Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
Vize, jakou potřebujeme/201
Vize, jakou potřebujeme/
V rámci procesu retro-reflexe pěstování vize mě kamarád upozornil na poměrně nový další pokus vzešlý z pera poměrně inteligentních lidí, z nichž některé znám. Přiznám se, že jsem byl trochu zklamán. Příliš nevyvážení, příliš deklaratorní, příliš "povznesené" nad reálné problémy. Jedná se o "Podnikatelskou vizi ČR 2050". Ale neuškodí, pokud se s touto vizí seznámíme i v rámci pěstování naší vize. Už proto, že některé nedostatky "podnikatelské vize" jsou poučné.
K "Podnikatelské vizi ČR 2050"– 3. část
Vzdělání v žádné rozumné vizi chybět nemůže. I autoři této vize se k němu dostávají (na s. 36):
Celý vzdělávací systém a systém celoživotního učení se díky technologiím stává nejenom dostupnějším a globálním, ale hlavně zajímavějším díky využití všech atraktivních forem digitálního obsahu, virtuální a rozšířené reality, gamifikace a dalších technologií. Studovat mohu odkudkoli a kdykoli, a proto lze očekávat, že se vzdělávání bude dál měnit velkou rychlostí tak, aby udrželo zájem svých zákazníků" (žáků, studentů, zaměstnanců, podnikatelů i důchodců). Do vzdělání bude plynout daleko víc soukromých peněz, což donutí k rychlejší transformaci také veřejný sektor. Celoživotní učení se nestane politickým tématem, ale zábavou a každodenní potřebou, stejně jako jídlo.
OD UČENĺ FAKTŮ K VLASTNĺMU UVAŽOVÁNĺ
0001pt;line-height: normal">Potřebujeme se rychle a zásadně posunout ve způsobu i obsahu výuky na všech stupních škol. Učení, memorování a zkoušení předepsaného obsahu nám neumožňuje rozvíjet žáky a studenty v plnohodnotné jednotlivce. Učení založené na systematickém získávání informací, faktů a jejich zpracování a hodnocení z různých úhlů pohledu nám pomůžou rozvíjet mladou generaci a připravit ji na řešení všech společenských výzev, které stojí před námi.
KRITICKÝM MYŠLENĺM K ROZVOJI ČLOVĚKA
V době digitální a informační jsme zaplavováni exponenciálně rostoucím množstvím informací z médií, sociálních sítí a internetu. S přibývajícím množstvím informací je stále složitější a časově náročnější ověřování věrohodnosti informací a rozlišování dezinformací od informací. Příliš velká závislost na sociálních sítích může znamenat díky algoritmům selektivní přístup k informacím, jelikož se nám nabízí jenom to, co neprohlubuje naše kritické myšlení, ale naopak nás utvrzuje v tom, co chceme vidět a slyšet. Nezapomínejme, že technologie nám mají pomáhat k tomu, abychom byli lepšími lidmi místo toho, aby nás ovládaly a způsobovaly závislost.
Na mnohém z tohoto se nepochybně shodneme. Problém je ale například v tom, že dezinformacemi nejsme zahlcováni jen prostřednictvím sociálních sítí.
Problém zvýšení kvality však stojí přece jen trochu jinak: Jak vytvořit prostředí, které by motivovalo poskytovatele vzdělávacích služeb na všech úrovních k uplatnění jejich absolventů v procesu dalšího vzdělání a koneckonců i zejména na profesních trzích? Toto je těžiště komplexních reforem, o které jde. Tím by se totiž řešil tento problém (zmíněný na téže stránce):
I když jsou dnes mladí lidé díky snadnému přístupu k informacím a technologiím vzdělanější než kdykoli dřív, velká část populace zjišťuje, že nemá adekvátní přípravu a nenachází uplatnění na pracovním trhu. Stává se nezaměstnatelnou z důvodu absence adekvátního myšlenkového postoje, dovedností a zručnosti, které by jí pomohly uspět v pracovních pozicích, které se dnes nabízejí a které se budou objevovat v dohledné budoucnosti v ještě mnohem větší míře.
Na druhé straně evidují zaměstnavatelé narůstající počet neobsazených pracovních pozic a nedostatek lidí, kteří jsou ochotni a schopni zastávat tyto pozice, inovovat a rozvíjet celé organizace i sami sebe.
Tomuto nesouladu mezi dovednostmi lidí a požadavky zaměstnavatelů neboli pracovního trhu říkáme dovednostní mezera (skills gap). Ta vzniká z důvodu nepropojenosti světa práce se světem vzdělávání. Tato mezera se prohlubuje také tím, že optimálně nefunguje ani systém celoživotního učení, který by dokázal pružně reagovat na měnící se náplň stávajících pracovních pozic a vznik nových z důvodu globálních megatrendů, jako je technologický pokrok, demografické a klimatické změny, urbanizace nebo globální pandemie. Všechny tyto megatrendy ovlivňují nejen svět práce, ale i život lidí obecně.
Zanedbávání dovednostní mezery napříč generacemi by mezi lidmi mohlo vyústit v pocit beznaděje, deziluze a nemožnosti se smysluplně uplatnit na trhu práce, vedoucí k sociálnímu vyloučení a tím i k nemožnosti vést plnohodnotný osobní, pracovní i společenský život; to může nést negativní dopady také pro zaměstnavatele, komunity, společnost a stát. Neobsazené pozice navíc znamenají nevyužití ekonomického potenciálu firem a tím nevytváření dostatečného národního bohatství.
Místo nářku by to chtělo konkrétní řešení. V naší vizi je. Jenže právě proto je tak obtížné získat pro její rozpracování a realizaci potřebnou podporu. Proč? Na tuto otázku je také v naší vizi odpověď. Bezprostředně souvisí právě s triádou ZMĚNA-SUBJEKT-POLARITA zmíněnou v úvodu, s triádou, která je jádrem vize.
(Pokračování další retro-reflexí vize)
A k tomu trochu inspirující přírody:
Pokračují v sérii ze zájezdu "Pěšky po Sicílii" s Delfínem. Spojit dovolenou s pěšími túrami je dobré i proto, že si člověk může promyslet, co musí ještě před prázdninami stihnout napsat a zorganizovat.Chodili jsme denně přes 10 km + ještě procházky v cílech výletů, což jsou zpravidla menší městečka.
Městečko Corleone. V horách, téměř sto kilometrů od Palerma. Bývalé sídlo mafiánů. Však také tu je slavné Muzeum mafie.
říbuzný našeho hlaváče.
Ještě jeden pohled na Corleone z okolních kopců. Je vidět jak velké procento plochy slouží k zemědělskému využití. Sicílie je významnou obilnicí. Zejména tvrdé pšenice.
Skály s pozůstatky větrného mlýna nad Corleone.
