Vize, jakou potřebujeme/227

Vize, jakou potřebujeme/227

Pokračuji v prezentování článku Petra Akopova s cílem ukázat, že Rusko zatím nemá perspektivní, realistickou a přitažlivou vizi. Podrobně k tomu viz 1. díl.

Akopovův článek v českém jazyce lze nalézt buď zde:

https://www.infovojna.bz/article/vsechno-bude-jinak-kam-miri-rusko-odvazna-vize-narodni-pospolitosti-obnova-autonomni-civilizace-srdce-sveta-ve-vsech-vyznamech-novy-svaz-zalozeny-na-narodnich-hoPednotach-a-suverenite-lod-prave-vyplouva

nebo zde:

https://protiproud.info/politika/6389-vsechno-bude-jinak-kam-miri-rusko-odvazna-vize-narodni-pospolitosti-obnova-autonomni-civilizace-srdce-sveta-ve-vsech-vyznamech-novy-svaz-zalozeny-na-narodnich-hodnotach-a-suverenite-lod-prave-vyplouva.

htm

Petr Akopov – část 2.

Znovuzrození

Duch ruských dějin, duch našich předků nám dává šanci nejen odčinit rozpad Sovětského svazu. Dává nám šanci vše napravit cestou tvůrčí práce, znovuzrozením skutečného Ruska. Pokud toho nevyužijeme, pokud se budeme držet trosek starého světa, pokud se budeme snažit omezit na simulakry a napodobeniny, budeme rozdrceni, a to nikoli našimi nepřáteli. Budeme rozdrceni na kluzišti světových dějin, zabiti vlastní bezmocí a lží. Proto jednoduše nemáme právo ani pochybovat o naší schopnosti dosáhnout tohoto cíle.

V čem spočíval hlavní důvod zranitelnosti minulého Ruska? V jeho závislosti na vnějším světě, v mentálním zotročení nemalé části našich "elit"? Ne, to byl pouze důsledek vnitřní slabosti našeho způsobu života – přechodného, který však mnohým "novým elitám" vyhovoval. Postsovětský státní kapitalismus nesl prvotní hřích zlodějské privatizace státního majetku, když se noví zbohatlíci a dočasní papaláši rozhodli, že od nynějška jsou oni pány a vládci našeho života. Jejich ideologická závislost na Západě, jejich mentální otroctví vůči zbyznělé západní civilizaci bylo jen důsledkem jejich pohrdání vlastním národem – lidem, jehož lze podvést a okrást. Protože jsou to neotesanci, hloupí a zaostalí lidé, na rozdíl od těch chytrých a šikovných, kteří se stali úspěšnými v 90. letech.

Později Vladimír Putin zbavil oligarchii moci, ale značná část naší "dumající vrstvy" žila (a vychovávala budoucí generace) podle tohoto schématu dál. Podle ní existují "lepší lidé", kteří vědí, jaké jsou ty pravé moderní hodnoty, a ti by měli mít moc a peníze. A pak jsou tu stáda plebsu, která je třeba správně pást a oblbovat. Tato "elita", včetně části intelektuální elity, se zaměřila na Západ jako na vzor, který je třeba napodobit a přebudovat podle něj "barbarské Rusko".

K tomu ode mne:

Tady začíná první velký problém, který má původ v nepochopení ZMĚNY, tj. toho o jakou historickou změnu jde. Právě to nazývám "setrvačným pojetím". Autor v podstatě říká (i když trochu skrytě): Socialistická revoluce znárodnila majetek, ale jen tak, že mohl být později rozkraden. Rozkradení majetku bylo doprovázeno převzetím bezperspektivní ideologie a bezperspektivních hodnot Západu. A teď je potřeba takto vzniklou oligarchickou strukturu zlikvidovat (k čemuž nám současný vývoj i kroky Západu napomáhají), udělat zespolečenštění (ponechávající určitý prostor soukromým aktivitám) lépe, formou vycházející z ruských tradic (obščin apod.), vytvořit efektivní, solidární společnost. Tímto prizmatem lze číst například následující řádky (které vybírám z příslušné pasáže):

Postsovětský státní kapitalismus nesl prvotní hřích zlodějské privatizace státního majetku, když se noví zbohatlíci a dočasní papaláši rozhodli, že od nynějška jsou oni pány a vládci našeho života. Jejich ideologická závislost na Západě, jejich mentální otroctví vůči zbyznělé západní civilizaci bylo jen důsledkem jejich pohrdání vlastním národem – lidem, jehož lze podvést a okrást. Protože jsou to neotesanci, hloupí a zaostalí lidé, na rozdíl od těch chytrých a šikovných, kteří se stali úspěšnými v 90. letech.

Vždyť ano! Právě tak by to mělo být! – řekne řada čtenářů. Jenže právě takto to nejde. Rozklad postátněného vlastnictví, jeho eroze, probíhaly od počátku a pokusy čelit tomuto procesu represemi i kompromisy byly neúspěšné. Znovu a znovu budu připomínat Djilasovu "Novou třídu" napsanou v 50. létech a vydanou tehdy (a dnes znovu) i u nás. Postátňovací aktivity budou znovu a znovu vytvářet ekonomický základ jejího vzniku. Perspektivní vize nemůže mít podobu marného snění, že by tomu mohlo být jinak.

Vyšší míra zespolečenštění (jako ekonomický základ solidární společnosti) musí vyrůstat s proměn srovnatelných s průmyslovou revolucí, musí být spojena se zrodem nového sektoru, sektoru produktivních služeb, tj. služeb zaměřených na nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností.

Právě na tomto základě lze vytvořit solidární a ekonomicky se současným stavem nesrovnatelně efektivnější společnost, ve které bude SVOBODNÝ ROZVOJ KAŽDÉHO PODMĺNKOU ROZVOJE VŠECH. Mj. – všimněte si, že v dalších pasážích Petr Akopov doložitelně přehlíží dynamický aspekt solidarity, tj. obrovský potenciál, který dříme v každém z nás a v celé společnosti, potenciál, který je spojen s všestranným rozvojem schopností člověka, tj. s plným využitím investičních příležitostí zaměřených na nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností.

To, že jde o tuto změnu, Petr Akopov nepochopil, jeho myšlení zůstává uzavřeno v rámci setrvačných tradicionalistických představ blízkých vzdělanějším a osvícenějším

narodníkům.[1]

A k tomu trochu inspirující přírody:

Hlavní část letošní dovolené jsem strávil na divokém Balkánu. Skvělý zájezd, skvělý průvodce. Příští rok si zopakuji, Kdo bude mít zájem, s tím se podělím o informace a zkušenosti. Černá Hora, Kosovo, Albánie, Makedonie. Vše oblasti s převažující částí albánského obyvatelstva. Překrásná příroda, města a městečka bohatá na svědky minulosti, fajn lidé, zajímavé diskuse. Zážitkově tak bohaté, že se dostavilo něco, co lze nazvat únava ze zážitků.

1. - 2. den: odjezd z ČR přes Maďarsko a Srbsko do Černé Hory, turistika v PROKLETÝCH HORÁCH (Prokletije) v okolí Plavského jezera, nocleh v podhorském městečku na úpatí pohoří Visitoru.

Pohled na vrcholy Visitoru z blízka.

Pohled na Plavské jezero. Zde je porostlé žlutě kvetoucím stulíkem. Zítra pojedem ve směru, kterým jsem zaměřil objektiv, přes Prokleté hory do Kosova.

Ještě jeden pohled na Plavské jezero. Jsem asi na půl cesty kolem něj.

Obec Plav, ve které jsme ubytováni.