Vize, jakou potřebujeme/272

Vize, jakou potřebujeme/272

Součástí rozšíření verze vize nemůže nebýt koncepce odstranění úpadku vzdělání a důsledků tohoto úpadku, a to i pokud jde o vymezení toho, co by mělo být nezbytnou součástí obsahu vzdělání. Vzdělání je základem produktivní spotřeby, základem naplnění smyslu žití, který je založen na rozvoji a uplatňování schopností. Ve zlomové době však k tomu přistupuje i to, že přirozená autorita vzdělání umožňuje alespoň částečně vytlačit z naší psychiky zapouzdřující memplexy, tj. ty replikátory v komunikačním prostoru, jejichž stabilita je založena na tom, že si podmaňující psychiku člověka a uzavírají jej do stereotypů a názorových bublin. S takto zasaženými lidmi se pak snadno manipuluje.

Několik následujících dílu seriálu k pěstování vize je věnováno náčrtu toho, jak by mohlo být koncipováno funkční a přitažlivé vzdělání odpovídající úrovni univerzitního vzdělání.

Projekt UNIVERZITY VŠEHO VĚKU – část 8.

Teorie her jako bojové umění

Lze uvažovat ještě o jedné disciplíně, která by mohla být organicky začleněna do obecného základu intelektuální výbavy toho, kdo chce vědět, o co jde a co dělat, tj. aktivním pěstitelem, šiřitelem a realizátorem perspektivní, realistické a přitažlivé vize: Teorie her.

Teorie her je matematická disciplína, která velmi podstatným způsobem přispívá k pochopení toho, jak se lidé chovají a proč se tak chovají. Z tohoto hlediska má velmi blízko k teoretické ekonomii, resp. mikroekonomii. To, proč nemusí být jako samostatná disciplína zahrnuto do obecného základu, je dáno tím, že její výuka může být rozložena mezi částí vloženou do výuky matematiky a částí vloženou do výuky mikroekonomie.

Teorie her je spojena s velmi významným přesahem v chápání světa. Většina úloh, které s pomocí matematiky (či v oblasti ekonomie) řešíme, jsou úlohy optimalizační (hledáme to nejlepší řešení, které vyhovuje nějakým podmínkám). Z hlediska teorie her jsou toto úlohy s jedním hráčem. Teorie her řeší otázku výběru nejlepšího řešení (nejlepší alternativy) v podmínkách, kdy o tom co se stane, rozhoduje (krom nás) i někdo jiný (případně něco jiného či někteří jiní), jiný hráč (hráči). K tomu několik poznámek:

1. Teorie her ukazuje sílu matematiky – to, co se zdá být v některých případech otázkou spadající do psychologie, lze přesně spočítat.

2. Na druhé straně ukazuje, že matematika je jen "kostra" našeho poznání i naší představivosti, že k tomu, aby "fungovala" musí být doplněna do živoucího organismu poznání dalšími prvky.

To druhé platí zejména v podmínkách, kdy se rozhodujeme "online", v reálném čase. Proto také samostatná výuka teorie her musí být spojena s určitým výcvikem okamžitého rozhodování, tj. být pojata jako výuka bojového umění, kdy známe základní typy toho, co můžeme udělat my i náš protihráč, ale záleží i na tom, jak příslušné akce zvládneme v reálném čase.

Při využití teorie her musíme počítat s tím, že v realitě se hraje obrovské množství her, které jsou svými parametry vzájemně propleteny. Lidé většinou nedokážou rozpoznat, kdo všechno je hráčem, dokonce často ani to, jaké hry se hrají a která hra je dominantní apod. V tomto směru je teorie her velmi přínosná, protože její terminologie, rozlišení typů her i nástroje, které používá, to vše umožňuje, aby si člověk uvědomil, s čím vším musí při svém rozhodování počítat.

V některých podstatných případech přichází teorie her s naprosto zásadními poznatky, bez kterých člověk nedokáže s dostatečnou jistotou pochopit, o co jde. To je zpravidla spojeno s určitým typem hry, která se ukazuje býti klíčem k "rozklíčování" toho, co se jeví jako velmi složité, ale podstatu čehož lze analýzou situace prostřednictvím vhodně zvoleného nástroje z oblasti teorie her jednoznačně objasnit.[1] To je důvod, proč se některým teorie her "nelíbí". Jiným se zase nelíbí proto, že její osvojení vyžaduje poměrně značné intelektuální úsilí.

Dovětek:

Tímto jsem v podstatě skončil stručnou prezentaci toho, co a v jaké podobě by mělo být začleněno do obecného základu intelektuální výbavy toho, kdo chce vědět, o co jde a co dělat, tj. aktivním pěstitelem, šiřitelem a realizátorem perspektivní, realistické a přitažlivé vize. Navázat na tento základ by měly prakticky orientované disciplíny, které jsem uvedl v první části. K těm se dostanu s určitým časovým odstupem.

(Pokračování dalším tématem – tentokrát o pojetí ekonomického růstu)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Dendrologická zahrada v Průhonicích, když pořádně zaprší.

Nečekal jsem, kolik vody uvidím. To už nebyl jen potok, ale téměř řeka. Naštěstí všude byly postaveny skládací můstky, takže se celý areál, ve kterém toho ještě hodně kvete a který je pěkný i nyní na podzim, dal projít. A stálo to za to. Včetně vynikající makové zmrzliny v zahradní kavárničce.

Kdo neviděl na vlastní oči, neuvěří. Přechod přes můstek byl docela dobrodružný.

Přejít se dalo po takovýchto můstcích.

Krása podzimních květů.

Divočina.