Vize, jakou potřebujeme/153

Vize, jakou potřebujeme/153

Pro sdružení Kudy z krize zpracoval J. Šulc rozbor "konkurenční vize", která získala název "Druhá transformace". Příslušné materiály jsou ke stažení zde (proloženě je původní text "Druhé transformace", který J. Šulc analyzuje:

https://druhaekonomickatransformace.cz/

Přemítání nad textem "Druhé transformace" – 4. část

Jaroslav Šulc

Otevřená společnost

Chceme, aby Česká republika byla svobodnou, moderní a bezpečnou zemí, která je nedílnou součástí Evropy, kde podnikavost a kreativita jsou základem trvalého bohatství národa. Zemí otevřenou a atraktivní pro lidi sdílející naše hodnoty, kteří chtějí v naší zemi studovat, pracovat nebo podnikat a kteří přinesou potřebné zkušenosti a kompetence. Současně i stát musí projít transformací a být efektivním a transparentním pomocníkem svých občanů a byznysu na cestě k jejich prosperitě.

Aniž bychom zamýšleli surfovat na módní vlně poplivání všeho možného v nedávné minulosti, nelze u tohoto bodu, zvláště u aspektu "podnikavost a kreativita ... základem trvalého bohatství národa" nezmínit, že například v indexu vnímání korupce se ve světě dlouhodobě držíme až někde okolo 40. – 50. příčky, podobně nedůstojnou pozici zaujímáme v kritériu "snadnosti podnikání" (doing business), pro znalce ani tak velkou záhadou není extrémní délka stavebního řízení (156. pozice ze 190 srovnávaných zemí), stačí sledovat "efekty" úsilí jisté lobby při průtazích příslušné novely zákona atd.  

U části být "bezpečnou zemí, která je nedílnou součástí Evropy" je namístě se ptát "jaké Evropy"? Té geografické, tedy včetně její největší části – Ruské federace od jejich západních hranic až po Ural, nebo té geopolitické, snažící se Ruskou federaci z Evropy exkomunikovat ať to stojí, co to stojí?

Udržitelnost

Chceme společnost a ekonomiku, jež staví na udržitelných základech. Nikoliv na levné práci či škodách na životním prostředí. Jsme přesvědčeni, že dobře vyjednaný "Green Deal" není ohrožení, ale příležitost a impulz k akceleraci změn a modernizaci země. Společenská smlouva, a tedy soubor sdílených a respektovaných pravidel a hodnot, je výchozím bodem soudržnosti a odolnosti národa. Význam vzdělání a dobré příklady lídrů jsou při jejím formování klíčové. Vzdělávací systém dobře připravující na nové výzvy světa se proto musí stát společenskou prioritou.

Pokud je nám známo, tak dokument o Green Dealu již byl odhlasován a tedy platí. Proto věta"dobře vyjednaný "Green Deal" není ohrožení, ale příležitost a impulz k akceleraci změn a modernizaci země." je nejspíše hodně "mimo mísu".

Pokud jde o poslední větu: "Vzdělávací systém dobře připravující na nové výzvy světa se proto musí stát společenskou prioritou.", by nebylo od věci se podívat na nedávný rozhovor Markétou Šichtařovou, kde na otázku "o plánech předpokládaného ministra školství na zrušení státní maturity s tím, že školy by si úroveň maturitní zkoušky nastavily na základě svých vzdělávacích cílů, na zrušení devátých ročníků na základních školách jako nadbytečných a na to, že žáci by měli mít možnost učit se dva cizí jazyky, ale povinný by byl jen jeden?" říká M. Š. mj. následující:

Je to jen samé snižování latěk. Jo, kdyby u nás bylo liberální prostředí ve školství a ministerstvo školství by nemělo problémy udělovat licence soukromým školám, pak také nemám problém s tím, aby tyto soukromé školy měly každá svou vlastní maturitu či ne-maturitu. Ale tohle je kočkopes, polokapitalismus, polosocialismus, polotrh. A to je ta nejhorší varianta.

Nechte školství zcela tržní, většina škol půjde prudce dolů, ale vyprofiluje se i pár elitních, jejichž studium bude vstupenkou do "lepšího" zaměstnání. Anebo pak úplně socialistické školství, které sice stálo za starou bačkoru, ale vlastně produkovalo lidi vzdělanější, než je dnešní mladá generace. Ale tenhle paskvil, kdy stát umožňuje každé státní škole libovolně si snižovat laťku, to je katastrofa.

Letos ten fakt, že stát se snaží držet si monopol ve školství, vedl k tomu, že i řada velmi nadaných dětí se nakonec nedostala na střední školu s maturitou, protože státních škol bylo málo, hloupý stát, byť zná údaje o obyvatelstvu, si nedokázal spočítat, že pro silný ročník bude středních škol málo, ale vznik soukromých škol neumožňoval!

Dnešní generace do 20 let je zoufale nevzdělaná, neschopná nést zátěž, neschopná držet soustředěnost, neschopná cítit ambice či soutěživost. Je pracovně do značné míry nepoužitelná.

Nicméně je třeba se obávat, že právě pro svou důležitost a také s ohledem na katastrofální důsledky nepřetržitého seriálu školských reforem, by si celá problematika školství, resp. vzdělávací soustavy (včetně systému celoživotního vzdělávání) zasloužila fundamentální diskuzi ve snaze najít konsensuálně a dlouhodobě racionální východiska z dnešního marasmu.

K tomu ode mě:

Systém školství je v katastrofálním stavu. Ale to je celosvětový problém. I u nás bude jednou z klíčových podmínek realizace vize reforma financování školství tak, aby se toto financování odvíjelo od uplatnitelnosti absolventů všech stupňů, tj. aby subjekty poskytující vzdělání na různých stupních byly financovány podle uplatnitelnosti jejich produkce, koncové stupně pak podle toho, kolik se v dlouhodobé perspektivě vydělávají jejich absolventi. Taková reforma je reálná. Nástin takové reformy autoři "Druhé transformace" nahrazují nic neříkající deklarací.

Problém uvedené části je ještě v jednom. Většinou se hovoří jen o vzdělání, ale zcela se přechází problém degenerace společenskovědního výzkumu. Kritéria jeho hodnocení (od kterých se odvíjí financování, udělování akreditací a grantů) je nastaven tak, aby skutečnou vědu spolehlivě likvidoval. Někdy se mně zdá, že to není jen hloupost, ale že se jedná o záměr.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Výlet kolem vrchu Herinky (440 m. n. m.) ze Záhrabské (u Vráže). Cesta není značená, ale je to jedno z nejkrásnějších míst u Prahy. Zvláště teď, když začíná vše kvést. A hojně tam rostou i májovky. Pak lze zajít na oběd (třeba skvělé buřty na pivu) do Berounského pivovaru. A ještě lze navštívit slavné trhy s keramikou...  

Druhá z věží, resp. bývalá vstupní brána v historickém jádru Berouna.

Na sto druhů keramiky jsem napočítal. Tato mě zvlášť zaujala.

Pohled na berounské náměstí, kde jsou právě trhy. Na kopci nahoře jsou medvědi. Opravdovští.

Kousek od náměstí na ostrově.