Vize, jakou potřebujeme/154

Vize, jakou potřebujeme/154

Pro sdružení Kudy z krize zpracoval J. Šulc rozbor "konkurenční vize", která získala název "Druhá transformace". Příslušné materiály jsou ke stažení zde (proloženě je původní text "Druhé transformace", který J. Šulc analyzuje:

https://druhaekonomickatransformace.cz/

Přemítání nad textem "Druhé transformace" – 5. část

Jaroslav Šulc

B.    Sada konkrétních opatření

B.1 Česká značka

Podnikání a komunity

Participace municipalit na daňovém výnosu z místního podnikání motivující k aktivnímu sepjetí samospráv a soukromého sektoru.

Slovo "sepjetí" český jazyk sice nezná, ale důležitější než překlep je samotná myšlenka aktivnějšího sepětí samospráv a soukromého sektoru. Ta není úplně od věci, ale ďábel je jako vždy v detailu.

Nechceme vidět, že tržní ekonomika má objektivní a genetickou vlastnost separovat bohatství a bídu na opačných pólech (teritoriálně vyjádřeno je růst bohatství obvykle silně korelován se sumou ziskových podnikatelských aktivit). V dalším kroku vyšší výdělková úroveň (i jiné složky životní úrovně – obchody, kultura, zdravotní péče a společenské vyžití vůbec) fungují jako magnet a do těchto metropolí stahují z periferie "smetanu", tj. lidi směřující k vyšším ambicím, ochotnými k mobilitě atd.

Na periférii se pak nutně koncentruje opak "smetany", lidé s nižšími cíli i ambicemi, obtížně mobilní apod. Klasickým evropským příkladem byl/je Itálie – bohatý sever a chudá Sicílie. U nás zase třeba celé bývalé Sudety vs. metropole (Praha, Brno, Ostrava, Plzeň atd.).

Proto jednou z funkcí státního rozpočtu je – či mělo by v moudře spravované zemi být – odčerpávat finanční přebytky generované metropolemi a jejich přerozdělování ve prospěch periférie. Nemyslíme to pejorativně, jde o terminus technicus. Nedávno si M. Kalousek z pozice ministra financí snadno zavázal ke spolupráci hodně starostů, když – přes novelu zákona o rozpočtovém určení daní dokázal – z rozpočtu výše uvedených měst stáhnout asi 4 miliardy korun a je šoupnout dolů, tedy rozdělit na menší města a obce... Takže u tohoto opatření bude vždy kritický rozsah (míra) participace. Asi nebude moci být lineární, ale to bude chtít znát před finálním rozhodováním detailní čísla.

Bez kapitálu to nejde

Posílení kapitálového trhu prostřednictvím reformy penzijního investování.

Implementace systému daňové podpory investování obyvatel do akcií malých a středních veřejně obchodovaných firem.

K první tezi "Posílení kapitálového trhu prostřednictvím reformy penzijního investování." jen tolik: Nyní je v systému spravovaném penzijními společnostmi třetího pilíře 550 mld. CZK. Další stovky miliard korun jsou v části penzijně orientovaného životního pojištění, případně řada lidí si na penzi spoří prostřednictvím kapitálového investování atd. Ale všechny tyto peníze (až na zanedbatelné výjimky) jsou nyní 100% kontrolovány cizím kapitálem a jsou umístěny na globálních finančních trzích, takže na ně nelze českým subjektem nijak dosáhnout.

Varianta nějak zprivatizovat přes půl bilionu CZK protékajících prvním pilířem státních penzí není realistické, překlopit průběžný pilíř na fondový je zřejmě vyloučeno. A zavést (obnovit) druhý penzijní pilíř jistě bude mnohé lákat, ale po fiasku před cca deseti lety a s efektem pouhých cca 83 tisíc klientů – to nekryje ani náklady na privátní správu systému (pokud by se nepodařilo náklady převést do státní správy na účet kapitoly MPSV).

Opakujeme, že rozumíme snaze potřebný kapitál v ČR generovat pod kontrolou českých subjektů, jako se to daří například v subsystému kampeliček, ale jde o marginální záležitost (mají cca 8 mld. vkladů a cca 5 mld. poskytnutých úvěrů). Možná by ale časem stačilo stáhnout česká aktiva z daňových rájů, penalizovat daňový domicil mimo území ČR v takové výši, aby se zisky výhodněji zdaňovaly doma, ne v Nizozemí atd. A resuscitovat EET v plném rozsahu (roční přínos 40 – 60 mld. Kč), novelizovat zákon ne v části rušící superhrubou mzdu, to bylo žádoucí, ale v části nyní vyvolávající každoroční daňový výpadek v rozpočtových příjmech ve výši cca 90 – 110 mld. Kč atd.). A konečně mít odvahu narovnat daňové a odvodové prostředí mezi živnostníky a zaměstnanci, což má dalekosáhlé důsledky. Třeba to vše i za cenu, že by se řada signatářů a sympatizantů "Výzvy 32" musela uskrovnit a zcela záměrně nedbat zásady, že kapři si dobrovolně svůj rybník nevypouštějí...

Dále: "Implementace systému daňové podpory investování obyvatel do akcií malých a středních veřejně obchodovaných firem." Proč ne, ale přece problém je v tom, že zmíněný segment má srovnatelně vyšší pravděpodobnost bankrotu/odepsání vloženého kapitálu. V tom případě to pod vodu stáhne jak management firmy, tak střádaly, kteří si v dobré víře akcie koupili. Příklady uvádět netřeba, jsou jich plné rubriky ČERNÁ KRONIKA.

Proexportní politika

"Posílení podpory exportu prostřednictvím reformované EGAP, ČEB a další státní infrastruktury na úrovni srovnatelné s nejvyspělejšími státy Evropy."

Nepochybně užitečný návrh, ale je to jen jeden střípek v mozaice. K obnovení rozbitého dřívějšího exportního řetězce "výrobní podnik – podnik zahraničního obchodu + financující SBČS včetně souběžných kroků československé diplomacie" to zdaleka nebude stačit. Ty námi dříve hojně cílové trhy jsou až na výjimky již pár let ztracené a bohužel další kroky k ztrátám následným možno spatřovat v přímém přenosu (viz často naše horlivá účast na sankcích proti Bělorusku, RF apod.). Někdo – a nepodezírejme z toho podnikatelský stav, ale diletantsky se chovající některé politiky a "politiky" – si zjevně neuvědomuje, že třeba Čínu už dnes potřebujeme mnohem více, než ona potřebu nás...svět se hodně rychle mění. A slovy klasika právě v byznysu nejvíce platí, že "kdo chvíli stál, již stojí opodál".

(Pokračování)

K tomu ode mě:

Vhodně použité "kapři si dobrovolně svůj rybník nevypouštějí" je decentní poukázání na další "konstrukční" nedostatek "Druhé transformace", totiž na nutnost spojit návrhy s vymezením subjektu, který je vezme za své a bude mít zájem i sílu je realizovat. Na to mnozí zapomínají.

(Horší je, že když se pustíme do poctivé práce na pěstování vize, jejímž jádrem je triáda ZMĚNA-SUBJEKT-POLARITA, zdá se to někomu příliš složité; ale ono to jinak nejde.)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Divoká Šárka. Kolik velkých měst se může pochlubit takovou krásou? A to má Praha ještě Prokopák, přímo v centru Petřín s pískovci, Chuchelský háj, Cibulku, Kunratický háj...

Buližníkové skály z blízka i zdálky.

Údolí Divoké Šárky.

Dívčí skok  a hostinec pod Dívčím skokem stejného názvu.

Tato invazivní rostlina zde rozbujela. Nebezpečně. Každým rokem zvyšuje svoji nadvládu nad ostatní přírodou.