Vize, jakou potřebujeme/267

9. září 2022 | 00.01 |

blog ›

Součástí rozšíření verze vize nemůže nebýt koncepce odstranění úpadku vzdělání a důsledků tohoto úpadku, a to i pokud jde o vymezení toho, co by mělo být nezbytnou součástí obsahu vzdělání. Vzdělání je základem produktivní spotřeby, základem naplnění smyslu žití, který je založen na rozvoji a uplatňování schopností. Ve zlomové době však k tomu přistupuje i to, že přirozená autorita vzdělání umožňuje alespoň částečně vytlačit z naší psychiky zapouzdřující memplexy, tj. ty replikátory v komunikačním prostoru, jejichž stabilita je založena na tom, že si podmaňující psychiku člověka a uzavírají jej do stereotypů a názorových bublin. S takto zasaženými lidmi se pak snadno manipuluje.

Několik následujících dílu seriálu k pěstování vize je věnováno náčrtu toho, jak by mohlo být koncipováno funkční a přitažlivé vzdělání odpovídající úrovni univerzitního vzdělání.

Projekt UNIVERZITY VŠEHO VĚKU – část 3.

Filozofie (dějiny filozofie) – to nejdůležitější (ale jak a proč?)

0001pt;line-height: normal">Hned na druhém místě se budu věnovat významu filozofie. Ta je pro zájemce o nějakou systematičtější formu vzdělání, která dosahuje úroveň akademického, mnohem přitažlivější. Jedná se však o velmi rozmanitou oblast a její výklad lze pojmout velmi odlišně. Velmi oblíbené (ze strany konzumentů) pojetí výkladu filozofie jako dějin tohoto oboru formou prezentace inspirujících historek spojujících přínos toho či onoho filozofa s nějakou událostí z jeho života. To pochopitelně lze, přispívá to k rozpohybování myšlení a zvyšuje atraktivnost výkladu.

Pokud si však klademe za cíl využít přirozenou autoritu vzdělání k "rozpohybování" myšlení (abychom se vymanili z pasti zapouzdřenosti), je potřeba soustředit se na něco jiného. Na otázky typu: V čem máme jistotu? Co je tím, na čem můžeme stavět? Která tvrzení jsou nezpochybnitelná? Apod.

Výklad dějin filozofie vedený pod tímto zorným úhlem je pro konzumenta mnohem náročnější. Dokonce ho může stát více úsilí (i protrpěné bolesti) než atraktivně pojatý výklad matematiky.

Zde považuji za vhodné začít Descartovou[1] metodickou skepsí. Descartes upozorňuje na to, že smysly nás mohou klamat, rozumem se mohu mýlit, jedinou jistotu mám ve své schopnosti pochybovat, kterou musím "očistit" své myšlení (rozpohybovat, vyjít ze zajetí zapouzdřenosti) a opřít se o to, co nalézám jako jasné a zřetelné. Návazně na něj na Humovu[2] skepsi, která inspirovala Kanta[3] k hledání odpovědi na otázku: "Jak jsou možné syntetické apodiktické soudy apriori", tj. na základě čeho lze tvrdit něco, co obsahuje nějaký poznatek, s naprostou jistotou, něco, co je nezpochybnitelné, a přitom nevycházet ze zkušenosti (která podle Huma není dostatečně spolehlivým zdrojem poznání).

Zde jsme u zcela klíčového a zásadního tématu: Pochopení vydřeného a fascinujícího řešení dané otázky v Kantově Kritice čistého rozumu a velmi silné Hegelovo[4] překonání Kanta a založení tradice odpovědi na otázku "nezpochybnitelného" na pochopení vztahu mezi vývojem lidského myšlení jako uceleného a současně otevřeného, vzájemně provázaného systému poznatků a praktické, společenské činností člověka, která vyúsťuje v přetváření přírody. Přetváření přírody, které se jako takové stává zdrojem nových poznatků a přesahu stávajícího poznání.

Ano. Je to dřina takto vykládat to nejdůležitější z dějin filozofie a způsobu filozofického přístupu. Stejně taková dřina je výklad pochopit. Ale ten, kdo projde touto fází kultivace svého myšlení, kdo se tímto nechá "potrápit", využije příležitost, kterou nabízí přirozená autorita vzdělání k otevření své mysli a vymanění se ze stavu zapouzdřenosti, se posune o hodně dál a jeho duševní život se stane mnohem bohatším. Dlužno zdůraznit, že období, kdy je různým způsobem omezována svoboda, vytváří příznivé podmínky, doslova "živnou půdu" pro replikaci těch memplexů, které mají silný zapouzdřující účinek šitý na míru panujícím společenským poměrům. A to v logice přirozeného výběru replikátorů v komunikačním prostoru. Proto je sledování linie Descartes-Hume-Kant-Hegel tak významné.

Pochopitelně Hegelem vývoj filozofie nekončí a samotný Hegel posun, o který se rozhodující měrou zasloužil, oděl do hávu s významným přídechem mystiky. Pozornost je nutné věnovat mnoha různým hledáním cesty vpřed i zpět (mnohokráte zkoušené ""zpět ke Kantovi" apod.), pojetí vývoje společnosti jako přírodně historického procesu (v široké škále přístupů od Marxe[5] až k Fukuyamovi[6]) až k různým formám relativizace pravdy a zpochybnění možnosti pravdivého poznání (včetně postmodernismu a jeho mutací). Zde lze akcenty při výkladu rozmístit různým způsobem.

To hlavní, vývoj filozofie vyúsťující v pochopení pravdivého poznání jako rozvíjejícího se systému spojeného s reflexí vztahu teorie a praxe (tj. rozvíjení poznání jako perspektivní, realistické a přitažlivé vize) lze vyložit i během jedné jediné přednášky. Vytěžit vše pro zvýšení efektivnosti myšlení si vyžaduje mnohem delší studium a samostudium.

(Pokračování)

[1]https://cs.wikipedia.org/wiki/Ren%C3%A9_Descartes

[2]https://cs.wikipedia.org/wiki/David_Hume

[3]https://cs.wikipedia.org/wiki/Immanuel_Kant

[4]https://cs.wikipedia.org/wiki/Georg_Wilhelm_Friedrich_Hegel

[5]https://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Marx

[6]https://cs.wikipedia.org/wiki/Francis_Fukuyama

A k tomu trochu inspirující přírody:

I krátké vycházky do bezrostředního okolí Košic jsou nádherné. Z rodinných důvodů jsem v tomto městě strávil téměř celou dovolenou. Následující foto jsou z výletu do Kavečan a z Kavečan na chatu Hrešná.

Dole jsou Kavečany, kde je i velká ZOO. V pozadí Slánské vrchy, severním směrem od Košic.

Dole je Črmelské údolí, kde je v provozu velmi oblíbená dětská železnice. A úplně v dálce Zemplínské vrchy, které se táhnou Maďarskem až k Miškolci a Tokaji.