristiky od "globálního oteplování" ke "klimatickým změnám" sem klidně můžeme zařadit i "zradu" významné části vědeckých pracovníků.

Kdy došlo k tomu?

Kdo se trochu zaobíráte teoriemi podnikání, víte, že distribuční kanály jsou jednou z nejdůležitějších (a začínajícími podnikateli) opomíjených hodnot a základů na kterých podnikání stojí. A oceňuje se jako jedno z nejvyšších aktiv společnosti. Máte-li vybudovanou distribuční síť, můžete prodávat v podstatě cokoliv.

A média měla perfektně vybudované distribuční kanály pro informace od sítě místních redaktorů, přes okresní, krajské i centrální redakce, včetně vydavatelství, PNS atd.).

I poslední strýc někde na samotě si mohl objednat denní tisk a ten mu tzv. "začal chodit". Každá domácnost měla svůj vlastní televizní přijímač a rádio včetně televizního a rozhlasového signálu (v rámci budování kapitalismu jsme si zrušili – společnost vyhodila – rozhlas po drátě).

Můžeme se již pouze odhadovat, jakou hodnotu tato DISTRIBUČNĺ SĺŤ NA INFORMACE měla, možná v řádu miliard.

To perfektně pochopili majitelé kapitálu a v době krize tištěných médií a nástupu internetu, kdy provozovatelům médií se díky boji o inzerenty snižovaly náklady, si tuto distribuční síť za pár "babek koupili".

Tím převzali moc nad tím, JAKÉ INFORMACE SE BUDOU V RÁMCI VYBUDOVANÝCH SĺTĺ K OBČANŮM DISTRIBUOVAT.

Pokud by si to naše elity a politici uvědomili, bylo možné tomuto podobným způsobem, jako je to v případě koncesionářských poplatků u ČT a ČRo, Státního fondu kinematografie nebo odpočtem z daní, zabránit.

Že crowdfunding funguje, nám denně dokazují alternativní weby a internetová rádia.

Ano, novináři se už delší dobu chovali jako utržení z řetězu, jako jednotlivci byli někteří z nich úplatní, někteří byli jen hloupí a líní, ale stále existovala určitá svoboda a pluralita šířených názorů.

Dnes sklízíme hořké plody.

Ano, někdo můžete namítnout, že ČT a ČRo se chovají i s koncesionářskými poplatky stejně, ale to je jen problém slabosti politiků a jde o vratný proces.

Stačí, aby vznikla silná se společností konsensuální vláda a parlament a nově obsazené mediální rady jsou schopny vrátit pluralitu do těchto veřejnoprávních médií.

U ostatních médií je to už nevratný proces.

Stejný problém se uskutečnil V OBLASTI VĚDY A VÝZKUMU, kdy společnost dala volnou ruku politikům, aby hledali úspory v akademické sféře podle libovůle jednotlivých partají.

Samozřejmě nepopírám ohromnou složitost nalezení spravedlivého způsobu financování české vědy (viz kafemlejnek hodnocení výsledků vědy), ale tím, že se vědcům řeklo, hledejte si externí zdroje v mezinárodních grantech, naše veřejnost opět ztratila jakoukoliv možnost ovlivnit, nad čím budou vědci bádat a jakými výsledky nás budou krmit.

A že to jde, si mohou zájemci ověřit v případě Švýcarska, kdy veřejnost rozhoduje o tom, na jaká témata půjdou jejich daně. A vědci jen musí tuto veřejnost a oprávněnosti vědeckých témat přesvědčit.

Takže se my v Čechách nemůžeme divit, že témata vědeckých výzkumů určuje zahraniční politika EU, USA včetně finančních korporací přes své soukromé Nadační fondy.

Byť se to z pohledu indoktrinace českého školství mimovládkami nezdá, tak naše společnost stále ještě má nebo může mít pod kontrolou to, co se naše mladá generace bude učit, protože zatím pedagogové ZŠ a SŠ ještě své ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy poslouchá.

A co se týče akademické obce, tentokrát stačí uznat celospolečenskou důležitost tvorby či podpory doplňkového dotačního systému mající na PRAXI NAVÁZANOU ZPĚTNOU VAZBU, který bude generovat pro vysokoškolské pedagogy důstojné finanční podmínky, a neztratíme z rukou kontrolu nad vysokoškolským vzděláváním.

Můžeme se na to taky opět vykašlat a říct si: "zase jim jde jenom o naše prachy" a za pár let se budeme zase ptát "Kde se to zvrtlo"?

Co nám hrozí, nám ukazuje situace v Číně, kde komunisti na poslední chvíli zastavili ohromný útok zahraničních společností ve formě soukromého doučování, o čemž jsem psal před nedávnem.

(Pokračování dalším tématem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

V neděli jsem si vyrazil do lesů v okolí Kozích Hor (je to vesnice, takže proto velké "H") nedaleko městysu, který určitě poznáte z prvního obrázku. Napovím, že za ním je přes dálnici na Strakonice hřeben Brd. Kopce se zvedají od Čapkovy Strže. Jezdím sem rád a několikrát ročně. Jedná se o jedny z nejhezčích lesů v okolí Prahy. A rostou zde i houby. Těch jsem už nasbíral víc než dost, takže jsem se jim věnoval spíše z estetického hlediska (je to příjemný pohled, když najdete nějaký pěkný hříbek či jinou zajímavou houbu). 

Jedno z nejhezčích jezírek v těchto lesích, hluboko v jejich nitru. Kolem něj vede zelená značka.

Okolí jezírka s chatičkou.

Další ze zlatých dolů.

I takovéto nádherné houby, pýchavky, zde lze najít.