Vize, jakou potřebujeme/184

18. červen 2022 | 00.01 |

blog ›

Druhou retro-reflexi prvního půl roku pěstování vize jsem dostal od Jaroslava Šulce. Uveřejňuji ji na pokračování. Doufám, že podnítí k podobnému výkonu další. Připomínám, že každému, kdo mě napíše na valencik@seznam.cz, pošlu v elektronické podobě všech dobře uspořádaných a otitulkovaných 180 dílů.

Poznámky k Vizi - 5. část (navazující na předcházející reflexe)/2

Jaroslav Šulc

Teze 2.

Pro Vizi je docela důležité odhadnout již blízkou budoucnost: Už je "vymalováno", nebo budou jestřábi mezi politiky nakonec převálcováni strategicky přemýšlejícími diplomaty a národohospodáři?

0001pt;line-height: normal">Nejsem politolog ani specialista na moderní válčení včetně jejich hybridních podob, nedisponuji ani důvěrnými, natož utajovanými informacemi, už dva roky z principu nesleduji televizní ani rozhlasové "zpravodajství", neboť koukat na tu karikaturu tohoto pojmu ztěžuje usínání. Nicméně i z veřejného prostoru se dá dedukovat i docela jiný, nadějnější, než zcela katastrofický scénář dalšího vývoje.

A tím "katastrofický" nemám na mysli scénář "apokalyptický", byť havárie Černobylu naznačila, že i takový, zprvu lokální, průšvih se dá přežít bez větších obětí. To však paradoxně posílilo choutky jestřábů to zase někde s bombou naostro prubnout (alá Hirošima/Nagasaki) a doufejme, že zůstane jen u toužení...

Ale mám na mysli reset současné poměrně vyhrocené rétoriky, která má tak vysoký impakt faktor, že slabší povahy podléhají hysterii (zatím neskáčou z okna jako kdysi ministr obrany USA, že Rusové "už jsou tady", stačí zvýšená konzumace sedativ). Ale naštěstí slyším i spoustu střízlivých hlasů zkušených matadorů globální scény (viz Davos 2022), byť jim bulvár a dobře "motivovaná" veřejnoprávní média moc prostoru nedávají. Rozumím poslání marketingu, že "v zájmu věci" je třeba lidi (potenciální konzumenty/plátce) nejdříve pořádně vystrašil, aby pak kývli na cokoliv, a tady jde o nepředstavitelný ranec peněz.

Uvidíme, kdy se ze starého filmu Čert a káča stane novodobá trezorová záležitost. Je tam přece scéna, kdy se starý vysloužilec Martin Kabát (hraje ho skvěle Josef Bek) v pekle oboří na Lucifera (Vladimír Ráž?) právě kvůli rozsévání strachu jako nástroje k povolnosti...

Ekonomům je tato metoda velmi srozumitelná a osvědčená, a to nemusejí být zrovna keynesiánci... Dnes jsme svědky vskutku působivého provedení v přímém přenosu.

Většina asi zná text od Valentina Katasonova, z něhož přetiskuji podstatnou část, že "...po druhé světové válce přijaly západní vlády keynesiánství, aby ospravedlnily závody ve zbrojení a militarizaci ekonomiky. Konec studené války na přelomu 80. a 90. let připravil Západ o hlavní argument ve prospěch pokračování závodu ve zbrojení. Přestože Spojené státy, které vždy utrhly lví podíl ze všech vojenských výdajů na kolektivním Západě, během posledních tří desetiletí zvyšovaly své rozpočtové výdaje na vojenské účely, ale jejich podíl na celkových rozpočtových výdajích a na hrubém domácím produktu (HDP) v této době klesá. Relativní úroveň vojenských výdajů dosáhla v roce 1945 ve Spojených státech rekordní. Na obranu bylo tehdy vynaloženo 93,7 miliardy dolarů, což činilo 41 % HDP a 79 % výdajů státního rozpočtu. Na přelomu 80. a 90. let činily americké vojenské výdaje 6 % HDP. Na přelomu minulé a současné dekády toto číslo kleslo na historické minimum 3,1 % HDP. Pro korporace, které jsou součástí amerického vojensko-průmyslového komplexu, nebyly poslední tři dekády, mírně řečeno, nejlepší časy. Aby si udržely slušnou úroveň svých příjmů, potřebují neustále rostoucí poptávku po svých produktech – letadlech, vrtulnících, vojenských plavidlech, obrněných transportérech, dělostřelectvu, strategických a taktických střelách, munici, komunikačním vybavení, ručních zbraních atd. A taková poptávka může způsobit docela velký vojenský konflikt. Zároveň je samozřejmě žádoucí, aby se tento konflikt netýkal přímo USA. A to tak, aby byl pokud možno vleklý (nejlépe věčný). A z tohoto pohledu se současné nepřátelství na území Ukrajiny stalo skutečným darem pro americký vojensko-průmyslový komplex. Vojenské společnosti z dalších zemí NATO a dalších spojenců USA si také mnou ruce v očekávání objednávek jejich produktů. Vojenský konflikt na Ukrajině však nelze považovat jen za "dárek" pro vojensko-průmyslový komplex, který spadl z nebe. Existuje mnoho nezvratných důkazů, že USA a jejich nejbližší spojenci takový konflikt připravovali a vyprovokovali jeho zahájení v únoru tohoto roku. Již během Speciálné vojenské operace na Ukrajině, koncem března, požádal americký prezident Joe Biden od Kongresu USA pro příští fiskální rok (který začne 1. října 2022) o finanční prostředky, které jsou v absolutním vyjádření rekordní za celou historie země.

Americký prezident Joe Biden předložil Kongresu plán rozpočtu ve výši 5,79 bilionu dolarů, což zahrnuje výdaje na obranu ve výši 813 miliard dolarů. Ještě v únoru se objevily zvěsti, že by Biden mohl požadovat téměř 800 miliard dolarů na obranné prostředky. Požadovaná částka oznámená v Kongresu se ukázala být vyšší. Biden oslovil Kongres přesvědčivými důkazy pro zvýšení vojenských výdajů: "Vyzývám k jedné z největších investic v historii do naší národní bezpečnosti, s finančními prostředky potřebnými k zajištění toho, aby naše ozbrojené síly zůstaly nejlépe vycvičenou, nejlépe připravenou a nejlépe vybavenou armádou na světě. Kromě toho vyzývám k pokračujícím investicím, které by rozhodně reagovaly na Putinovu agresi proti Ukrajině podporované USA, aby byly uspokojeny ekonomické, humanitární a bezpečnostní potřeby Ukrajiny."

Prezidentovy argumenty přesvědčily "zástupce lidu" a ti podpořili částku 813 miliard dolarů.

V rámci obranného rozpočtu na příští fiskální rok má Pentagon získat 773 miliard dolarů, dalších 40 miliard obdrží FBI, ministerstvo energetiky a další resorty.

Ve srovnání s předchozím fiskálním rokem byl rozpočet na obranu navýšen o 35 miliard dolarů, tedy o 4,5 %. Pro informaci podotýkám, že Rusko je z hlediska vojenských výdajů o více než řád níže než Spojené státy." Konec citátu.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Poprve v životě jsem se vydal do dobře ukrytého Přírodního parku Trojská.

Toto již je nejkrásnější místo, jeden z nejhezčích výhledů na Prahu. Začnu tím nejskromnějším.