Vize, jakou potřebujeme/186

Vize, jakou potřebujeme/186

Druhou retro-reflexi prvního půl roku pěstování vize jsem dostal od Jaroslava Šulce. Uveřejňuji ji na pokračování. Doufám, že podnítí k podobnému výkonu další. Připomínám, že každému, kdo mě napíše na valencik@seznam.cz, pošlu v elektronické podobě všech dobře uspořádaných a otitulkovaných 180 dílů.

Poznámky k Vizi - 5. část (navazující na předcházející reflexe)/4

Jaroslav Šulc

Teze 3.

K dumání nad úskalím "Vize a teorie" aneb mezi Scyllou a Charybdou (část 140)

Místo dlouhého mudrování uvedu další osobní zkušenost starou právě třicet let. To jsem "byl odejit" ze státní správy (detaily nejsou podstatné, skončil jsem souběžně i výuku na VŠE) a přijal nabídku dělat řadového redaktůrka v nově zakládaném ekonomickém týdeníku ČESKOSLOVENSKÝ PROFIT (vlastník švýcarský koncern Ringier, a.s., ředitel doc. Michal Voráček (dříve VŠE, resp. VŠP ÚV KSČ) a šéfredaktor Mirek Kaňa (dříve příloha Hospodářské noviny).

Protože jsem měl v době nástupu už okolo čtyř desítek opublikovaných článků v odborném tisku, tak jsem si bláhově myslel, že "psát umím".

V redakci jsme zprvu byli tři bývalí asistenti VŠE a čtyři profesionální novináři (dříve Mladý svět, Mladá fronta, PRÁCE a Večerní Praha) a výborně jsme se doplňovali. Bylo mi však jasně řečeno, že toto jsou sice jakási podnikatelský skripta pro začínající podnikatele, takže můžeme v kantořině pokračovat trochu jiným způsobem (jako vloni při Covidu distanční výukou), ale ve formě ekonomického bulváru, kde 10-20 % rozsahu tvoří inzerce. A pouze ta nás bude živit! Proto zapomeňte na katedrální manýry, styl psaní je tímto dán: Náš čtenář má jen chuť podnikat, a často si plete si pojmy ÚROK/ÚVĚR. Takže žádná cizí výrazy, žádné vedlejší rozvinuté věty (TASEMNICE), věta může mít nanejvýš deset, dvanáct slov. Málokdo z čtenářů má maturitu a klíčový požadavek je SROZUMITELNOST TEXTU. 

Vzpomněl jsem si na svého bývalého šéfa Svatopluka Potáče, který si mne jednou pozval na koberec, aby mi vynadal, že ve zprávě o plnění státního prováděcího plánu určené federální vládě užívám zbytečně komplikované pojmy, kterým řada ministrů nerozumí. Na můj dotaz uvedl, že mu soudruh ministr jistého silového rezortu vyčinil, že když zpráva hovoří o plnění plánu růstu národního důchodu – který je pro něj zásadně jen jeden – že se to zbytečně komplikuje různými čísly u dynamiky vytvořeného národního důchodu a užitého národního důchodu. A vrchol všeho je, když se to jednou ve zprávě uvádí v běžných a jednou ve stálých cenách a pokaždé to je jinak. Kdo se v tom má vyznat!!!

Potáče jsem politoval, že musí plnit na vládě i edukační roli, ale on to vyřešil rázným pokynem: Příště to nekomplikuj a piš to tak, aby tomu rozuměl i úplný blbec!

Byl to pokyn poměrně vulgární, ale jasný. A když si občas z novější "tvorby" pustím v televizi starý seriál Krampola s jeho Nikdo není dokonalý, kde někdy i polovina dotázaných neví, jaký je rozdíl třeba mezi předsedou vlády a premiérem (a podobně reagují na jiné banální dotazy), tak tuším, že naše výrazivo ve sdělování Vize by se hodně mělo řídit Potáčovým doporučením. A to prosím bez urážky k našim spoluobčanům...aspoň z mé strany. Holt akademici budou muset stáhnout ocas. A nebo fňukat jako Radim: "Nejčastější námitkou, se kterou se setkáváme, je, že takto pojatá vize "je příliš složitá", že "lidé tomu neporozumí", "lidé chtějí jednoduchá řešení" apod. Ano. S těmito a podobnými názory se lze často setkat. Zde je potřeba uvědomovat si to, že na jedné straně je důležité formulovat co nejjednodušší prezentaci vize, ale "nevykleštit" z ní to nejdůležitější (to, co ji dělá oporou pro orientaci při řešení současných problémů), na druhé straně využít všechny možnosti jejího rozvinutí do co nejplnějšího zobrazení současné reality. A to je pochopitelně jak umění, tak i dřina."

Máš pravdu, Radime, je to obojí!

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Trochu relaxu před závěrečným finišem v letním semestru. Částečně odzkoušeno (někteří studenti příjemně překvapili), také státnice se už překlopily do druhé poloviny. Protože mám státnice i ve druhé polovině srpna a navíc jedu v srpnu na zahraniční konferenci, musel jsem si část dovolené vybrat v době, kdy se můžeme s kolegy ve zkoušení prostřídat. Spojit dovolenou s pěšími túrami je dobré i proto, že si člověk může promyslet, co musí ještě před prázdninami stihnout napsat a zorganizovat.

Chodili jsme denně přes 10 km + ještě procházky v cílech výletů, což jsou zpravidla menší městečka.

V dálce městečko Insello. Zhruba uprostřed foto. Počasí je nádherné, občas sprchne. Ocenili jsme to až při dalších túrách, kdy celou dobu pražilo slunce.

Hory nad Insello. A to ještě nejsou ty nejvyšší. Téměř čtrnáct set metrů nad mořem, které je kousíček odtud. Nedaleko odsud je dokonce vrchol téměř dva tisíce metrů nad mořem.

Divoký artyčok. Jsou krásné a roste jich zde mnoho. Sbírají se jako divoká zelenina. Tak, jako my chodíme na houby, zde chodí na různé druhy divoké zeleniny.

Pohled z hor do údolí.