Vize, jakou potřebujeme/169

Vize, jakou potřebujeme/169

Velmi důležitý materiál J. Suka, který byl avizován již na třetím online setkání k pěstování vize. Je o jedné z nejvlivnějších současných "kvazivizí", které zamořily hlavy lidí a které brání racionálnímu pohledu na současnost. Dává odpověď na otázky, co ideově zdevastovalo současnu levici, resp. jak na základě ideových podnětů Frankfurtské školy a hnutí Nové levice v roce 1968 došlo k "levicové myxomatóze". Jsem velmi rád, že se ho podařilo dostat mezi prvních 180 pokračování pěstování vize. Text J. Suka od svého odlišuji barvou:

Morganatická koalice jako hlavní zdroj současné tragédie – Část 3.

Jiří Suk

Velký posun v rozvoji marxisticko – revizionistického myšlení vykonali Němci v roce 1968 a později. Hlavní postavou byl Rudi Dutschke, který uchopil Gramsciho myšlenku dlouhého pochodu institucemi a zorganizoval dlouhý pochod v praxi. Zmoudřelí revolucionáři z roku 1968 se po revoluční sezóně domluvili a začali infiltrovat zejména university a média. Přitom Dutschke neměl představu o tom, co bude "pak". Podle Valenty říkával, že "teprve v aktu zániku stávajícího řádu se uvidí, jakým způsobem se bude nová společnost utvářet". (Valenta, 349). V prostředí německých marxisticko - revizionických šílenců vznikaly takové výroky jako "dekonstrukce tohoto světa je dějinnou nutností" (Valenta, 430). Od takovýchto myslitelů nás pak nepřekvapí jejich současný ideál "bezpohlavního bezrasového světoobčana" (Valenta, 429).

V roce 1973 se rozsvítila zelená záře nad Německem. Německá vláda vyhlásila záměr vybudovat u obce Wyhl jadernou elektrárnu. V roce 1975 se občané Wyhlu v referendu rozhodli stavbu podpořit. Aktivisté podporovaní levicovým tiskem (např. der Spiegel) zorganizovali dlouhodobou okupační blokaci stavebního území. V té době ještě nebyla v oběhu "hrozba jaderné katastrofy" a hlavní důvod angažmá nové levice nebyl ekologický, ale politický. Nová levice potřebovala najít téma protestu proti politickému systému a objevila jej v životním prostředí. Skutečný zájem na ochraně životního prostředí levicoví radikálové, resp. Zelení nikdy neměli (Valenta, 529). Jedním z cílů "Subverzivní akce" na Svobodné univerzitě Berlín bylo rozvrátit poklidný blahobyt německého měšťáka (Valenta, 355). Měšťák je dnes každý, kdo nepatří "k nim" a každého takového zahrnují nenávistí. To se pak nemůžeme divit tomu, že nás takovéto svině chtějí zničit odpojením od ruského plynu, a tím od plynu vůbec. Pro rozkoš z pohledu na katastrofu, na kterou se asi chtějí dívat jako na válku v televizi a myslí si, že se jich to netýká!

Jsou to prostě spásu hlásající (Heilsgläubige) elity (Valenta, 185). Jejich metodou je Marcuseho "Represívní tolerance" (Profant, 323 - 353). Správněji bychom ovšem měli mluvit o regresívní intoleranci, ze které lze odvodit velkou část současných mediálních a cenzurních zhovadilostí. "Represívní tolerance" je také hlavní zdroj dnešního mediálního dvojího metru. Zdánlivě je to horečka ve stavovské bublině spacákových revolucionářů, ve skutečnosti praktické naplňování dlouhodobé vize destrukce staré civilizace a její náhrady nějakou zcela novou.

Úžasným úspěchem Franfurtské školy je to, svoji ideologii dokázali rozmetat po školách a médiích a otrávit tak naši společnost. Dokázali to také tím, že zvládli techniky psychologické manipulace mas. Součástí jejich nabídky je také pocit příslušnosti k lepším lidem (připoj se k nám a...).

K tomu:

Tato část si zaslouží trochu rozšířenější komentování. V předcházející jsme si ukázali, v čem spočíval odklon Frankfurtské školy od toho, jak při hledání "společnosti plné emancipace" postupoval K. Marx. Ten si velmi záhy uvědomuje, že musí spoléhat na sebevědomý společenský subjekt, který je spojen s výkonnější ekonomikou. Proto svou představu budoucí společnosti zakládá na podmínkách, v nichž "svobodný rozvoj každého jednotlivce je podmínkou rozvoje všech" a v nichž se "volný čas prostřednictvím rozvoje schopností mění v nejdynamičtější faktor ekonomického růstu". Hlavní výkonnou složku budoucí ekonomiky nazývá "Gesamtarbeitr" (dělník ve skupině či týmu), dnešními slovy tvůrčí tým, tvůrčí proto, že práce se podle něj bude měnit ve "všeobecnou", tj. založenou na tvůrčích schopnostech. (V tomto smyslu na něj navazuje např. náš Radovan Richta.)

To je úplně jiné pojetí vývoje společnosti, než zvrácenost, která za revoluční zdroj považuje frustrované menšiny odmítající racionalitu jako základ svobodného vývoje jednotlivce. Bylo jen otázkou času, kdy takovéto zprznění Marxova díla bude zneužito globálními manipulátory sedícími ve finančních oblacích. O tom bude velmi výstižně pojednání J. Sukem hned v dalším dílu.

Ještě před tím jedna poznámka: K. Marx si zavinil zneužití svého díla tak trochu i sám svou revoluční netrpělivostí. Místo aby interpretoval důsledně další posun v dějinách stejnou metodologií jako předešlé (zejména jako analogii průmyslové revoluce), odvíjel změny od znárodnění (nikoli od nástupu nového dominantního sektoru zajišťujícího mnohem vyšší produktivitu lidské činnosti). Právě proto "proletářská revoluce" nevyšla. Nepodařilo se a nemohlo se podařit vytvořit formou postátněn stabilní společenské vlastnictví. To je to hlavní, co si musíme při pěstování vize uvědomit.

Ale teď už se připravme na to, jak byly "konstrukční omyly" v tvorbě vize, s nimiž přišla Frankfurtská škola, zneužita těmi, proti kterým se Frankfurtská škola a s ní spjatá Nová levice snažily bojovat.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Měl jsem akci v hotelu  Internacional a napadlo mě vyjet sedmnáctkou od Národního divadla do Kobylis, autobusem přijet k hornímu vstupu do Botanické zahrady, projít si jí v době jejího plního rozkvětu, projít se kolem ZOO u Vltavy, nasednout na převoz, přejet na druhý břeh a už jsem na místě. Skvělé. Vřele doporučuji.

Nový most přes Vltavu viděný z horní části Botanické zahrady.

Klikva v bahenní části u jezírka.

Teď ovládly centrální část kosatce. Pak je vystřídají další kytky.

Jeden z okrasných česneků.