Vize, jakou potřebujeme/178

Vize, jakou potřebujeme/178

Následující článek vyšel před více než dvěma týdny a zaznamenal velkou čtenost. Od tiskovky generála Šándora se hodně očekávalo. Nakonec to bylo vše jinak. Pan generál si jen potřeboval přivydělat, takže z toho bylo jen zklamání a trapas. Nicméně i v této epizodě se ukázalo, jak moc je důležité začít intenzívně pěstovat perspektivní, realistickou a přitažlivou vizi. I proto v rámci seriálu k jejímu pěstování stojí za to článek uvést.

Při této příležitosti připomínám, od 181. pokračováním začínám uveřejňovat materiály k RETRO-REFLEXI prvních 180 pokračování pěstování vize. Zde je podrobněji zdůvodněno, proč to považuji za důležité:

https://radimvalencik.pise.cz/10305-program-retro-reflexe.html

Nyní již článek o akci Andora Šándora – co se očekávalo:

Andor Šándor, bývalý šéf zpravodajců, který to dotáhl až na generála, vydal bombastické oznámení, kterého si všimla řada mých známých a které ke mně doputovalo z různých stran. V této podobě jsem ho dostal od jednoho z nich:

Spekuluje se, co to může být. A také, jakou hru generál hraje – na osvětu veřejnosti, či její matení?

Tak se podívejme na to, jaká jsou v současné době největší bezpečnostní rizika. Největším bezpečnostním rizikem je patrně tato vládnoucí garnitura (nejen vláda, ale i ti, kteří kontrolují špiclování, trestnnou činnost a dávkování informací).

Někteří nazývají tuto vládu "loutkovou". To není přesné. Když už použijeme analogii tohoto typu, pak je to spíše maňásková vláda. Chování loutky (pohyby jejích údů a hlavičky) je jejím vodičem určováno taháním provázků. Chování maňáska je ovládáno tím, že do zadní části jejího tělíčka strčíme ruku a prst touto cestou vložíme místo mozečku až na místo, kde má maňásek hlavičku.

Této vládě se pod vedením současnou globální mocí podařilo vtáhnout naši zemi do velmi nebezpečné hry, odříznout ji od světa i od zdrojů, nejen energetických (ale i surovinových a zejména potravinových, včetně těch, které jsou vyprodukovány na našem území). Část obyvatelstva už je na dně, většinu to ještě čeká, podstatná část firem se stane nekonkurenceschopnými. Když vláda začala škemrat o pomoc u našich "dobrých spojenců", bylo jí sděleno, aby se se situací vyrovnala sama, že v tom bude mít "morální podporu".

To nelze vyložit jinak než tak, že po té, co se naše země ovládaná současnou globální mocí prostřednictvím maňáskové vlády stala předjezdcem všech iracionalit v mezinárodní politice, dostala teď za úkol vyzkoušet na domácím hřišti, jak lze zakroutit krkem vlastnímu obyvatelstvu. Formou represí a kriminalizace. Po linii: nejdříve mediální kampaně proti osobám, které jsou nositeli racionálního pohledu na současnou realitu (to už běží), pak zneužití orgánů činných v trestním řízení (tady se již objevují první vlaštovky) a nakonec vyvolání pouličního teroru zmanipulovanou částí veřejnosti, která se dostala do neřešitelné ekonomické situace (toto doufám neprojde, i když k tomu nemusejí být využiti pouze domorodci).

Nebo ví generál Šándor o jiném bezpečnostním riziku?

Podle generála Šándora "má situace řešení". To v každém případě. Třeba i to "konečné".

Pokud jde o ochranu před tím, co považuji za největší bezpečnostní riziko já, pak vidím jedinou ofenzivní možnost. Přijít s alternativou pozitivního řešení současných problémů: Koncepční (promyšlenou a kvalifikovanou), realistickou (aby se opírala o dostatečné společenské síly), přitažlivou (tak aby z ní vyzařoval étos), obsahující úctu k tomu nejlepšímu, co byl schopen předvést náš národ během nelehkého zápasu o své přežití. Zkrátka potřebujeme se opřít i perspektivní, realistickou a přitažlivou vizi (vycházející z pochopení toho, jakou historickou proměnou prochází celý současný svět a jaké je naše místo v tomto dění).

Kdy takovou vizi budeme mít? Hotovou nikdy, ale takovou, která zabrání zlu a umožní nám překlenout složité období, okamžitě, jakmile ji společně začneme pěstovat – vytvářet, dotvářet, sdílet. Jakmile totiž takováto vize začne žít v hlavách většího počtu lidí (a zpočátku jich ani nemusí být hodně), tak její replikaci jako nosného mempelxu v komunikačním prostoru již nelze zastavit. Čím větší represe, čím větší pokusy o kriminalizaci, tím rychleji se jako opora naděje v nápravu věcí bude šířit.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Na cestu do Karlových Varů (zkoušení studentů) jsem si přivstal, abych si mohl udělat malou odbočku směrem k Rakovníku na Červenou louku, kde je neuvěřitelně bohatá a jednotlivými populacemi silná vzácná květena. Urousal jsem se, ale stálo to za to.

Okolí Červené louky. Vidíte, kolik je zde upolínů?

Tady máme pohromadě vstavače, rdesno, upolíny. Takto bohatých míst není v ČR zase tak moc.

To není pozůstatek nafty z nějakého traktoru. Povrch kaluže je tvořen bakteriemi. K nerozeznání.

Ještě jeden pohled do okolí Červené louky.