Vize, jakou potřebujeme/278

Vize, jakou potřebujeme/278

Téma memplexů, které je z mnoha hledisek pro tvorbu vize důležité (sama musí být eveolučně úspěšným memplexem, a to memplexem, který dokáže vytlačit z komunikačního replikačního prostoru zapouzdřující memplexy) zaujalo Jana Pokorného. Jeho příspěvek je víc než zajímavý.

K otázce memplexů

Jan Pokorný

Přemýšlel jsem trošku nad memplexy, je to zajímavé téma a donutilo mě to si k tomu i něco málo pro sebe napsat. Upřímně mě tolik nezajímal vztah k vizi jako spíše samotná podstata memplexů. Nakonec jsem to trochu upravil, protože by mě zajímal Váš názor.

Příkladů memplexů jsem našel mnoho.

Proto jsem postoupil dále a snažil se nejprve do nějaké kategorie zařadit samotný memplex. Jakmile jsem si uvědomil, že memplex sám o sobě je memplexem, přešel jsem k podstatnější otázce, pravděpodobně ovlivněn jiným memplexem – bytím: "Co memplexem není?" Příklad ne-memplexu již je obtížnější, s trochou fantazie je vše, co vyprodukuje myšlení modifikací stávajících memplexů.

K tomu ode mne:

Ne vše, co vyprodukuje živý organismus je živým organismem. S myšlením je to stejné. To, co vyprodukuje myšlení, ale nereplikuje se v komunikačním prostoru, je odpad, není to memplex.

Pokračování J. P.:

Tedy: memplexem není pouze to, co je i bez memplexů. Avšak okamžikem poznání takového jevu o něm již přemýšlíme pomocí memplexů, případně vytváříme zárodek nového memplexu.

Pojem memplex je zvláštní. Už to, že je sám součástí množiny memplexů. Nebo dokáži najít jeho podstatu existence pomocí ekonomie, ale to znamená, že podstatu existence memplexu umím vystihnout jen díky jinému memplexu. Podstata memplexů je podle mě čistě ekonomická, bylo by nákladné poznávat, popisovat a zkoumat svět bez memplexů, které již prošly svým vvývojem a obstály v konkurenci jiných memplexů. Jejich využití snižuje transakční náklady na poznání a umožňuje efektivnějším způsobem vytvářet nové memplexy. Na druhou stranu vzniká riziko neefektivity a brždění rozvoje v nektirickém přijímání memplexů.

Evoluční vývoj memplexů na mnoha příkladech z historie lidského myšlení dokazuje, že sice mohou určitou dobu přežít i memplexy, které realitu nevystihují dostatečně přesně, ale tato jejich vnitřní nekvalita je dříve nebo později pohřbí. To znamená, že kvalitní memplexy by mohly být ty, které jsou dlouhodobě konkurenčně odolné, dokáží se přizpůsobovat a dále rozvíjet. Přičemž dříve nebo později je tak dlouhý čas, který odpovídá kontextu určitého jevu, který je v konkrétním případě potřebný k nějaké změně. Například je možné, že je stále příliš brzy na to, aby zanikly memplexy, na kterých stavíme naše myšlení již tisíciletí, ale jednou se jejich čas nachýlí. V dlouhém období se tedy nedá hodnotit kvalita memplexů jen podle toho, že stále existují, protože naše myšlení má schopnost vytvořit zcela novou množinu memplexů. Nemyslím si, že by se tak opravdu stalo, protože by se jednalo o nesmírně nákladný proces, případně by i v takovém procesu byly využity stávající memplexy a jejich zpochybňování.

Kvalitu memplexů dokážeme posoudit pouze v určitém čase a prostoru za využití schopnosti představy budoucího vývoje. Kvalita v důsledku souvisí s tím, že určitý memplex přetrvává a rozvíjí se, ale hlavním měřítkem jeho kvality by měla být jeho užitečnost. Každý memplex je pouhým modelem, díky kterému můžeme pochopit jen malou část komplexní a složité reality (výjimkou by mohla být víra). Kvalita ekonomických modelů je podle Friedmana v jejich schopnosti predikce budoucího vývoje. V určitém čase a prostoru jsou proto kvalitní takové memplexy, které dokáží co nejlépe vystihnout a pracovat se současnou i budoucí představitelnou realitou.

K tomu ode mne:

"Kvalita" není jediný a patrně to není ani nejvhodnější posuzování memlexů. Důležitými parametry jsou:

- Stabilita.

- Replikační síla (schopnost šířit se).

- Podprahovost jejich působení (tj. že je člověk přejímá, nechá se jimi ovlivnit, aniž by si to uvědomoval).

- Zakořeněnost (to, jak se usadí v jeho podvědomí a odsud ovlivňují vědomou duševní aktivitu člověka).

Atd. Tady toho ještě víme velmi málo.

Pokračování J. P.:

K vizi: Vize by měla být memplexem s takovými kvalitami, aby dokázala v budoucnu obstát mezi jinými memplexy. Na jejím vytváření se pravděpodobně nebude podílet širší veřejnost, protože vytváření vize sebou nese značné náklady příležitosti. Také osvojit si vizi není zcela bez nákladů, ale v porovnání s jejím vytvářením jsou náklady výrazně nižší. V okamžiku, kdy by byly současné většinově přijímané memplexy konkurující vizi blízko horizontu svého zániku kvůli jejich vnitřní nekvalitě, vytvoří se prostředí pro bujení zárodků nových memplexů. Mezi nimi bude značné množství nekvalitních (ve smyslu jejich neschopnosti střednědobého prosazení), které však mohou mít díky své jednoduchosti lepší schopnost rychlého šíření než kvalitní a komplexnější memplex. Nekvalitní memplexy by měly zaniknout dříve než kvalitní, pokud se však ty kvalitní dokáží vůbec prosadit.

K tomu ode mne:

Tato závěrečná úvaha je příliš zjednodušená právě v důsledku použití ne zcela vhodného parametru "kvalita". Ale jinak moc dík. Tento pohled přispívá k pochopení problematiky memplexů je inspirující.

(Pokračování dalším tématem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Když si chci udělat jen malý výlet v blízkém okolí Prahy, jedu do Jíloviště a projdu se kolem vrchu s krásným jménem Kámen (414 m. n. m.). Už v květnu zde lze najít dubáky. Pochopitelně se člověk nevrátí s prázdnou, když houby rostou. Lákají mě sem především krásné výhledy na údolí Berounky a směrem k Praze. A také romantické skalky, které zde vznikly laickou těžbou buližníku.

Radotín pohledem přes paseku, která vznikla lesní kalamitou.

Ke krásám přírody patří i toto.

Údolí Berounky směrem k Praze. Za tímto výhledem musí člověk sejít kus po modrí značce směrem ke Všenorům, až na kraj lesa.

Také údolí Berounky, tentokrát více proti jejímu proudu. Dole je kus Dobřichovic a pod zalesněným kopcem Karlík.