Vize, jakou potřebujeme/264

Vize, jakou potřebujeme/264

Tento důležitý příspěvek je od Jiřího Suka. Velmi důležitý pro pochopení toho, co a proč se odehrává, ale také proto, proč je tak významné pěstovat vizi "na náš způsob", tj. stručně řečeno místo toho, abychom pouze reagovali na chybnou projekci budoucího vývoje, přišli s vlastním pojetím toho, o jaké změny a o jaký typ růstu jde:
Co a jak se zvrtlo

Jiří Suk

V textu z 24. srpna (Ještě k J. Simonové...) píše Radim:

Částečně je to dáno rozsahem otázek, kterými se J. Simonová zabývá, částečně prožitou životní zkušeností, kterou sděluje. Můj pohled zvýrazní hledání odpovědi na otázku, co se to vlastně stalo na přelomu milénia a proč se vývoj zvrtl do současných eskalujících tragédií a civilizačních rizik. Začalo to necelých deset let před koncem milénia a rozhodnuto o směřování do pekel bylo rozhodnuto necelých deset let po začátku milénia.

J. Simonová popisuje, jak probíhalo poctivé hledání nového typu růstu konvergenční strategie pro celý svět. Její svědectví je nesmírně cenné. Znám ho i od dalších osob, které se do tohoto hledání zapojily, a pak najednou zjistily, že se "něco zvrtlo". Místo nalezení cesty z určitých krizových jevů, které tehdy o sobě dávaly vědět, se najednou prosadila a zvítězila konfrontační strategie směřující ke globální genocidě.

Pokusím se najít alespoň částečnou odpověď v rámci mého Barnettovského "memu" na to co a proč se zvrtlo.

Barnett byl v letech 2000 - 2001 (ve stejné době, kdy Jana podílela na práci výboru v OSN) vedoucí pracovní skupiny projektu New Rule Sets Project, který hledal model reorganizace (tehdy) unipolárního světa po pádu Ruska. Na práci se podílel mezinárodní tým a zpočátku asi doopravdy chtěli pracovat společně. Rozdělili svět na skupinu CORE (zasíťovaní) a GAP (odpojení). Barnettova dobová pastorální idyla předpokládá nadšené přijetí globalizace v CORE a zruchání GAP a postupné přešaltování zemí GAP do CORE.

Rusko tenkrát v NRSP řadili do CORE, bylo pro ně součástí Američany zasíťovaného světa. V nezasíťovaném vnějším světě jsou darebácké státy a padlé státy. Každému pokusu o přestup z CORE do GAP musí být zabráněno všemi prostředky (píše Barnett).

Součástí globalizace jsou 4 toky

-                     migranti

-                     ropa a plyn

-                     úvěry a investice

-                     americké bezpečnostní služby

Takto Barnett definuje 10 příkazů globalizace (globalizace je dobro, které dala Amerika světu, a o kterém se nediskutuje)

1)                 Hledej suroviny

2)                 Žádná stabilita, žádné trhy

3)                 Žádný růst, žádná stabilita

4)                 Žádné zdroje, žádný růst

5)                 Žádná infrastruktura, žádné zdroje

6)                 Žádné peníze, žádná infrastruktura

7)                 Žádná pravidla, žádné peníze

8)                 Žádná bezpečnost, žádná pravidla

9)                 Žádný Leviatan, žádná bezpečnost (L. je strategická část US armády)

10)             Žádná vůle, žádný Leviatan

Na začátku jsou suroviny (sdílené celým světem pod správou Američanů), na konci je americká armáda. Naše Madla řekla, že Rusové mají nespravedlivě mnoho nerostných surovin. Darebáci a teroristi jsou ty státy, které chtějí bránit své nerostné suroviny před globalizačními kobylkami. Kdyby Jelcin Američanům vydržel o deset let déle, bylo by dnes Rusko zglobalizováno jako například Německo.

Prvním šokem pro USA byla samozřejmě dvojčata, která vynesla do popředí vojenské a politické radikály, a to se nemohlo neprojevit v celé americké společnosti i u satelitů.

Nástup a činnost Putina v nultých letech musely být v USA zklamáním a tento pocit se očividně s časem prohlubuje. Barnett si kolem roku 2000 (v triumfalistickém období, kdy se USA již cítily být správci ruských nerostných zdrojů) dokonce představoval, že bude dělat ruským partnerům mentora, který jim pomůže s přestavbou válečného námořnictva na pobřežní stráž (!). Místo toho jim Rusové najednou vyklouzli z ochočeného CORE do darebáckých států, což je v očích firmy Pentagon & Wall Street nejtěžší možný zločin, a ten chtějí potrestat a nakonec se dostat k ruským surovinám. První příkaz globalizace pořádně zhubnul, triumfalistické období je pryč, dostavila se kocovina a firmě P&WS se ze ztracených ruských surovin udělal šváb na mozku a ten v čase spíše roste, jak vidíme na dnešních sankcích. Policajti odložili lidskou tvář i tam, kde ji ještě předstírali.

Souběžně se začala viditelně zvedat Čína a BRICS a firmě P&WS se začal rozplývat sen o znevolnění celého světa pod její feudální taktovkou, hegemonie se drolí, Evropa jim ale ke znevolňování zůstala...

Za Radimem zmiňovaných dvacet let (1990-2010) samozřejmě proběhly rychlé změny v IT, které zvyšují rychlost a míru ovladatelnosti světa a s tím také rostou ambice ředitelů zeměkoule.

Domnívám se, že zde je vysvětlení toho, co se zvrtlo: kdo nevleze do klece za nabízeným soustem, ten tam musí být dokopán. Z ekologie známe výrok, že skončila doba klimatických diskusí a teď nastupují činy. V Evropském sjednocování je to podobné. Končí každá diskuse, už s námi ztratili trpělivost. Velí se a velet se bude.

Na závěr dvě věty z mého zamilovaného Barnetta: My guess is that a 9/11-like trigger will have to occur to set the endgame in motion. To shake things up to trigger a Big Bang.

K tomu ode mě:

10 barnettovských globalizačních příkazů je zastaralé, setrvačné vidění světa, které vede vývoj civilizace do slepé uličky. Bohužel tomuto setrvačnému vidění podléhá i Rusko, Čína i celý rozšiřující se BRICS. Jako jeden z důležitých přínosů, jako jednu z významných příležitostí a jako jeden z trumfů našeho pěstování vize vidím nové pojetí ekonomického růstu, tj. to, co lze nazvat, co lze nazvat "dynamicky se odlehčující růst nového typu", viz:

O ekonomickém růstu nového typu

Viz: https://radimvalencik.pise.cz/10465-o-ekonomickem-rustu-noveho-typu.html

A k tomu trochu inspirující přírody:

Sátoraljaújhely neboli Nové město pod Stanem v Maďarsku na hranicích se Slovenskem. Je to vlatně město rozdělení slovensko-maďarskou hranicí, na slovenské straně je Slovenské Nové Město. Sátor, tj. Stan se jmenuje jeden z kopců nad městem. Ale není to ten nejvyšší, na který jsem se vyvezl lanovkou. Ten se jmenuje Magas a je vysoký 514 metrů nad moře. Přijel jsem sem z Košic, kde jsem v důsledu rodinných povinností trávil většinu dovolené. Nebyl jsem zde poprvé. Místo je to nádherné. Patří do Tokajské oblasti, a to i na slovenské straně.

Pahled z vrhu Magas na Zemplínské vrchy. Vlevo je již vidět slovenské Slánské vrhy.

Pohled na rozhlednu z bezprostřední blízkosti.

V dálce Slánské vrchy.

Sestoupil jsem do údolí na druhé straně vrchu Magas a obcházím jej zpět k autu.