Vize, jakou potřebujeme/215

Vize, jakou potřebujeme/215

Ještě k pozičnímu investování – 13. část

Čerstvý absolvent VŠFS Jan Pokorný napsal skvělou diplomovou práci s poměrně nenápadným názvem "Význam a aplikace teorie her v podnikovém managementu". Vybírám z ní ty pasáže, které bezprostředně souvisí s pěstováním vize.

Zdroj: vlastní zpracování

Většina účastníků hry jsou pracující, 66 % účastníků někdy pracovně vedlo jiné zaměstnance.

Graf 6: Současné pracovní zařazení účastníků experimentu

Zdroj: vlastní zpracování

1.1.2       Výsledky prvního kola

V prvním kole bylo 84 % návrhů v rozmezí 40-50 % výplaty. Průměrná nabídka činila 44 Kč, průměrná přijatá nabídka 47 Kč. Více než polovina nabídek byla ve výši poloviny výplaty, tyto nabídky byly takřka vždy přijaty.

Následující tabulka popisuje výsledky hry prvního kola. Sloupce jsou rozděleny na souhrnnou nabízenou část výplaty, dále jsou data samostatně analyzována pro přijaté a odmítnuté nabídky. Poslední sloupec představuje míru přijetí dané nabídky. V tabulce jsou vynechány intervaly nabídek, které nebyly během hry nabídnuty.

Tabulka 1: Výsledky prvního kola

Zdroj: vlastní zpracování

Výsledky prvního kola lze považovat za standardní, obdobné jako v případě jiných experimentů typu ultimátum prováděných ve vyspělých zemích. Přestože byla demografická struktura účastníků výrazně odlišná než v běžně prováděných experimentech, výsledky prvního kola se výrazně od běžně publikovaných neliší. Na základě těchto výsledků je Hypotéza č. 5 přijata.

K tomu ode mne:

Toto je očekávaný výsledek. Ultimátní hra se zkoušela v nejrůznějších podmínkách a vždy s obdobným výsledkem. Pro další průběh experimentu bylo však podstatné. Bylo ověřeno, že se jedná o vzorek, který bychom mohli nazvat standardním. Nebo jinak řečeno – když děláte nějaký experiment a chcete, aby závěry, které z něj vyplývají, měly obecnou platnost, musíte jej v kterémkoli oboru dělat na vzorku, který nevykazuje významnější anomálie. Nyní nás čeká to nejzajímavější.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Jako každý rok trávím část dovolené na naší chatě ve Slovenském ráji v malé vesničce, původně osadě, Hrabušická Pila. Za těch čtyřicet let, co sem jezdím, se hodně rozrostla. Příroda v bezprostředním i vzdálenějším okolí je stále krásná. Dokonce se mně zdá hezčí a hezčí.

Stále ještě z výstupu na Medvědí kopce k rozhledně - v pozadí Branisko, pod kterým vede dlouhý tunel na cestě ze Spiše do Přešova a Košic.

Těsně pod rozhlednou. V dálce vlevo Vysoké Tatry v mlze.

Výhled na Levočské vrchy. Vlevo uprostřed je vidět Mariánská hora s kostelem. Je tam jedna z nejhezčích moderních křížových cest. Stojí za návštěvu.

A to už je rozhledna na jednom z Mědvědích vrchů.