Vize, jakou potřebujeme/157

22. květen 2022 | 00.01 |

blog ›

P. Kalenda o Overtonových oknech (ze třetího online setkání k vizi)

Pavel Kalenda: Poznámky ke třetímu online setkání 8. května

Zásadním bodem a velkým přínosem k diskuzi byla teze o soupeření vizí(JS). Tady je nutno v kontrastu s jinými vizemi (globalizace, globální liberalismus, Green Deal, ..... ) explicitně zdůraznit přínos Vize pro vlastní společnost, náš stát, naše spoluobčany a jejich rodiny a národní perspektivu v kontextu s okolím. Naše Vize musí být národně pro-perspektivní a nikoli sebedestruktivní (ČR v podřízeném postavení k okolním velmocem a nadnárodním firmám tak, jako je tomu nyní). Tomuto tématu bude věnována příští diskuze 22.5.

Za sebe jsem v několika krátkých příspěvcích prezentoval zcela subjektivní pohled na téma, zda vize by měla být předkládána ve formě nějakých konkrétních cílů a kroků (jako deterministický algoritmus) nebo spíše by se mělo jednat o kroky, vedoucí ke změně společenského vědomí, které umožní otevírání Overtonových oken[1] případných (dnes ani nepředpokládatelných) řešení krize.

Jako příklady jsem uváděl, že v nynější geospolečenské situaci není možno vůbec říci, zda ČR by mohla samostatně existovat mezi dvěma velkými globálními hráči (Rusko, Německo), zda bude lepší se přiklonit na některou z těchto dvou stran, nebo na úplně jinou, například blok Čína-Indie-Brazílie-Indonésie. Je možno ale přinášet pravdivé informace o povaze všech těchto bloků a snažit se vymanit z podřízeného postavení vůči všem. Je ale naopak možno říci, že k tomu, abychom si sami mohli rozhodnout o svém osudu, musíme mít rozhodovací pravomoci na národní úrovni, což nyní například nemáme, protože jsme zcela politicky závislí na EU.

Jeden z cílů Vize by tak měl být směr k CzExitu či jiná formy osamostatnění s převzetím všech politických pravomocí na národní úroveň.[2]

K tomu, abychom získali pravdivé a pokud možno ucelené poznatky o okolním světě, je potřeba rozvíjet vědu a školství tak, ať můžeme se všemi státy světa rovnocenně soupeřit jak na poli vědy, tak zejména v praxi. V historii jsme byli na světové špici už v mnoha oborech (před 1. i 2. sv. válkou ve zbrojním průmyslu), po 2. sv. válce v technologických celcích (pivovary, cukrovary, sirkárny, celulózky, říční lodě, ...), dokonce jsme byli schopni postavit na klíč až 90 % technologie jaderných elektráren, konstruovali jsme letadla apod. Byli jsme potravinově i energeticky soběstační (snad až na plyn a ropu). Nyní (snad) máme i nanotechnologie nebo další špičkové obory.

Bohužel, naše školství i věda (jako celek) upadá a dostává se do pozice produkování zejména kvalifikované lidské síly pro zahraniční ústavy, nebo dokonce nekvalifikovaných lidských zdrojů do montoven na našem území.

Ještě více upadá přenášení vědomostí mezi generacemi a mezi vědou a celou populací, takže zejména nové generace již neznají své historické kořeny a mnohdy jejich osobní cíle nejsou kompatibilní s cíli celé naší společnosti a dávají přednost globální liberalizaci (maximalizace individuálních zisků a přesun částí zisku globálním elitám) před národní perspektivou (zabraňuje vývozu know-how i HDP do zahraničí a nadnárodních struktur). To je ale jen popis stávajícího stavu, ze kterého by měla Vize vycházet a nastínit ono směřování společnosti do budoucna (směr a nikoli konečné cíle) tak, ať se mohou otevírat další a další Overtonova okna možných reálných a realizovatelných řešení, jak tomu bylo například po 1. sv. válce za Masaryka.

Já osobně za základní směry směřování Vize považuji:

Z dnešní (polo)totality k demokracii

Z dnešní globalizace zpět k národním státům

Z dnešního vývozu hodnot k jejich národnímu použití

Z dnešního područí ke svobodě

Z dnešních montoven k vývoji a výzkumu

Z dnešních importů k soběstačnosti minimálně v základních potravinách

Z dnešního školství pouček a propagandy k systémové analýze a kreativnímu myšlení

Z dnešního vojenského napadání "darebáckých" států k mezinárodní spolupráci

[1] Poznámka editora: Overtonovo okno je oblast myšlenek, které lze tolerovat ve veřejné diskusi. Termín vznikl podle autora této myšlenky Josepha P. Overtona, který tvrdil, že úspěšnost nápadu v politice závisí spíše na tom, zda spadá do okna, než na preferencích konkrétních politiků. Podle Overtonova popisu zahrnuje okno ideje považované v současnosti za politicky přijatelné a které může politik prosazovat, aniž by byl považován za příliš extrémního a mohl tak získat nebo udržet veřejný úřad.

Politický komentátor Joshua Trevino popsal stupně přijetí nápadu jako:

· Nemyslitelné

· Radikální

· Přijatelné

· Rozumné

· Populární

· Zažité (obvyklé)

[2] Pozn. V diskuzi padlo i to, že přece v dnešním Europarlamentu máme taky hlasovací práva. - To je fakt, ale skutečné postavení je dáno tím, že Europarlament nemá žádné rozhodovací pravomoci (to má Rada Evropy) a ani jednotlivé státy nemohou fakticky oponovat majoritě v případě poměrného hlasování o zákonech a nařízeních, které mohou být pro nás silně nevýhodné (například imigranti z Afriky).

A k tomu trochu inspirující přírody:

Krátká relaxační procházka po obou březích Vltavy.

Pohled na zámeček Jabloňka z Trojského mostu.