Vize, jakou potřebujeme/181

Vize, jakou potřebujeme/181

První retroreflexi prvního půl roku pěstování vize jsem dostal od Marka Řezanky. Uveřejňuji ji ve dvou dílech. Doufám, že podnítí k podobnému výkonu další. Připomínám, že každému, kdo mě napíše na valencik@seznam.cz pošlu v elektronické podobě všech dobře uspořádaných a otitulkovaných 180 dílů.

Retro-reflexe vize – 1. část

Marek Řezanka

Při rozboru textu, v němž několik desítek autorů dospělo při vymezení vize, kam by měla naše společnost směřovat a na jakém základě, je třeba mít neustále na paměti, že souběžně s publikovanými příspěvky dochází k výrazně dynamickým změnám na mezinárodní scéně, jež mají zásadní dopad na dění domácí.

V jednom ze svých textů jsem upozorňoval, že aby bylo možné oslovit ty, kteří dnes z nejrůznějších důvodů podporují systém, je třeba, aby se těchto lidí citelně dotkla jeho nefunkčnost. Současně jsem ale upozornil, že by bylo špatné čekat na takový stav, kdy už je vše totálně rozvrácené a každý se stará toliko o své přežití.

Jsem přesvědčen, že dynamika událostí nabírá na spádu. Výhledově naší republice i okolní Evropě hrozí, že bude bez dostatečných zásob ropy a zemního plynu – a že tento výpadek nebude mít za následek toliko hrozbu umrznutí, ale rovněž paralýzu průmyslu a zemědělství, tedy celkový kolaps společnosti. Tento výhled se nepočítá na roky, ale maximálně na měsíce.

Z hlediska mezinárodního vývoje by nás měl především zajímat proces, kdy "kapitál", jak ho definoval Karel Marx, destruuje systém, o nějž se opíral.

Donedávna byla celosvětová ekonomika závislá zejména na dolaru – a bylo nemyslitelné, aby ke stávajícímu systému v rámci globalizace vznikla jakákoli alternativa.

Pod falešnou záminkou boje za humanitu (pod kterýmžto heslem se ještě nedávno vedly ty nejhorší okupační války) došlo k nesmlouvavému ekonomickému boji, údajně s Ruskem. Tato ekonomická válka však přinesla nezamýšlené důsledky zejména tzv. západnímu světu s tím, že vedle amerického dolaru a čínského jüanu se do popředí dere i ruský rubl.

Tzv. parlamentní demokracie opřená o neoliberalismus nemá většině občanů co nabídnout – a klidně je obětuje na oltář zájmu úzké skupiny lidí a organizací usilujících o maximalizaci svého zisku i za cenu totálního zničení všeho a všech.

Tento proces dává naději na změnu a vytváří půdu pro vizi společnosti založené na nových základech: Ekonomických, hodnotových, sociálních i kulturních.

Pojem vize byl vymezen až po publikování řady statí o tom, jaká by ona vize měla být a co by měla splňovat. Co tedy slovo vize znamená? Popis žádoucího budoucího vývoje, k němuž má vést přesně daná strategie a její jednotlivé, na sebe navazující kroky.

Při pohledu na tuto definici je zjevné, že zde vyvstávají minimálně dva problémy:

1) Definice toho, co je "žádoucí" či "pozitivní".

2) Shoda na dané strategii, která má zajistit vytčený cíl.

Uveřejňované vize kladou různý akcent na to, co je žádoucí – a hledají odlišné strategie, jak těchto cílů dosáhnout.

Abychom se mohli zabývat otázkou "žádoucího", je třeba zcela jasně formulovat, kdo je adresátem dané vize. Toto téma otevřel Michal Blahout. Radim Valenčík reagoval vymezením podmínek, za nichž je pěstování vize, jež povede ke kvalitativní systémové změně, možné:

"1. Žádná změna není možná, pokud se silám establishmentu daří štěpit síly odporu.

2. Změna může začít teprve tehdy, až se těm, kteří o ni usilují, podaří získat spojence z řad těch, kteří představují establishment svou pozicí, nebo mu slouží. A to bez funkční vize nejde."

Uvědomme si, že adresáty vize jsou všichni ti, kteří budou systémovým kolapsem postiženi, tedy téměř všichni občané včetně všech, kdo dnes slouží systému, a nepřipouštějí si jeho zánik. Jestliže vyjdeme z tohoto předpokladu, dospějeme k závěru, že před sebou máme nanejvýš heterogenního adresáta. Bude zapotřebí oslovit různorodé vrstvy (třídy) společnosti, a to různým jazykem a rozdílnou formou.

Má-li být většina nerozštěpena establishmentem, musí být v prvé řadě rozštěpen sám establishment. Což se již odehrává.

Aby bylo možné oslovit různé segmenty společnosti, potřebujeme vize pro všechny důležité oblasti společnosti, zdravotnickým, sociálním a vzdělávacím systémem počínaje a obranou, kulturou a skutečnou, na zisku korporací nezávislou, ochranou životního prostředí konče. Na podrobné analýzy těchto oblastí apeluje zejména Jaroslav Štefec. 

(Pokračování druhou částí)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Chtěl jsem se podívat na novou (velmi kontroverzní) rozhlednu na Závisti, ale cesta údolím Břežankého potoka byla v horní části uzavřena. Tak jsem vyrazil Točenskou roklí po zelené značce na Točnou a objevil jsem místa nad údolím Břežanského potoka, na kterých jsem do té doby ještě nebyl. Jsou z nich docela pěkné výhledy. (Do té doby jsem chodíval vždy na druhou stranu směrem k Šancím.)

Rozhledna na Závisti je přímo uprostřed, kousek překrývá dubový list.

Pohled do rokle Na dolech, která je hned vedle a která spolu s Točenskou roklí a Údolím Břežanského potoka ohraničuje náhorní rovinu, kde jsou pěkné vilky obklopené lesem.

Pohled Údolím Břežanského potoka. V dálce za Vltavou a Berounkou Radotín.

Takové krásné skály jsou nad Točenskou roklí.