Vize, jakou potřebujeme/235

Vize, jakou potřebujeme/235

Zdeněk Červený, nedávno ještě náš dobrý student, nyní dobrý absolvent, mně poslal krátké zamyšlení. Rád uveřejňuji. Mj. stává se mně teď stále častěji, že se na mě bývalí studenti obracejí.

Zdeněk Červený:

Před časem ještě v době studia jsem Vám zasílal tyto řádky:

Vize jakou potřebujeme....

Pokud jde o vizi jako něco fyzicky nehmatatelného a zároveň něco k čemu lze fakticky směřovat a vytyčit cíle, které povedou k jejímu postupnému dosažení, tak bych si na úrovni naší společnosti představoval něco, co povede především zpět k našim českým kořenům.

Opodstatnění:

Evropa je složena z mnoha menších či větších států a každý z nich má svou unikátní kulturu, která byla utvářena po dlouhé časy. Posledních pár desítek let je toto potlačováno. Nám toliko rozličným národům je vnucována totalitní jednota, poslušnost, nové zákony, které jsou nad zákony jednotlivých zemí.. Nástrojem vynucování se stalo šíření strachu prostřednictvím médií, kterými jsme obklopeni prakticky nonstop. Neustálé přesvědčování o tom, že jsme všichni Evropané, nevede k evropské jednotnosti ani smazáním hranic v rámci schengenského prostoru, ani vytvořením umělé společné měny. Fragmentace EU a neschopnost jejích vrcholných orgánů se jasně projevily s pandemií covidu. Detaily asi není nutno znovu připomínat.

Naše země zatím není tak multikulturní, aby na toto nebylo pozdě. A teď to nemyslím tak, že bych byl xenofobní, neboť mám rád cizí kultury a rád poznávám nové včetně zvyků, které k nim patří. Zároveň však je nutné neztratit tu naši kulturu a jedinečnost, která by nám měla být nejdražší. U nás Čechů asi těžký úkol, protože naši vlajku známe pouze pár dní při MS v hokeji. Nyní si dokonce raději věšíme vlajky cizí s pocitem, že to snad vyřeší nějaký problém......

Abych tedy úplně neodbočoval:

Za mne je velmi důležité při současném a i budoucím dění, aby tu existovala taková vláda, takové elity, které budou jasně prosazovat náš národ, naše zvyky, naše zájmy. Současná vláda bohužel dělá přesný opak. Tento úkol je během na dlouhou trať a momentálně běžíme navíc špatným směrem.

Neslučujme neslučitelné, ale spolupracujme. Z efektivní dobrovolné spolupráce vzejde mnohem více než z vynucování si poslušnosti pomocí zákazů a příkazů.

Bohužel z historie lidstva je prokazatelné, že změny zásadního rozměru se nedějí lineárně ale skokově. Proto se domnívám, že budoucí změny nemůže být dosaženo postupným zaváděním nových norem a pravidel, ale naopak bychom se měli vydat cestou jasného utřídění, usnadnění a odlehčení.

Neumím přinést jednoznačné řešení, jak tuto myšlenku uskutečnit, ale možná někdo další přidá další myšlenku a někdo další zase jeho myšlenku...

Všechny vize se opírají vždy o to, jak lépe prosperovat, jak zvyšovat růst, atd.... Nejsou všechny tyto vize až příliš závislé na produkci dalších zbytečných statků, jejichž spotřebou si na chvíli kupujeme pocit štěstí a uspokojení? Příliš se ženeme jen za těmi hmatatelnými věcmi a čím dál více zapomínáme na to, co si za peníze koupit nelze. Postmoderní doba je spojována s charakteristikami jako je chaos, neutříděnost, každý si dělá, co chce. Dokud budeme dále naslouchat menšinám a podřizovat jim zájmy většiny, bude se tento chaos více rozrůstat, neboť to vede ke ztrátě vědomí toho, kým vlastně jsme.

Možná bych, některé věci nyní napsal trochu jinak, ale nechám to v původním znění. Ale proč se k tomu vracím. Při nedávném shlédnutí dokumentu o Dalajlámovi a Budhismu mne tento pořad přivedl na myšlenku, že některá jím vyřčená slova by se také dala použít jako jakýsi stavební kámen budoucí vize.

Dovolím si tedy parafrázovat tyto myšlenky:

V souvislosti s děním v celém světě lze říci, že základní chyba současného chování lidí a vývoje lidstva už může mít původ ve způsobu výchovy a vzdělávání. Přílišné násilí mezi lidmi je důsledkem toho, že v lidech existuje příliš mnoho negativních emocí.  Nápravu nelze donekonečna řešit pouze represivní cestou jako je navyšování policejních složek, trestů a jejich vynucování, ale je potřeba změnit celý způsob života lidí, který je plný sobeckosti a zájmu pouze o materiální hodnoty (ostatně jak jsem psal já sám již výše). Této změny lze docílit pouze změnou v samotném základu výchovy a učit lidstvo vnímat emoce, a to cestou akademickou nikoli náboženskou, jak by mohlo částečně z těchto řádků vyznívat.

Tato myšlenka mi přišla natolik zajímavá, že jsem měl potřebu se s Vámi o to podělit.

K tomu ode mě:

Přesně v těchto intencích chápu důraz na přirozené naplnění lidského života nikoli uspokojováním konzumních potřeb, ale rozvojem a uplatňováním schopností (při postupném vytváření podmínek pro to, aby svobodný rozvoj každého jednotlivce byl podmínkou rozvoje všech i základem dynamického ekonomického růstu nové kvality).

V této souvislost zdůrazňuji dva obecnější, ale důležité momenty:

- Současné změny je nutné chápat jako změnu srovnatelnou s průmyslovou revolucí, ale výraznější, při které se prosazuje jako dominantní ekonomický sektor odvětví produktivních služeb, služeb zaměřených na rozvoj, uchování a uplatnění schopností člověka.

- Komplex reforem, které jsou k tomu nutné, má společného jmenovatele – vytvoření podmínek pro to, aby investiční příležitostí spojené s nabýváním, uchováním a využitím lidských schopností byly využívány podle míry jejich výnosnosti.

...a tomu je nutno dát konkrétní obsah jak na papíře, tak v hlavách lidí, kteří se chtějí spojit na základě perspektivní, realistické a přitažlivé vize.

(Pokračování dalším tématem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Hlavní část letošní dovolené jsem strávil na divokém Balkánu. Skvělý zájezd, skvělý průvodce. Příští rok si zopakuji, Kdo bude mít zájem, s tím se podělím o informace a zkušenosti. Černá Hora, Kosovo, Albánie, Makedonie. Vše oblasti s převažující částí albánského obyvatelstva. Překrásná příroda, města a městečka bohatá na svědky minulosti, fajn lidé, zajímavé diskuse. Zážitkově tak bohaté, že se dostavilo něco, co lze nazvat únava ze zážitků.

3. den: přejezd do oblasti METOHIJE (západní KOSOVO), návštěva kosovského městečka PEC, případně komplexu PECSKÉHO PATRIARCHÁTU. Přesuneme se do DEČANSKÉHO MONASTÝRU, k největší dochované sakrální stavbě středověkého Srbska s cyklem fresek na celém Balkáně, kosovské město PRIZREN s tureckou čtvrtí (po Sarajevu nejzachovalejší muslimské město na Balkáně), přejezd do Albánie, nocleh v zapomenutém BAJRAM CURRI, městečku se snad nejkrásnější polohou z albánských měst s kulisou velikánu Jezerca (2 693 m n. m.). Do severovýchodní části Albánie donedávna nevedly žádné cesty, proto se jedná o nejchudší část země, kde se čas zastavil v dobách Envera Hodžy. Této charakteristice také odpovídá úroveň ubytování jediného místního hotelu. Strava je však skvělá a majitel hotelu pohostinný.

A

Hrad nad Prizrenem.

Bajran Curri, kde jsme přespali, brzy po ránu. Zde jsme se pozdě večer na procházce poprve dostali do povídání s místními občany při pivu v jednom malém baru. Bylo to velmi příjemné. Městečko je příjemné, část moderní se sportovními areály.

4. den: velmi brzké vstávání (v 5 hod.), plavba po majestátní řece DRIN z Fierzë do KOMANU - jedna z nejkrásnějších vodních cest na světě. Odpoledne návštěva pozůstatků rozsáhlé pevnosti ROZAFAT. Pevnost s mohutnými zdmi a překrásným výhledem do okolí na soutoku tří řek u SKADARU (Shkodra) je i připomínkou legendy o statečné ženě, jejíž jméno pevnost nese, nocleh ve městě.

A to už je plavba po jezeře. Téměř tři hodiny krásy nebývalé. Někteří si zážitky vylepšovali popíjením Skanderbegu. Bylo těžké vybrat jen ty nejhezčí fotky.