Vize, jakou potřebujeme/149

Vize, jakou potřebujeme/149

Přemítání nad textem "Druhé transformace" – 2. část

Jaroslav Šulc

"Druhá transformace" o tom, jak vidí první transformaci

Snad nebude na škodu, abychom my, kdo toto sdružení (Kudy z krize – pozn. RV) veřejně zaštiťujeme, se pokusili o snad objektivní komentář některých bodů obsažených v paralelní "Výzvě 32", a to s jediným cílem: hledat pokud možno styčné body a podobné přístupy obou iniciativ.

Nicméně ještě dříve, než se "Výzva 32" dostane k vymezení základních pilířů svých představ o podobě druhé transformace ekonomiky a výčtu sady konkrétních opatření, se velmi skromně (ve čtyřech větách) vypořádává s první transformací, odstartovanou zkraje 90. let minulého století. A sice konstatováním, že transformace byla založena na naší "...výhodné geografické poloze, levné a zároveň kvalifikované pracovní síle a ve své době dostatečné infrastruktuře", a že tento hospodářský model (první transformace) "je dnes však už vyčerpaný".

Krátce předtím "Výzva 32" přitom konstatuje dvě protikladné teze. Na jedné straně (při pohledu do hodně dávné minulosti) říká, že jednak "Česká republika patřila ve dvacátých a třicátých letech minulého století mezi světovou výrobní a technologickou špičku", jednak že (díky první transformaci) mohla "vstoupit do vyspělého světa a stát se jeho součástí", aby poté "Výzva 32" předvedla pozoruhodný myšlenkový výkrut (asi skrytá kritika uplynulých třech dekád?), když od druhé transformace (s horizontem poloviny XXI. století) konečně očekává změnu "naši republiky v dalších třech dekádách v otevřenou, respektovanou a úspěšnou zemi. Společnost, která je postavena na ekonomice s vysokou přidanou hodnotou, schopnou úspěšně soutěžit s nejvyspělejšími státy světa". A že díky tomu může Česká republika opět patřit "mezi světovou výrobní a technologickou špičku".

Je tomu skutečně možné rozumět tak, že ambicí signatářů "Výzvy 32" je vrátit Českou republiku tam, kde byla již zhruba v desetiletích v etapě předmnichovské? A že výsledky první transformace nás od pozice ČR "mezi světovou výrobní a technologickou špičkou" vlastně vzdálila? Těžko soudit, ale jiný, než tento výklad preambule "Výzvy 32" asi logicky nejspíše neumožňuje.

Je to škoda, protože zde stručnost opravdu nebyla na místě. Jestliže se máme nějak seriózněji bavit o vymezení jak základních pilířů druhé transformace, tak o výčtu sady konkrétních opatření (aspoň tak je text "Výzvy 32" strukturován), pak musí být bezezbytku vyjasněna jak kontinuita – tedy shodné prvky – první a druhé transformace, tak diskontinuita obou. Proto v dalším textu tohoto budeme základní pilíře i konkrétní navrhovaná opatření komentovat především z tohoto zorného úhlu – tj. míry (dis)kontinuity druhé a první transformace.

Přirozeně s nadějí, že autoři/signatáři "Výzvy 32" budou tento náš text chápat jen jako kolegiální příspěvek lidí, kteří rovněž cítí potřebu změny. Stále více tonou v obavách, že tato země jede po špatné koleji a že kýžené světlo na konci tunelu bohužel pořád vidět není, spíše naopak. A soudí, že v této doslova osudové historické chvíli je zapotřebí, aby všichni lidé – bez ohledu na věk, politické názory či postoje, kterým jde především o naši vlast a její budoucnost, společně hledali a nacházeli rozumné východisko kudy z dnešní krize.

Také soudíme, že je zapotřebí začít bez předsudků a případných vzájemných neshod či averzí intenzivně spolupracovat na přesném pojmenování problémů, na pochopení příčin naší dnešní znepokojivé situace. Neboť právě to je elementární předpoklad předkládání možná nových a odvážných, nicméně prakticky uskutečnitelných řešení, ať již budou pro mnohé jakkoliv konfliktní, protože druhou transformaci nastavíme na "zelené louce", právě naopak.

Přičemž rovnou říkáme, že dosažení mety umístění se "mezi světovou výrobní a technologickou špičkou" nevnímáme pro tuto zemi primárně jako cíl, ale jen jako "pouhý" prostředek. Jistě, toto je jeden z klíčových předpokladů, jak zajistit občanům této země možnost si co nejdemokratičtěji užívat reálných výsledků práce občanů této země a v této zemi, ale též žít své životy v bezpečí před nástrahami – mnohdy fatálními. A to ať jde o rychle se polarizující geopoliticky znovu rozštíplý svět včetně hrozeb tradičních i zcela nových – příznačně pojmenovaných jako černé labutě – namátkou pandemie, nekontrolovatelné migrační vlny statisíců či milionů lidí různých etnik, či dopady klimatických změn, či dokonce jejich prolínání.

K tomu ode mě:

Tento text byl napsán ještě před vypuknutím války na Ukrajině, tj. před "černou labutí" hodně drsného kalibru, ale nebezpečí této události předznamenává formulací "rychle se polarizující geopoliticky znovu rozštíplý svět". I to patří k dobré vizi. Předvídat různé alternativy vývoje. Především však dobrá vize musí obsahovat přesné pojmenování příčin problémů, dokonce musí jít ještě o kus dál:

- Identifikovat příčiny příčin problémů.

- Odpovědět na otázku, proč se problémy (pokud si je tak či onak uvědomujeme) nedaří řešit.

K této důslednosti má "Druhá transformace" dost daleko. I při tvorbě naší vize se setkáváme s tím, že někteří mají tendenci důslednou analýzu problémů a jejich příčin přeskočit s tím, že je to "příliš teoretické", že je nutné "jít dál a navrhnout řešení". Cesta "dál" ovšem rychle skončí u návrhů, které jsou jen plácnutím do vody a nic neovlivní. Pěstování skutečné vize je proces mnohem složitější a komplexnější.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

V Botanické zahradě Na Slupi vždy objevím něco zajímavého.

Zrzečka na mě kouká. Nevím, čím jsem ji zaujal.

Léta chodím do této zahrady poměrně často. Letos poprve jsem zde poprvé objevil čolky. Vidíte ho vpravo. Takový dráček. Prý jsou zde už dlouho a dostali se sem s nějakou rostlinou. Toto je z jezírka dole u pouštní části.

Včelka v růžích.

Tento druh česneku se zde rozmnožil. I na několika dalšíchmístech Prahy, třeba pod "Krakonošovou zahrádkou" na Petříně.