Vize, jakou potřebujeme/182

Vize, jakou potřebujeme/182

První retroreflexi prvního půl roku pěstování vize jsem dostal od Marka Řezanky. Uveřejňuji ji ve dvou dílech. Doufám, že podnítí k podobnému výkonu další. Připomínám, že každému, kdo mě napíše na valencik@seznam.cz pošlu v elektronické podobě všech dobře uspořádaných a otitulkovaných 180 dílů.

Retro-reflexe vize – 2. část

Marek Řezanka

Je zřejmé, že ve vytváření alternativy k danému systému potřebujeme zcela nezbytně nový funkční hodnotový systém. Michal Seeman v tomto ohledu odkazuje k principům osvícenství a Francouzské revoluce. Jistě, důraz na rozum je důležitý v každé době. Současně bychom ale měli mít na paměti, že Francouzská revoluce byla využita buržoazií, aby se dostala k moci. Dnes máme podmínky poněkud jiné – a tomu by měl odpovídat i hodnotový rámec.

Měli bychom se bavit o tom, zda vodstvo, doly, lesy a zemědělská půda může být v soukromém vlastnictví. Měli bychom definovat poměry, za kterých výrobní vztahy nepovedou k vykořisťování většiny v zájmu čím dál menší menšiny. A měli bychom hledat nástroje, jak zapojit většinu občanů do rozhodovacích procesů, aby demokracie nekončila toliko na papíře a u volebních uren (či nově u korespondenčního hlasování).

Marie Neudorflová považuje ustanovení hodnotového systému za první krok, po němž je teprve možné přejít k systémovým změnám v ekonomice: "Základem je humanitní filosofie, jako bylo křesťanství, které se šířilo v podstatě samo, a nakonec bylo v podhoubí celého pozitivního vývoje, ale krutě brzděno církevní politikou, zlomenou částečně reformací a nakonec osvícenstvím, které přineslo do křesťanství cenné doplňky týkající se hodnoty člověka. Je potřeba obhájit morální a duchovní hodnoty, které by vrátily lidem důstojnost a vědomí, že na nich, jen na nich, na jejich životní, politické a humanitní filosofii záleží udržení obecného pokroku, a to v přítomnosti i v budoucnosti."

Současný systém potřebuje, aby lidé byli veškerých hodnotových a morálních vzorů zbaveni. Potřebuje je atomizované, bez cíle, bez vize, bez nadšení. Závislé na drogách, nadměrně zmytizovaném sexu a na mediální propagandě. Sice o "hodnotách" denně v médiích slyšíme – ale v kontrastu k tomu kromě tuny pokrytectví nevidíme nic, co by bylo následováníhodného.

Michal Kroh zmínil tři procesy, které se staly pilíři ideologie stávajícího systému, konkrétně: 1) Globalizace, 2) Společnost 4.0 (robotizace) a 3) "Bezuhlíková" ekonomika. Abychom se pohnuli z místa, bude třeba tyto procesy popsat a vysvětlit, v čem spočívá jejich utopičnost a selhání. Vždy vlastně narazíme na logiku maximalizace zisku v rukách čím dál nižšího počtu lidí či organizací. Zájem většiny je jinde – jen si to ta většina musí přiznat a musí být schopna najít společnou řeč. Mimo jiné i o tom by měla naše vize pojednávat.

Cíl vize se zdá být v tuto chvíli jasný: Nahradit nefunkční kolabující systém takovým, který bude sloužit rozvoji potenciálu naprosté většiny občanů dané společnosti, a zaručí jim základní i vyšší potřeby, aby mohli být pro společnost prospěšní a netrpěli pocitem zbytečnosti a marnosti.

K dosažení tohoto cíle je zapotřebí jednak celá řada analýz (mimo jiné vývoje v ČR po roce 1989, speciálně pak po roce 1993) a jednak soupis kroků, jež tu kterou oblast učiní opět funkční a rozvíjející se.

Mezi tyto kroky lze zařadit:

1)        Prosazení prvků přímé demokracie v oblasti politiky i ekonomiky.

2)        Změnu vlastnictví surovinových zdrojů.

3)        Mezigenerační spolupráci, která nedovolí izolaci některé z generací a nezajistí půdu pro její manipulaci.

4)        Podporu takových výrobních vztahů, kde hnacím motorem nebude zisk vlastníka.

5)        Takové přerozdělování, které bude zajištěno již předem – a které bude brát v potaz funkčnost společnosti jako celku.

6)        Vytvoření půdy pro odideologizované školství s důrazem na historii.

7)        Zajištění nezávislých médií, která budou plnit funkci informativní, nikoli propagandistickou.

8)        Posílení rozhodovacích práv občanů, aby rozhodovala odborná diskuse – a nikoli ideologické dogma.

9)        Zajištění mezinárodního dialogu, který povede k míru.

10)      Ohled na životní prostředí, který nebude řízen žádnou zájmovou lobby.

Radim Valenčík klade důraz na to, aby se pěstování vize stalo procesem dynamickým, který nebude toliko ostatním předkládán jako písmo svaté, ale který bude vyžadovat aktivní zapojení dalších a dalších lidí, a to proto, aby se vize stala platformou co největšího počtu občanů, a nikoli jakýmsi elitářským dokumentem.

Stať Harryho Bauera akcentuje angažovaný rozměr vize. Nemá jít o suchopárný vědecký text, ale o návod na změnu založený na vědeckých poznatcích a argumentech plynoucích z demokratické diskuse.

Cenným je rozbor generací v posledních desetiletích (od válečné generace po tzv. generaci Z), a to z hlediska jejich schopností a dovedností, přístupu k ocenění a ohodnocení, pracovní hodnoty a žebříčku životních hodnot. Bez pochopení současné atomizace společnosti nenajdeme cestu pro její stmelení (syntézu).

Marian Světlík vystihl podstatu kolabujícího systému, a to na příkladu vědy: "Co je ale nejhorší, že věda už neslouží primárně k poznání, ale slouží k ovládání společnosti a k maximalizaci zisků těch, kdo vědu financují." Tento mechanismus lze pozorovat ve všech oblastech:

1) Školství neslouží vzdělanosti společnosti,

2) Zdravotnictví neslouží zdravější společnosti,

3) Soudnictví neslouží dosažení spravedlnosti,

4) Ekologické aktivity neslouží ochraně životního prostředí či

5) Média neslouží informovanosti lidí. Zkrátka a dobře, systém jako takový je nadmíru dysfunkční a patologický.

Jinými slovy – nejenže není k životu – ale přestává stačit i k holému přežívání.

Toto lze dokumentovat i vizí Radovana Richty a jeho díle "Civilizace na rozcestí".

Radim Valenčík poukazuje na fakt, že "bez pochopení a poctivého propracování komplexních reforem v ekonomické oblasti včetně jejich převedení do podoby dílčích na sebe navazujících kroků nelze dosáhnout potřebné změny."

K čemu dosavadní pěstování vize dospělo? K vědomí, že potřebujeme analyzovat uplynulý vývoj i současné události. Je nutné, abychom měli zmapováno, co se událo v jednotlivých oblastech naší společnosti – a proč. Nehrát si na spasitele, ale oslovovat další a další lidi s tím, že nemáme žádný zázračný lék, ale potřebujeme "každou ruku k dílu", abychom mohli žít. A že společně můžeme alternativu ke kolabujícímu systému nejen definovat, ale zejména ji prosadit v praxi. Potřebujeme k tomu ale jeden druhého. A to je zřejmě to, k čemu by z mého pohledu vize v tuto chvíli měla směřovat v první řadě. Aby se co nejvíce z nás dobrovolně vzdělávalo, hledalo východiska ze současného chaosu a postavilo se mocenské zvůli, cenzuře, pokusům o zastrašení pomocí udávání a bezbřehé manipulaci. Budeme-li početní a odhodlaní, máme šanci uspět.

(Pokračování dalším ohlasem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Chtěl jsem se podívat na novou (velmi kontroverzní) rozhlednu na Závisti, ale cesta údolím Břežankého potoka byla v horní části uzavřena. Tak jsem vyrazil Točenskou roklí po zelené značce na Točnou a objevil jsem místa nad údolím Břežanského potoka, na kterých jsem do té doby ještě nebyl. Jsou z nich docela pěkné výhledy. (Do té doby jsem chodíval vždy na druhou stranu směrem k Šancím.)

Po takových cestičkách se chodí nad roklí Na dolech, nad údolím Břežanského potoka a Točenskou roklí.

Jedno z mnoha vyhlídkových míst.

Z kraje tohoto vyhlídkového místa je vidět v dálce kousek Zbraslavi a v dálce Radotín. Vlevo je Závist.

Příroda je zde hodně půvabná. Kdysi byla plná Keltů. Dvě velmi velká keltská opida (Závist a Šance) hned vedle sebe.