Vize, jakou potřebujeme/187

Vize, jakou potřebujeme/

Druhou retro-reflexi prvního půl roku pěstování vize jsem dostal od Jaroslava Šulce. Uveřejňuji ji na pokračování. Doufám, že podnítí k podobnému výkonu další. Připomínám, že každému, kdo mě napíše na valencik@seznam.cz, pošlu v elektronické podobě všech dobře uspořádaných a otitulkovaných 180 dílů.

Poznámky k Vizi - 5. část (navazující na předcházející reflexe)/6

Jaroslav Šulc

Teze 4.

Nebylo by dobré přehlédnout bod 4 okamžitých opatření, navrhovaných V. P., a sice "Zvážit neutralizaci země ve stylu Finsko a Rakousko."

Vracím se k jedné z tezí a i mé chatrné znalosti historie této republiky mi napovídají, že to není nápad vůbec nový. Byť neutralita nebyla Masarykovo-Benešovým programem pro 1. republiku, ale fakticky celá Malá dohoda, pak diplomatická jednání Beneše za války v Londýně k nějaké takové quasi neutralitě přece směřovaly. Není asi náhodou, že plnohodnotnost Benešovy exilové vlády uznaly jak Velká Británie, tak SSSR záměrně ve stejný den, že úvahy o ČSR jako "mostu mezi Východem a Západem" trvaly zbytek 40.

let). Pamatuji se na vášnivé diskuze o neutralitě pro ČSSR otevřené v měsících Pražského jara a chvilku i po listopadu 1989, kdy padala Varšavská smlouva.

Ale pointa je přece v tom, že zdaleka nestačí, aby o status neutrální země usilovala jen reprezentace země samotné. A propos současná česká reprezentace: sdílí tento požadavek aspoň jedna dnešní významnější politická strana či existují věrohodné průzkumy, že takové tužby sdílí byť i jen mírná většina české populace (pro případ referenda)? Na druhé straně jak silná je lobby, která mohutně profituje z překlopení této země z Varšavského paktu do NATO? A co hlavně: Jsou k takovému řešení svolní naši bývalí a současní spojenci, kteří by naši případnou neutralitu museli smluvně garantovat (jako třeba Rakušanům, kde toto řešení bylo v roce 1955 přijatelným kompromisem pro bývalé Spojence, mezitím rozhádané a krátce po korejském konfliktu)? Argument, že Česká republika je geopoliticky stejně nezajímavá jako Rakousko či Švýcarsko je sice nosný, ale má jen okrajovou váhu.

A navíc vývoj v posledních týdnech jde přece úplně jiným koridorem. Poměrně dost se ví o minimálně čtvrt století trvající mravenčí práci jisté velmoci, aby dostala ze "spárů neutrality" Švédy.

Nedávno Caspar Weinberger, kdysi ministr obrany oné velmoci, s úsměvem v nějakém dokumentu britské televize vysílaném tuším minulý měsíc komentoval cílené nasazování italské ponorky poblíž švédských břehů v 80. letech, samozřejmě pod kamufláží, že to je ponorka ruská. A jen tato jedna z mnohých zdařilých operací tajných služeb (jen omezený počet lidí na švédském ministerstvu obrany vědělo, že na "nepřátelské" plavidlo nesmí v žádném případě zaútočit) obou spřátelených zemí okamžitě po mediální hysterii Rusové už jsou u Bornholmu!!! zdvojnásobila podíl Švédů žádajících připojení k NATO, protože pravda o pravé identitě ponorky vyšla najevo s velkým časovým odstupem.

Není důvod se k tématu dál písemně vyjadřovat, byť by byl sebezajímavější, fakta jsou obecně dostupná a nejsme s V.P. v rozporu a naprosto souzním s Janou Simonovou. Pro ČR to dnešní ukotvení však bohužel znamená, že jsme zase na špatné straně barikády – po kolikáté už od roku 1918??? Jsme vůbec schopni nějaké reflexe?

Takže moc se těším na práci k hierarchizaci podkladů vize, výkop v pokračování 139 je jeden z možných. Je mi ctí být mezi tak gramotnou částí této dnešní české populace. Nepřehlédl jsem poznámku Radima, že "Doufá(m), že naše snaha přispěje ke kultivaci neparlamentní, občanské opozice a napomůže vzniku sjednocující myšlenky širokých mas. Aby se společnost neštěpila na jednotlivé skupinky protestujících proti něčemu, ale došlo k touze prosadit občanskou, státní představu o budoucím vývoji v rámci vize. A musím dodat, že kdyby se nám ještě oslovením mladších ročníků (a je mezi nimi pořád spousta přemýšlivých lidí) podařilo věkový průměr naší party Kudy z krize srazit tak o dvacet, třicet let dolů, lehčeji by se mi usínalo, že je Vize v dobrých rukách.

(Pokračování další retro-reflexí)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Trochu relaxu před závěrečným finišem v letním semestru. Částečně odzkoušeno (někteří studenti příjemně překvapili), také státnice se už překlopily do druhé poloviny. Protože mám státnice i ve druhé polovině srpna a navíc jedu v srpnu na zahraniční konferenci, musel jsem si část dovolené vybrat v době, kdy se můžeme s kolegy ve zkoušení prostřídat. Spojit dovolenou s pěšími túrami je dobré i proto, že si člověk může promyslet, co musí ještě před prázdninami stihnout napsat a zorganizovat.

Chodili jsme denně přes 10 km + ještě procházky v cílech výletů, což jsou zpravidla menší městečka.

Vysokopoložené městečko Insello, ale hory nad ním jsou ještě mnohem výš.

Tady je vidět, jak vysoko nad městečko Insello se hory zdvíhají. A taky je vidět kousek hradu (vlevo od špičky kostelní věže). Dnes máme štěstí. Občas sprchne. Příjemné. Další dny už bude hůř.

Toto neuvěřitelně krásné místo jsem objevil na druhém konci Insella, než na který jsme došli. Vzhledem k tomu, že na prohlídku jsme měli necelou hodinu, většina z účastníků se tam nedostala.

To je také bezprostředně u městečka Insello.