Vize, jakou potřebujeme/203

7. červenec 2022 | 00.01 |

blog ›

Uveřejňuji vynikající poznámky Martina Hofera k materiálu Vize – stručná, jasná, motivující. Původně jsem příspěvek chtěl zařadit jen do série k retro-reflexi vize, ale jednak jej považuji za aktuální a jednak obsahuje důležitý aspekt globálního kontextu vize.

Provedl jsem drobné technické úpravy: Svůj text jsem dal do uvozovek a proloženě, text M. Hofera od svého odlišuji jako vždy fialovou barvou. Vše jsem rozdělil kvůli "stravitelnosti" (vím, kolik je v průměru schopen člověk vnímat na jedno soustředění) jsem rozdělil na dvě části (druhou uveřejním zítra).

Zde je můj původní text:

https://radimvalencik.pise.cz/10373-7-online-setkani-k-pestovani-vize.html

Nyní již reflexe stručné verze vize z pera Martina Hofera:

"Tato vize je určena těm, kteří za přirozené naplnění svého života považují rozvíjení a uplatňování svých schopností (nabývání vědomostí, získávání zkušeností, plnější chápání toho o co jde, a využití tohoto ve svém profesním, rodinném i společenském životě). Bez ohledu na to, ke které generaci patří, neuzavírají se vůči alternativním názorům a ve vzájemném sdílení nového vidí i cestu ke vzájemné sounáležitosti.

Základem této vize je uvědomění si skutečnosti, že žijeme na prahu změny srovnatelné s průmyslovou revolucí, změny ještě výraznější, při které se dominantním ekonomickým sektorem stávají odvětví přispívající k nabývání, uchování a uplatnění schopností. Jakkoli je tato změna bolestivá a přináší značná civilizační rizika, bude jejím výsledkem pozvednutí společnosti na úroveň, kdy lidstvo pochopí své místo ve vývoji přírody a každý člověk své místo ve vývoji společnosti."

K tomu M. H.:

Průmyslovou revoluci provázela otrocká práce v manufakturách, dvanáctihodinová pracovní doba, otrocká práce dětí, pracujících za pár lžiček ovesné kaše a dokonce hladomory. Přechod k industriální společnosti byl velmi bolestný, ale nakonec přinesl snazší život i širokým masám, které si dokázaly vyvzdorovat sociální i ekonomické jistoty.
Srovnání přeměny s průmyslovou revolucí sedí v kontextu šíře změny, ale bude spíše skokové a ne tak bolestné. Zatímco Anglii trvala industrializace téměř století a SSSR dvě desetiletí, rychlost této změny bude o řád vyšší.
Bolest dočasně nepřinese až tak tato společenská změna, jako spíše přechodová fáze civilizační výměny mezi koloniálními centry a koloniálními periferiemi. Přinese ji zánik řady privilegií zlaté miliardy plynoucích ze světa podvodu, válek, genocidy, loupeže, otrokářství, nekonečného "tisku" falešných peněz, úroku a zavlečení celých zemí do dluhové pasti. Země bývalého východního bloku se nacházejí v kolonce kolonie a nejsou tak zasaženy stoletím debilizace, které byl vystaven Západ od Kulturního marxismu přes Franfurtskou školu, úpadkové umění po rozsáhlé PSYOPs prostřednictvím rockové hudby, temnotu a násilí šířené hollywoodskou produkcí po všechny dnešní známé progresivistické úchylky postmoderny. To pro nás znamená určitou výhodu, budeme-li schopni přizpůsobit se novým vnějším podmínkám, neopakovat chyby minulé a rozvíjet vlastní cestu, jak se zapojit do nového světového pořádku. Primárním úkolem je chápat a umět vysvětlit tento objektivní proces.
Proces, který odstraní řadu elementárních problémů v globálním měřítku včetně ukončení Central Banking Warfare Modelu a prosazování dolaru jako světové reservní měny.

"Jako vždy v dějinách, každé nové vzniká překonáváním bariér, které mají svůj původ v privilegiích výchozí stavu a které bezprostředně souvisejí se snahou využít majetkovou výhodu k diskriminaci těch, kteří chtějí svůj život založit na rozvoji a uplatňování svých schopností. Situace je o to dramatičtější že přerostla v globální fenomén zrychlujícího se bohatnutí bohatých a chudnutí chudých, přičemž dochází k propojování moci pocházející ze zneužívání majetku s mocí pocházející ze spolčování těch, kteří porušují obecně přijaté zásady (zákony i morální pravidla).

Globální moc má téměř vše: Může si neomezeně tisknout, resp. elektronicky vyrábět dolar a za takto vyrobené nic si kupovat všechno. Může globálně špiclovat, vydírat a vydíratelné dosazovat do jakýchkoli pozic v politickém systému, v soudnictví, v mediích, ve zpravodajských službách. Jediné, co nemá, je vize řešení současných problémů. A tak se svoji vyprázdněnost a bezradnost snaží překrýt vyvoláváním konfliktů, které nabývají stále nebezpečnější podobu."
K tomu M. H.:

Není úplně pravdou, že by globální moc (bylo by dobré pracovat na všeobecně přijatelné definici a kategorizaci, neboť svět je polycentrický, oligarchický systém a my se většinou orientujeme jen na část napojenou na USA, která právě prochází docela slušnou čistkou) neměla vizi. Stejně jako V. I. Lenin napsal, že základním motivem byrokracie je zachování byrokracie, základním motivem oligarchií je zachování oligarchií... Z toho plyne "oligarchický princip," který je charakterizován malthusiánstvím maskovaným různými Green Dealy, posedlost přepopulizací planety a strach z toho, že "plebs" spotřebovává jejich zdroje. Stávající problémy zejména likvidace střední třídy coby konkurenta jim vyhovují.

Zachoval se útržek svitku z Antiky, známý jako dopis neznámého oligarchy, který si stěžuje na rozvoj athénského obchodního loďstva, které přineslo nebývalé bohatství a rozvoj střednímu stavu coby konkurenci. Dále vítá válku, coby nástroj regulace populace. Krásně to popsal americký historik a ekonom Webster Griffin Tarpley v sérii přednášek a esejí Against Oligarchy, jakkoliv s řadou věcí nesouhlasím. Také vidí historii možná více konspirativně, než je zdrávo, ale je mi rozhodně milejší, než kdejaký establishmentový historik. (https://tarpley.net/online-books/against-oligarchy/)

Naopak si dovolím tvrdit, že čelíme velmi ucelené koncepci, řízení a dlouholetému plánování z jejich strany. A stále platí, že co se jedné skupině může jevit jako chyba řízení, vyprázdnění, bezradnost a degenerace globální moci respektive její dnes odstraňované části vedoucí lidstvo mimo řečiště "božího dopuštění," může být pro jinou skupinu cílem řízení v mnoho variantně plánované budoucnosti. - Opět nám v této chvíli chybí kategorizace jednotlivých skupin tvořících vrchol skutečné pyramidy, kterou nemá ani Dr. Tarpley, věnující se víceméně benátským oligarchiím a jejich angloamerickým derivátům, které stvořily Deep State. Je definována v Koncepci Společné Bezpečnosti a Dostatečně všeobecné teorii řízení. Problém, který s tím mám je ten, že KSB a DVTR jsou spíše nepřijímány stávajícím intelektuálním establishmentem. S tím také souvisí široká škála západní filosofie a vědy, která nás uceleně formovala ke stereotypům škodícím nám a vyhovujícím parazitovi. Otázka je, kam v definování a kategorizaci "nepřítele" jít, aby to bylo obecně přijímáno a zároveň to nebylo zkreslující.

"V důsledku toho v ekonomickém systému převládl diktát přerozdělování (pochybné dotace a předražené zakázky) nad inovační aktivitou, pozičně silnější se snaží o co největší omezení nezávislosti slabších, jeho vývoj směřuje od ekonomiky přebytku k ekonomice všeobecného nedostatku."

K tomu M. H.:

Opět to vychází z oligarchického principu s tím, že bylo třeba motivovat loutky v obslužných elitách, které neoprávněně bohatnou ve vztahu ke svým (ne)schopnostem. Někteří jsou věci znalí oportunisté řídící se heslem Madame de Pompadour po nás potopa a mají určitý přeběhlický potenciál. Ostatní jsou užiteční idioté.

"Perspektivní (vidící za horizont řešení problémů), realistická (schopna opřít se o dostačující společenské síly), přitažlivá (bezprostředně spojená s orientací na reálné naplnění života) vize obsahující projekt komplexních reforem je nezbytná k získání spojenců z řad těch, kteří pociťují fatální důsledky snahy udržet moc založenou na privilegiích i za cenu rozkladu společnosti, ohrožení její existence a degeneraci globální moci samotné.

Vize, kterou nabízíme, slibuje velmi málo: Orientaci v současné turbulentní době, odolnost vůči manipulaci, možnost najít společnou řeč a sjednotit se na akčním postupu.

Tato vize však požaduje velmi mnoho:

1. Poctivé a důsledné promyšlení každého z jejích základních prvků obsažených ve výše uvedeném.

2. Individuální kritickou reflexi vize (s čím souhlasím, s čím, ne, čemu dostatečně nerozumím) a na základě toho dosažení dostatečné míry jejího sdílení (včetně případného dopracování základních prvků vize).

3. Využití možností doplňování vzdělání jak pokud jde o pochopení vývoje společnosti a společenského kontextu oblasti profesní angažovanosti, tak i o oblast mezilidských vztahů, včetně mezigeneračních.

4. Průběžné seznamování se s tím, jak probíhá rozpracování širší verze vize – komplexních reforem, resortních průmětů, teoretické nadstavby apod.

5. Aktivní účast na rozšiřování této vize do povědomí co největšího množství lidí (přispět k tomu, aby se vize stala fungujícím a vlivným memplexem).

6. Zapojení do konkrétních aktivit zaměřených na nápravu stavu, soustředění se na odhalení toho, na co a proč pozitivní aktivity narážejí a co je potřeba k tomu, aby byly úspěšné, propojit vyhodnocení zkušeností s plnějším chápání vize."

K tomu M. H.:

Životaschopnost vize bude spočívat také ve schopnosti nezastarat a přizpůsobit se za pochodu dynamice vnějších globálních změn. Může se ale stát, že budeme po relativně dlouhou dobu nuceni k přechodné fázi (i.e. svět rozdělený do dvou bloků díky tvrdohlavosti unipolárních hochů), kdy by vize měla umět nabídnout alternativu přinášející snesitelnost této fáze a zároveň byla schopna připravit se na přechod k novému systému. To znamená také vyčlenit témata a řešení, která budou fungovat universálně za jakýchkoli podmínek.
Zatím takto krátce, více poznámek k dlouhé verzi až ji dočtu. Řada příspěvků se mi sakra líbí.

(Pokračování další reakcí na stručnou verzi.)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Trochu relaxu před závěrečným finišem v letním semestru. Částečně odzkoušeno (někteří studenti příjemně překvapili), také státnice se už překlopily do druhé poloviny. Protože mám státnice i ve druhé polovině srpna a navíc jedu v srpnu na zahraniční konferenci, musel jsem si část dovolené vybrat v době, kdy se můžeme s kolegy ve zkoušení prostřídat. Spojit dovolenou s pěšími túrami je dobré i proto, že si člověk může promyslet, co musí ještě před prázdninami stihnout napsat a zorganizovat.

Chodili jsme denně přes 10 km + ještě procházky v cílech výletů, což jsou zpravidla menší městečka.

Pohled přímo z našeho hotelu na Cefalú v záři zapadajícího slunce.

Poslední výlet před odjezdem. Nezúčastnil jsem se poslední plánované túry a udělal si cca dvacetikilometrový okruh přímo z hotelu do hor na Cefalú. Vyrazil jsem vrzy, ale i tak už bylo hodně teplo. Tam někde v dálce vlevo je Palermo.