Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

radekn*: V žádném případě nechci polemizovat s poznatky psychologů o spotřebních chování zákazníků, kdy se předpokládalo, že zákazník je člověk rozumný a chová se vědomě. - "ČLOVĚK JAKO SPOTŘEBITEL MAXIMALIZUJE SVŮJ UŽITEK", SE SKRÝVÁ TO, ŽE PROŽITKOVÝ MECHANISMUS ČLOVĚKA (TO, CO SUBJEKTIVNĚ POCIŤUJE JAKO "UŽITEK") MU UMOŽŇUJE ORIENTOVAT SE V ČASE TAK, ABY SVŮJ SOUČASNÝ PŘÍJEM CO NEJEFEKTIVNĚJI MĚNIL V PŘÍJEM BUDOUCÍ.
Nicméně stále častěji se mi vkrádá na mysl, že v éře globalizace a současné fázi kapitalismu (který již bez skrupulí odhodil většinu cnostných byť vedlejších efektů a orientuje se jen a pouze na maximalizaci zisku), již člověk – zákazník není tím pánem, kdo rozhoduje a podnikatel mu visí na rtech a plní každé jeho přání.

Přišlo se totiž na to, že některé žádané potřeby lze v člověku vyvolat, či v něm jejich převahu nad ostatními lidskými emocemi podpořit.

Právě behaviorální ekonomie stvořila gamifikaci neboli ovlivňování chování lidí tím směrem, kterým podnikatelé chtějí.
V té NEJPRIMITIVNĚJŠÍ FORMĚ se zákaznická loajalita zajišťuje přidělováním bodů za utracenou částku v daném supermarketu. Ovčané pak sbírají body, lepí si je to průkazek a za dosažení určitého počtu těchto bodů pak získá nějakou pitomost – plyšovou hračku, kterou ani nechtěl.
Ale gamifikační praktiky jsou mnohem a mnohem propracovanější.

Ale zpět v podpoře žádaných emocí. Dobře o tom hovoří psycholog dr. Marman:
„A JAKÉ JSOU TYPICKY LIDSKÉ VLASTNOSTI A SCHOPNOSTI?
Schopností, kterou je v živé říši obdařen pouze člověk je rozhodování na základě propojení zdánlivě nesouvisejících informací a vlivů, které shrnujeme pod obecný název systémová inteligence.
Další schopností je umělecké vnímání, krása, estetické a etické vnímání, empatie, humor, intuice.

Tyto vysoce lidské vlastnosti se nazývají VYŠŠÍ EMOCE a jsou vlastní pouze lidem, nemají je zvířata.
Mezi slova, která reprezentují takzvaně individuální vyšší emoce patří: důstojnost, pieta, oběť, pokání, pokora, odvaha, naděje.
Mezi slova popisující společensky orientované vyšší emoce patří:
soustrast, soucit, zamilovanost, něha, láska, důvěra, oddanost, posvátnost, úcta, vina, hanba a podobně.
Vyšší emoce nejsou osvojitelné způsobem, že by je učitel ve škole vysvětlil a pak z nich žáky vyzkoušel. S některými se rodíme a mohou se v některých z nás vlivem určitých okolností probudit. Můžeme je v sobě objevit, pokud jsme s nimi osobně konfrontováni například v rodině.
Vyšší emoce nejsou přenositelné do různých kultur v tom smyslu, že projevy těchto emocí, či okolnosti, díky kterým jsou v nás vyvolávány, nejsou ve všech kulturách automatické.
Spíš by se dalo říct, že v různých kulturách se projevují jejich různé varianty, a ne všechny jsou všude stejně vyvinuté. To, co jedna kultura považuje za posvátné, druhé nic neříká. Každá kultura vidí krásu v něčem jiném, humor máme jiný, projevujeme soucit s něčím jiným a podobně.“

Z výše uvedených důvodů nadnárodní korporace ve svých globálních marketingových kampaních, na tyto vyšší emoce necílí. Taková reklama, která by fungovala v Asii, nebude fungovat v Africe, či v Evropě a naopak, což pro globální korporace není efektivní.
Je pro ně lepší zaměřovat reklamní spoty na vyvolávání EMOCÍ NIŽŠÍCH, které mají všichni lidé stejné, blízké zvířecím. Těmi jsou strach, radost, smutek, překvapení, znechucení, odpor. A jsou i poměrně snadno předstíratelné, zahratelné herci. Na rozdíl od vyšších emocí, které se předstírají jen velmi obtížně.“
Zdroj: Marman, P.: Živá voda – O slobodě 6. 3. 2016, 27 -33 min.
https://hearthis.at/slobodnyvysielac/o-slobode-42-2016-03-06-iv-voda/

Stejné je to s dalšími emocemi, např. s těšením se to až dostaneme nějaký dárek, vytouženou věc.
Psychologové ví, že míra štěstí je přímo úměrná době, po kterou se těšíme. Ale to není z hlediska maximalizace zisku výhodné. V tomto případě je cílem co nejvíce zvýšit obrátkovost zboží.
Všímáte si, jak se snižuje čas od objednání si zboží a jeho dodávkou?
Když jsem asi před 10 lety znovu, tentokrát jako obyčejný turista jel do Londýna, objednali jsme si se ženou londýnskou lítačku „Oyster“ na hromadnou dopravu. Formulář jsme online vyplnili v sobotu večer s tím, že zájezd se uskuteční asi až za týden. Ale k mému překvapení jsme karty obdrželi už v úterý – tedy třetí den. To znamená, že někdo musel v neděli požadavek zpracovat, zadat kartu do tisku a v pondělí ji odeslat na moji adresu. Jaký to mělo efekt? Z údajů museli vědět, že ji použiji až za týden, tedy jakou zákaznickou potřebu plnili?

Včera jsem si objednal na Alze externí disk a za několik desítek minut mi pracovník volal, že ho budu mít u nás v obci už dnes ráno, tak jestli mi to vyhovuje. :-ooo

Pracovníci marketingových oddělení nás přesvědčují, že je to ve prospěch zákazníka.


Ale když si vezmeme např. VÉDSKÉ PÁRAMYTY, které popisují lidské cnosti, které člověka chrání před zkázou (a mě osobně oslovují mnohem víc než křesťanské desatero), tak jednou z nich je DÁMA – schopnost krotit se, kontrolovat se, KŠÁMA – trpělivost.

Ale proč o tom píši?
NEBYLO BY ZAJÍMAVÉ V RÁMCI BUDOVÁNÍ VIZE PŘEMÝŠLET O TOM, JAK POZNATKY Z MIKROEKONOMIKY (I BEHAVIORÁLNÍ EKONOMIE) BUDOU V ZÁKAZNÍKOVI ROZVÍJET PRÁVĚ LIDSKÉ VLASTNOSTI A VYŠŠÍ EMOCE?

NEŽ ZÁKAZNÍKA DEGRADOVAT NA ZVÍŘÁTKO, KTERÉ SE JEN HONÍ ZA PLYTKÝMI POŽITKY S KRÁTKODOBÝM EFEKTEM, A PROTO JSOU OVČANÉ NUCENI SE NEUSTÁLE USPOKOJOVAT NÁKUPOVÁNÍM ZBYTEČNOSTÍ?