Vize, jakou potřebujeme/234

7. srpen 2022 | 00.01 |
blog › 
Vize, jakou potřebujeme/234
Vize, jakou potřebujeme/234

Základní údaje o setkání:

Neděle 7. srpna od 18.00 zde:

Připojení (bez hesla):

0001pt;line-height: normal">https://meet.jit.si/radimvalencik

Účastnit se může každý, stačí rozkliknout výše uvedený link.

Temata jsou tato -

-          energetická situace

-          dopady inflace na domácnosti a firmy

-          hrozba represe a kriminalizace kritických názorů

Podklad pro diskusi na 9. online setkání k pěstování vize:

Jiří Suk

Temata jsou tato -

-          energetická situace

-          dopady inflace na domácnosti a firmy

-          hrozba represe a kriminalizace kritických názorů

Energetická situace

Nejprve stručný průlet historií elektroenergetiky posledních zhruba třiceti let. Na počátku byly regulované monopoly, nyní máme "trh", který je napíchán bruselskými ekologickými moudrostmi jako podsvinče na rožni. Obránci tohoto "trhu" neargumentují, jenom lepí politické plakáty na nulové intelektuální úrovni (například Šichtařové "Únor 2.0"). Vykoupení minoritářů ČEZ je prý cesta k plánovanému hospodářství. Pochybnostmi o závěrech posledního sjezdu Ksč to začíná a vraždami palestinských vlastenců to pokračuje...

Regulovaný monopol se vyznačuje tím, že má (vlastnické či manažerské) zisky ve (firemních) nákladech. Čím větší náklady, tím větší zisky. V opačném případě by v prostředí regulátorů neexistoval pojem "přiměřené náklady". Z toho pak vyplývá, že stavby jsou předražené a je jich moc, elektrický výkon je předimenzován.

Elektrárenská firma v soutěži se chová tak, jak to vystihl Viktor Kožený v rozhovoru s posledním národohospodářsky myslícím ředitelem ČEZ Karasem na počátku devadesátých let. Karas standardně argumentoval nebezpečím nedostatku výkonu a Kožený ho šokoval výrokem, že to přece znamená růst cen, a tedy zisk. Také toto znamená, že trh kapacity (instalovaný výkon elektráren) poddimenzovává, pár velkých hráčů se dohodne.

Ceny po otevření soutěže a nasátí německé cenové hladiny byly zpočátku (při převisu výkonů) relativně nízké (pro Němce nízké, pro nás ovšem i tak drahé – o tom svědčí to, že ČEZ měl tolik peněz, že roupama nakupoval blbosti na Balkáně), protože byly zpočátku formovány na bázi variabilní náklady + něco, později pokrývaly alespoň provozní výdaje, ale špatně se s tím investovalo.  Trh zpočátku pracoval pod (níže než) celkovými marginálními náklady v Německu, po nastolení nedostatku výkonů je nenávratně idyla pryč a schytáváme německé marginální náklady v plném rozsahu. Regulace generuje zbytečné investiční náklady a nižší ceny, trh tlumí investice a tím tlačí ceny nahoru.

Trh společně s marxisticko-revizionistickými zelenými idioty v Bruselu a v Berlíně zničil výkonové rezervy, které mu po převzetí dříve regulovaných (tedy předimenzovaných) firem spadly do klína. Po dvaceti letech s nízkými investicemi do elektrického výkonu (slunce a vítr nejsou zdroje elektrického výkonu) jsme již vjeli do období věčného poddimenzování výkonů a tím vysokých cen. Obrovský rozdíl mezi regulací a trhem plyne z toho, že regulovanému monopolu je přiklepnuta cena na principu průměrné náklady + něco, kdežto trh je parametrizován nejdražší elektrárnou, jaká se v revíru najde.

Hrdinní zastánci trhu v elektroenergetice by měli vyřešit matematickou úlohu první velikosti, totiž jak zatlačit maximum pod průměr. Hic Rhodus, hic salta, pak by byl trh lepší než regulace. Tito hrdinové tvrdí, že s trhem musíme snášet dobré i zlé a (asi) nevědí, že teď už bude jenom zle. Tento trh se nechová jako příjemce parametrů z rulety, na které pak reaguje. Současná vyspekulovaná cena plynu samozřejmě nevydrží a potom poklesne i cena el.en. z paroplynů a apologeti el. trhu to budou desinterpretovat zmenšenou tragédii jako světlé zítřky.

Politickým program národohospodářů je vytáhnout elektrickou energii pro domácí trh z burzy. K tomu je třeba vykoupit minoritáře ČEZ. Potom transformovat akciovku na státní podnik, aby se tak ztížila možnost opětovného prodeje tržními hrdiny. Jednotnými cenami na velké ploše si Němci zajišťují beztrestnost pro své marxisticko-revizionistické experimenty s ekologickou elektroenergetikou, protože při nižších cenách u nás by k nám utíkaly jejich firmy. Zde je konkurence zakázána, jako když v rané normalizaci postavil v obci Včelu po Jednotě a v televizi se dušovali, že to není konkurence (fuj!), ale doplňkový sortiment. Doublemetering jako vždy...

Dopady cen energií na domácnosti a firmy

V roce 2020 byla výroba elektrické energie netto (na prahu zdroje) 76,1 TWh, saldo zahraničního obchodu bylo 10,2 TWh, takže jsme spotřebovali ("na začátku drátu") zhruba 66 TWh, spotřeba "na konci drátu" byla 59 TWh. Pokud by cena klasicky regulované el. energie byla třeba 2 Kč/kWh a současná (začátek srpna) cena na burze cca 9 Kč/TWh a vydrželo to rok, potom by ten rozdíl mezi trhem a regulací byl 7*66=462 mld Kč/rok. Část se do národního hospodářství vrátí na daních a dividendách, ovšem spotřebitelé zaplatí dejme tomu (zaokrouhleno dolů) 400 mld Kč navíc, což je spolu s plynem (s nafouknutou cenou cca o 18 Kč/m3, tj. 160 mld Kč navíc) rozhodně 500 mld Kč dohromady navíc. To je při HDP v běžných cenách okolo 6000 mld Kč národohospodářská tragédie, která zničí řadu podniků a cenové žebračenky, které řeší naše vláda čumilů pak nezaměstnaným, nebudou nic platné a čumilové to budou krýt na dluh způsobem, o jakém se ani mistrovi zadlužovacího oboru Babišovi nezdálo.

Politické pozadí procesů

Barnett napsal zlověstnou větu My guess is that a 9/11-like trigger will have to occur to set the endgame in motion. Domnívám se, že 11. září je útok Ruska na Ukrajinu a poslední dějství jsou sankce, tedy (také) americký útok proti nám. Kombinace kovid + sankce + F15 je pro nás smrtící koktejl. Endgame.

Na podzim budou bouře, ovšem vládní čumilové se budou držet židlí i za cenu nezákonností, hlavně si zachovat ksicht před Bruselem. Každý další měsíc jejich pobytu u volantu přináší obrovské, zčásti nevratné, škody národnímu hospodářství. Tragédií budou masové exekuce, které naplní část Schwabova plánu vyvlastnění decentralizovaného soukromého majetku a jeho převodu na všelijaké sdílení.

Jakousi naději vidím v politické straně PRO, což je v kovidu zakalená skupina právníků s politickým nosem, kteří rychle nabíraji také znalosti v oboru energetiky a například Rajchl je o tom schopný kvalifikovaně a razantně mluvit, a to i na náměstí. Fialovo pindolíno se na něj vůbec nechytá.

Hrozba represe

je vysoká. Vlastně to není hrozba, ale jistota. Nemají argumenty, otevřeného střetu se bojí. V šedesátých letech říkal mému otci jeden Francouz, že oni mohou říct, že de Gaulle je vůl, ale nesmějí říct, že mistr je vůl, kdežto u nás smíme říct, že mistr je vůl, ale nesmíme říct, že Novotný je vůl. Dnes jsme tyto systémy sloučili a nesmíme říct ani že mistr je vůl či ministryně kráva.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Hlavní část letošní dovolené jsem strávil na divokém Balkánu. Skvělý zájezd, skvělý průvodce. Příští rok si zopakuji, Kdo bude mít zájem, s tím se podělím o informace a zkušenosti. Černá Hora, Kosovo, Albánie, Makedonie. Vše oblasti s převažující částí albánského obyvatelstva. Překrásná příroda, města a městečka bohatá na svědky minulosti, fajn lidé, zajímavé diskuse. Zážitkově tak bohaté, že se dostavilo něco, co lze nazvat únava ze zážitků.

3. den: přejezd do oblasti METOHIJE (západní KOSOVO), návštěva kosovského městečka PEC, případně komplexu PECSKÉHO PATRIARCHÁTU. Přesuneme se do DEČANSKÉHO MONASTÝRU, k největší dochované sakrální stavbě středověkého Srbska s cyklem fresek na celém Balkáně, kosovské město PRIZREN s tureckou čtvrtí (po Sarajevu nejzachovalejší muslimské město na Balkáně), přejezd do Albánie, nocleh v zapomenutém BAJRAM CURRI, městečku se snad nejkrásnější polohou z albánských měst s kulisou velikánu Jezerca (2 693 m n. m.). Do severovýchodní části Albánie donedávna nevedly žádné cesty, proto se jedná o nejchudší část země, kde se čas zastavil v dobách Envera Hodžy. Této charakteristice také odpovídá úroveň ubytování jediného místního hotelu. Strava je však skvělá a majitel hotelu pohostinný.

Unikátní podlaha v Dečanském monastýru. Funguje jako kalendář. Byly v ní kusy zlata později vyrabované Turky. Dodnes tam však kousky zůstaly. To jsou ta světlá místa na tmavém olověném podkladu. Vše působí mysticky.

Starobylý most na cestě z Dečanského monastýru do Prizrenu. I s částí naší výpravy.

Ještě jeden pohled na most a jeho okolí.

A

A to už je Prizren. Jedno z nejkrásnějších Kosovských měst. Pod barevnými plachtami u přítoku řeky Drin (před mešitou) jsou restaurace s venkovním posezením a skvělými jídly.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář