Vize, jakou potřebujeme/152

Vize, jakou potřebujeme/152

Pro sdružení Kudy z krize zpracoval J. Šulc rozbor "konkurenční vize", která získala název "Druhá transformace". Příslušné materiály jsou ke stažení zde:

https://druhaekonomickatransformace.cz/

Přemítání nad textem "Druhé transformace" – 3. část

Jaroslav Šulc

Jde nepochybně o výzvy, kterým nečelíme zdaleka sami. Což ale přece vůbec nevylučuje potřebu naši činorodosti, možná i smělé originality. Ostatně nebylo by to v moderních dějinách poprvé, co jsme právě my a často osamoceni – doslova "proti všem" – přišli s vizemi překvapivě odvážnými. Ať kdysi dávno v éře husitské, ať v úsilí zůstat demokracií i v obklíčení mocnými sousedy v době mezi první a druhou světovou válkou, či na jaře šedesátého osmého roku. A není až tak důležité, že jsme ty zápasy všechny zprvu prohrávali, protože nám vždy zůstala aspoň ta hrdost a naděje. Ostatně ten nápis na prezidentské standardě tu naději Čechům připomíná snad ne nadarmo, byť dá to občas fušku a mnohé oběti.

Tolik do úvodu a teď pojďme k věci samé. Snad se autoři "Výzvy 32", převážně ekonomové a byznysmeni, moc neurazí, když jsme jejich původní text psaný dále kurzívou – povýtce hodně ekonomistní – pro přehlednost graficky účelově rozčlenili (aniž jsme do něj jakkoliv věcně zasáhli) a budeme tak moci brát bod po bodu bez ztráty orientace.

A.    Základní pilíře 2. transformace ekonomiky 

Česká značka

Česká ekonomika dosud stála převážně na jedné noze, subdodavatelském sektoru s nižší cenou práce. Potřebujeme se postavit i na nohu druhou. Chceme, aby se česká ekonomika opírala o firmy, které bez ohledu na původ vlastníka v ČR nejen vyrábějí, ale i vyvíjejí a prodávají do celého světa finální výrobky a služby pod vlastní značkou s vysokou přidanou hodnotou, a také na technologicky vyspělých firmách, které z Česka řídí své kapitálové toky a doma je také reinvestují.

Pokud se neřekne, proč platí první věta – jsme v důsledku první transformace (převážně) subdodavatelé, konkurenčně se prosazující jen díky zhruba třetinovým mzdám (oproti západním sousedům), tak je druhá věta (o potřebě postavit se na nohu druhou, tj. překlopit ekonomiku na pozici finálních dodavatelů a moci tak inkasovat relevantní tržby jako projev žádoucí diskontinuity druhé a první transformace) jen bohulibý výkřik. Nutno zřejmě dále říci: jak a ve kterých oborech či sortimentech k tomuto jistě žádoucímu cíli (v průběhu let k horizontu 2050) dospět, protože na plošný přechod nepochybně nebudou v tak malé zemi kapacity (vědeckovýzkumné, produkční, marketingové či finanční). Je schopen trh sám o sobě tuto prioritu stanovit? Počítá se s podporou TAČR, ČEB, ČMZRB, EGAP apod.?

Proč "bez ohledu na původ vlastníka"? Jaký bude mít německý, nizozemský, čínský atd. investor/vlastník motiv zbavit se dnešních prebend z podnikání v ČR? Nejde spíše o snahu stlačit saldo dividend odplývajících z ČR zcela regulérně k cizím vlastníkům zde podnikajících pod smrtící hranicí cca 300 mld. CZK každoročně? Je představa, jak toto saldo výnosů stlačovat na přijatelnou hodnotu?

Zcela nesrozumitelný (nehledě na prohřešek vůči českému jazyku v (ne)souladu podmětu a přísudku) je konec odstavce ... "a také na technologicky vyspělých firmách, které z Česka řídí své kapitálové toky a doma je také reinvestují." Nezamýšleli autoři napsat pravý opak – že totiž by se česká ekonomika měla opírat také o technologicky vyspělé firmy, které – budiž – z Česka – řídí své kapitálové toky a ne doma, ale v Česku je také reinvestují... Jinak to nejspíš nemá logiku.

Stálo by za seriózní analýzu, proč byla struktura od samého počátku po roce 1918 exportně orientované československé ekonomiky v desetiletích první transformace, hlavně v první polovině 90. let, tak zdeformována. Proč jsme si nechali fakticky zlikvidovat celou logistiku tradičně výnosného exportu zejména investičních celků (počínaje dodávkami pro potravinářský průmysl přes těžké strojírenství a konče schopností dodávat třeba tepelné elektrárny či rafinerie "na klíč"), a to nemluvě o souběhu účasti státem dříve plně ovládaného finančního sektoru poskytujícího exportujícím českým firmám dlouhodobé úvěry, pojištění atd. Dnes je prakticky celý finanční sektor v cizích rukách a představa, že třeba Komerční banka (vlastněná Francouzi) bude podporovat českého exportéra tvořícího v tomto případě francouzským exportérům v daném teritoriu konkurenci, je zcela iluzorní. Totéž platí třeba pro podporu od ČSOB (vlastněné Belgičany) apod.

Takže jen z tohoto důvodu, kdy cca dvě pětiny českého průmyslového potenciálu – hlavně toho středního a velkého – je kontrolováno cizím kapitálem, bude případný návrat na tradiční odbytiště (ať jde o země Blízkého či Středního východu, o Balkánu či teritoriu bývalého SSSR ani nemluvě) mnohonásobně obtížnější, než bylo jejich lehkomyslné opuštění v nedávné době, době mámivého opojení, že nám první transformace "Pomohla (...) vstoupit do vyspělého světa a stát se jeho součástí". Ano, pomohla, ale jen do čeledníku a do pozice bezpečného krmelce pro ty konkurenty okolo.

Všechny naše právě uvedené výhrady není možné vnímat paušálně negativně. Vstup zahraničního kapitálu na teritorium ČSFR/ČSR měl pro nás také nesporná pozitiva – především aspoň částečný přístup českých zaměstnanců a manažerů k zahraničnímu know how. Ovšem za neúměrně vysokou cenu – odtoku až pěti procent českého HDP do zahraničí ročně.

(Pokračování)

K tomu ode mě:

Častý a typický nedostatek mnoha pokusů o předložení něčeho, co připomíná vizi, na který J. Šulc citlivě upozorňuje: "Pokud se neřekne, proč platí první věta – jsme v důsledku první transformace (převážně) subdodavatelé, konkurenčně se prosazující jen díky zhruba třetinovým mzdám (oproti západním sousedům), tak je druhá věta (o potřebě postavit se na nohu druhou, tj. překlopit ekonomiku na pozici finálních dodavatelů a moci tak inkasovat relevantní tržby jako projev žádoucí diskontinuity druhé a první transformace) jen bohulibý výkřik."

Zapišme si to za uši. Zejména zastánci jednoduchých řešení. Bez vyhmátnutí a pojmenování příčin problémů, příčin příčin problémů a odpovědi na otázku, proč problémy nelze řešit pouhým apelem, sepisování různých pamfletů nemá smysl. Skutečná funkční vize je dřina, ať se to komu líbí nebo ne.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Výlet kolem vrchu Herinky (440 m. n. m.) ze Záhrabské (u Vráže). Cesta není značená, ale je to jedno z nejkrásnějších míst u Prahy. Zvláště teď, když začíná vše kvést. A hojně tam rostou i májovky. Pak lze zajít na oběd (třeba skvělé buřty na pivu) do Berounského pivovaru. A ještě lze navštívit slavné trhy s keramikou... 

Nádherný výhled na Beroun. Vpravo nad ním vrch Děd. Do konce cesty kolem Herinek zbývá už jen kousek.

Nádherná rostlina s názvem Medovník meruňkolistý. Příbuzná hluchavce, ale s mnohem většími květy. Kousek od výhledu na Beroun.

Dederónský Robur. Funkční. Přivezl děti do skvělé pivovarské hospody (vaří zde Berounského medvěda). Skvělé jídlo. Najdete ji snadno, když pojedete jako na vlakové nádraží, ale za sjezdem k němu projedete pod mostem a jste v areálu. To, že jste na místě poznáte podle obrněných transportérů ve stádiu šrotu.

Krásně renovované centrum Berouna.