Jak je to s rozdělením lidí v naší zemi?

Ne. Národ není rozdělen. Jen pozorujeme polaritu přerůstající v animozity mezi normálními občany NAŠĺ ZEMĚ a vědomými či nevědomými SLOUHY CIZĺ MOCI. To je jediné pnutí, které u nás je. To není "rozděl a panuj". To je rozdělování lidí jako nutný důsledek protektorátního či spíše okupačního panování.

Je přitom nutné uvědomovat si současný stav: Drtivá většina institucí, včetně těch, na kterých stojí ústavní systém (zákonodárná, výkonná a soudní moc), systém vzdělání, systém zpravodajské ochrany, mediální mainstream je v rukou slouhů současné globální moci. Když opomenu horlivost mediálních slouhů, kterou můžeme pozorovat každý den, tak lze jen připomenou excesivní (z hlediska role institucí, které vedou) chování Koudelky, Rychetského a dalších.

Takováto koncentrace nadnárodní a výrazně protinárodní moci je živná půda pro bujení KOLABORANSTVĺ. Kolaborantství, které si někteří nepřiznávají a nechtějí přiznat, jiní s ním kalkulují a zdůvodňují si to potřebou profesní seberealizace (aby mohli společnosti poskytnout to, co umí), ti nejubožejší (a budou nějakou dobu ještě nejúspěšnější) s tím bez uzardění kalkulují, aby se mohli prosadit na úkor druhých kompetentnějších.

V této souvislosti stojí za připomenutí fenomén známý v psychologii jako PROJEKCE. To je případ, když své vidění světa připisuji druhému. Fiala či Šafr skutečně "viděli" na Václaváku "ruské šváby". Oni se upřímně domnívají, že ti, kteří akci organizovali a kteří ji svými vystoupeními reprezentovali, se snaží dělat kariéru prostřednictvím Ruska a služby Rusku. Je to v logice jejich chápání světa: MY děláme kariéru přes posluhování US, přes kolaborantství s jednou stranou, tak ONI musí dělat kariéru přes posluhování druhé straně a tou je RF. Tímto postojem vyjevili svou dost zvrácenou lidskou podstatu. České prapory neviděli prostě proto, že pojem vlastenectví, národních zájmů, vztahu k vlastní zemi bez Kolaborantství se silnějším si ve svých hlavách nedovedou představit.

V určitém smyslu si můžeme sami za to, že jsme si nechali ukrást instituce, které by měly chránit naši státní suverenitu, naše národní zájmy. Svou polistopadovou naivitou, svou neochotou si včas přiznat reálný stav a směřování vývoje. Avšak vzhledem k tomu, že podobná situace je i ve srovnatelných okolních zemích, je to patrně následkem globálního monopolu moci, který se paradoxně zjevil v zemi, která si nejdříve a nejvíce uvědomila škodlivost monopolu a má nejvyvinutější antimonopolní zákonodárství. Tento stav nebude existovat dlouhodobě, resp. už dnes se ukazuje, že uspořádání světa na tomto nestabilním a riskantním základě končí.

Jaká je perspektiva dalšího vývoje? Fatální. Vždy, když se vládnoucí moc vymkne kontrole a "vytlouká klín klínem" tím, že na místo omezených a bezcharakterních slouhů v důsledku krize, kterou takové uplatňování moci nutně způsobí, dosazuje ještě více omezené a bezcharakterní slouhy, vyvolává to rozkol na periferiích i v samotném epicentru moci. Prvotním následkem je ještě větší "přitužení" tj. ještě větší ignorování kompetentnosti, ještě větší preferování bezohledné tuposti, nad kterou vnější pozorovatel žasne.

Dosazená cizí moc již z této slepé uličky vyjít nedokáže a ti, kteří jsou ji ochotni sloužit, se začínají štěpit na ty, kteří se degeneraci moci poddají, a na ty, kteří jsou ochotni podpořit reformy vyúsťující ve vyvedení společnosti z krize. Nastává doba, kdy lze uskutečnit exodus a vymanit se z nadvlády cizí moci. V takové době vždy výrazně roste role rozumu, vzdělání, kultury jako přirozeného základu sjednocení národa, posílení jeho sebevědomí a ochrany před provokatéry.