Vize, jakou potřebujeme/268

10. září 2022 | 00.01 |

blog ›

Součástí rozšíření verze vize nemůže nebýt koncepce odstranění úpadku vzdělání a důsledků tohoto úpadku, a to i pokud jde o vymezení toho, co by mělo být nezbytnou součástí obsahu vzdělání. Vzdělání je základem produktivní spotřeby, základem naplnění smyslu žití, který je založen na rozvoji a uplatňování schopností. Ve zlomové době však k tomu přistupuje i to, že přirozená autorita vzdělání umožňuje alespoň částečně vytlačit z naší psychiky zapouzdřující memplexy, tj. ty replikátory v komunikačním prostoru, jejichž stabilita je založena na tom, že si podmaňující psychiku člověka a uzavírají jej do stereotypů a názorových bublin. S takto zasaženými lidmi se pak snadno manipuluje.

Několik následujících dílu seriálu k pěstování vize je věnováno náčrtu toho, jak by mohlo být koncipováno funkční a přitažlivé vzdělání odpovídající úrovni univerzitního vzdělání.

Projekt UNIVERZITY VŠEHO VĚKU – část 4.

Teoretická ekonomie 1 - mikroekonomie

0001pt;line-height: normal">Když to pojmenujeme takto, nebude o příslušný předmět příliš velký zájem. Teoretická ekonomie, resp. mikroekonomie bude považována za předmět obtížný a vzdálený od života. Tak to zkusme jinak a nazvěme tento předmět Teorie preferencí a lidského rozhodování. Moderní ekonomie spadající pod oblast, která se tradičně nazývá mikroekonomií, je skutečně věda o lidském chování a disponuje k tomu teoretickým arzenálem, který by měl znát každý člověk, který chce pochopit, o co ve společnosti jde. Jejím základem je vyjádření preferencí člověka prostřednictvím indiferencí, tj. prostřednictvím jeho ochoty směnit něco za něco. K tomu využívá jednoduchá grafická vyjádření, například aparát indiferenčních křivek a další nástroje, které jsou založeny na vztahu celkových a přírůstkových (mezních veličin). Není jednoduché si tento aparát osvojit, naučit se s ním ve své hlavě pracovat, ale je to důležité. Významným způsobem to rozvíjí naši představivost a umožňuje pochopit, proč se lidé chovají tak, jak se chovají.

Svými preferencemi se vždy vztahujeme k budoucnosti. Do svých současných prožitků promítáme naši představu o prožitcích budoucích. To si může každý ověřit sebepozorováním. Aktuální prožívání každého z nás má svůj původ v naší (prožívané) představě o budoucnosti. Ten, kdo si tuto skutečnost uvědomí, je schopen významným způsobem ovlivnit (kultivovat) svoji psychiku. V této oblasti se mikroekonomie jako věda o lidském rozhodování dotýká, resp. velmi těsně propojuje s psychologií.

Prostřednictvím poznatků mikroekonomie lze ukázat, že člověk se například významně orientuje podle toho, jaké budoucí příjmy očekává od toho, co se jeví jako spotřební aktivity. A to nejen v případě, že si pořizujeme něco, co přímo slouží k rozvoji a uchování našich schopností (když investujeme do vzdělání či zdraví), ale i v případě, když si pořizujeme statky (včetně služeb, které jsou také určitým typem statků), které nám umožňují demonstrovat naši pozici, zvyšují naši bezpečnost, zvyšují naši prestiž, umožňují rozšířit naše společenské kontakty apod. Ve všech těchto případech je naše aktuální prožívání odvozeno od naší a námi prožívané představy toho, jaké prožitky budeme mít v budoucnu. Za zjednodušenou formulací neoklasické ekonomie, ze které současná mikroekonomie vychází, tj. že "člověk jako spotřebitel maximalizuje svůj užitek", se skrývá to, že prožitkový mechanismus člověka (to, co subjektivně pociťuje jako "užitek") mu umožňuje orientovat se v čase tak, aby svůj současný příjem co nejefektivněji měnil v příjem budoucí. Jakmile si ten, kdo si osvojuje teoretickou ekonomii, tuto skutečnost uvědomí, stává se tento obor jedním z nejatraktivnějších a nejužitečnějších.

Mj. součástí mikroekonomie je i behaviorální ekonomie, která se zabývá identifikováním a objasněním příčin selhání lidské psychiky.

A ještě jeden důležitý moment je v této souvislosti nutné zmínit. Člověk se zpravidla nechová "krátkozrace", vidí poměrně dost dopředu, i když budoucí situace odhaduje velmi obtížně. Tak například když se s někým dělí o výsledek společné akce, nezajímá ho jen to, kolik bude mít on sám, ale také kolik bude mít ten druhý. To, co může pociťovat například jako "nespravedlivé" může být dáno pociťovanou obavou, že ten druhý může majetkovou výhodu přeměnit v posílení své pozice a v diskriminaci toho, kdo získá méně. Proto kromě indiferenčních křivek, které (zjednodušeně a obrazně řečeno "nosíme ve své hlavě" a které odpovídají ochotě směnit něco za něco) při našem každodenním rozhodování hrají významnou roli i křivky neutrality pozičního investování (které rovněž "nosíme v naší hlavě" a které říkají, jaká rozdělení výnosů jsou pro nás přijatelná a jaká nikoli). To, že se rozhodujeme tímto způsobem, si může každý rovněž ověřit rovněž sebepozorováním.[1]

(Pokračování)

[1] Aparát křivek pozičního investování v učebnicích nehledejte, protože ho tam nenajdete. V seriálu o vizi je podrobně popsán. Tento aparát totiž až příliš ukazuje na příčiny deformací, které v současné době zažíváme a teoretická ekonomie v době "poplatnosti současné moci" ne náhodou nemá zájem o tomto významném aspektu lidského jednání hovořit. O to více je důležité si uvědomovat a znát, o co jde.

A k tomu trochu inspirující přírody:

I krátké vycházky do bezrostředního okolí Košic jsou nádherné. Z rodinných důvodů jsem v tomto městě strávil téměř celou dovolenou. Následující foto jsou z výletu do Kavečan a z Kavečan na chatu Hrešná.

Vrchy za Hrešnou. Nejvyšší - Vysoký vrch - dosahuje výšky 851 metrů nad mořem.