Vize, jakou potřebujeme/191

25. červen 2022 | 00.01 |

blog ›

Velmi dobrý příspěvek, který je reflexí pěstování vize, napsal Karel Kužel. Uveřejnil ho i na svém blogu, viz:

https://karelkuzel.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=788647

Rozcestníky civilizace

Karel Kužel

Každá civilizace prochází během svého vývoje řadou "rozhodovacích bodů”, které mají klíčový význam na její další vývoj. V současné době lze mluvit o několika paralelních civilizacích. Probíhá jejich vývoj srovnatelně?

Začátkem devadesátých let vyšla velmi optimistická knížka Konec dějin a poslední člověk amerického spisovatele, politologa a filosofa japonského původu Francise Fukuyamy.

Podle něj je historický proces hnán dvěma silami: rozvojem moderní přírodovědy a bojem o uznání. Moderní přírodověda podmiňuje proces industrializace a celkovou dynamiku moderní ekonomiky. Protože moderní přírodověda je v současné době sdílena všemi relevantními civilizacemi na planetě, sdílejí všechny civilizace její dobrodiní.

Klasická a moderní přírodověda

Velikáni klasické fyziky, ale i ostatních přírodních věd, byli hnáni hlavně touhou po poznání. Prostředky pro výzkum si opatřovali, jak se dalo. Pokud dostávali nějakou finanční podporu, mohli snad po nich mecenáši požadovat, co mají zkoumat, ale nikdy jim neurčovali, jaký má být výsledek jejich bádání.

To se může zdát jako samozřejmost. Ale třeba medicína je vlastně tvrdá věda - a její výsledky hýbají finančními toky. Výzkum je nesmírně náročný a na jeho výsledcích závisí obrovský byznys. Farmaceutický průmysl je snad vedle průmyslu zbrojního jedním z nejlukrativnějších odvětví. Lze si představit, že mnohé farmaceutické firmy přímo zadávají výzkumníkům, co mají objevit.

Úpadek moderní vědy

Ještě podivnější situace je ve vědě tak tvrdé a nesmírně zajímavé, jako je klimatologie. V klasické vědě platí nelítostný příkaz podrobovat každou hypotézu přísnému zkoumání, kterému neunikne, ani když je obecně uznána jako hotová teorie. Právě potom je věcí cti vědce přijít na to, že předpovědi testované teorie neodpovídají přesně výsledkům měření. Pak je třeba zjistit, v čem je problém. Někdy se podaří teorii zdokonalit tak, že je diskrepance odstraněna, jindy se začne rodit nová teorie, která tu starou překoná.

Dnešní doba v některých případech staví vědu na hlavu. V klimatologii se zrodila hypotéza o příčinách nárůstu globální teploty. Jako hlavní viník byl deklarován oxid uhličitý. Zdůrazněme, že se jedná o pouhou hypotézu. Přesto se vytvořil globální mechanismus, který způsobuje, že vědci jsou hodnoceni podle toho, jakou podporu této hypotéze poskytnou. Ti, kteří upozorňují na odchylky, jsou kaceřováni.

Celé státy jsou pak hodnoceny podle toho, jakou část společného majetku občanů věnují na opatření směřující k ovládnutí klimatu ve smyslu oficiální podporované hypotézy. Některé státy či dokonce skupiny států koketují s ekonomickou sebevraždou, aby "morálně” zapůsobily na ostatní a přivedly je na to, co je něčím jako novodobým náboženstvím.

Boj o uznání

I v tom panuje hierarchie. Velmoci, které mají nějakou výraznou historii, si vytvořily přesvědčení, že jejich cesta, jejich způsob fungování, je optimální a kdyby se jím řídily všechny státy světa, zavládl by (fukuyamovský?) mír a blahobyt. Naštěstí vědí, že takový universalismus nikdy neměl dlouhého trvání a tak se omezují na propagaci své cesty metodami lišící se mírou násilnosti.

Spojené státy

Mocnost relativně mladá, sršící energií. Podařilo se jí vytvořit nejméně zdeformovanou verzi kapitalismu, s velkou energií se vrhla na kontinent mezi dvěma oceány a nejen získala jeho území, ale rychle na něm vybudovala mohutnou infrastrukturu vycházející z pokročilého stavu techniky mateřské Evropy. Brzy sesadila Velkou Británii s trůnu námořní velmoci. Během svého vývoje oscilovala mezi izolacionismem a intervencionismem.

Rusko

Stará mocnost, které se podařilo získat obrovské území s nepředstavitelným přírodním bohatstvím. Postoj k Západu měla v něčem obdivný, v jiném pohrdavý. Nechala se dobýt agresívní marxistickou ideologií, která jí byla podstrčena Západem. Tuto ideologii se pokoušela se střídavým úspěchem šířit do celého světa. Po prohře ve studené válce se od komunismu oprostila, ale na svém místě na politické mapě světa trvá.

Čína

Prastará říše, vytvořila silnou kulturu, kterou do sebe vtahovala další a další oblasti v sousedství. Nikdy nebyla výbojná, a když byla vojensky přemožena, nakonec své uchvatitele překonala svou kulturou. Mezi 7. a 14. stoletím byla Čína jednou z nejvyspělejších civilizací na světě s rozvinutou kulturou i technologií. Po nástupu průmyslové revoluce v Evropě začal její ústup ze světového prvenství. Došlo to až k jejímu obrovskému a krvavému ponížení imperialistickou Británií a dalšími zeměmi. Nakonec se Čína obrátila ke komunistické ideologii a pod Maovým vedením vykročila na strastiplnou cestu, která přinesla Číně velké ztráty, ale svým způsobem předznamenala nástup modernizace, nad kterou svět nepřestává žasnout.

(Pokračování pohledem na aktuální stav)

K tomu ode mne:

Velmi doporučuji porovnat s obecnými zákonitostmi, na které narazil Bárta a Flegr v úplně odlišných oblastech:

https://radimvalencik.pise.cz/10314-barta-a-flegr-podnety-pro-pestovani-vize.html

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Trochu relaxu před závěrečným finišem v letním semestru. Částečně odzkoušeno (někteří studenti příjemně překvapili), také státnice se už překlopily do druhé poloviny. Protože mám státnice i ve druhé polovině srpna a navíc jedu v srpnu na zahraniční konferenci, musel jsem si část dovolené vybrat v době, kdy se můžeme s kolegy ve zkoušení prostřídat. Spojit dovolenou s pěšími túrami je dobré i proto, že si člověk může promyslet, co musí ještě před prázdninami stihnout napsat a zorganizovat.

Chodili jsme denně přes 10 km + ještě procházky v cílech výletů, což jsou zpravidla menší městečka.

"Nová brána" u vchodu do historického centra slavného Palerma. S tou mafií to zde bylo jinak. Byla importována ze Spojených států, když obsazovaly Sicílii. Ale k tomu až v souvislosti s návštěvou Muzea Mafie v Corleonu.