Vize, jakou potřebujeme/147

Vize, jakou potřebujeme/147

V rámci pěstování vize jsem (jako na jednom z výstupů) začal s naším týmem při VŠFS pracovat na odborné monografii, která se bude zabývat metodologickou roli vize, naváže přitom na sedm předcházejících výstupů z let 2014 až 2022, které jsou online přístupné. Doufám, že monografii dokončíme během léta. Kdo má zájem, může se k našemu týmu přidat přidat. Pracovní verzi monografie, tak jak je postupně zpracovávána odlišuji barvou a případně doplním poznámkami.

Funkční vize jako předpoklad využitelnosti

výsledků věd o společnosti – 5. část

4. Stručná verze vize (pokračování)

O jaký střet ve společnosti jde?

Prý je společnost rozdělena. To není přesné. Společnosti je rozdělována. Kým a proč?

Kromě pochopení toho, jaký civilizační přelom prožíváme, co k němu vedlo, jak souvisí s předcházejícími proměnami společnosti, je důležité co nepřesněji odhalit a co nejjasněji vidět, v čem spočívá dominantní polarita současné společnosti, která štěpí společnost na ty, kteří současný stav reprezentují svou pozicí, či tomuto stavu slouží na jedné straně, na straně druhé, kdo reprezentuje ty síly, které, pokud se s oporou ve vizi probudí, jsou schopny současný stav změnit. V rámci toho je nutné odpovědět i na otázku, komu současný stav přináší výhody a proto se jej snaží udržet i za cenu dalšího vyhrocování problémů, prohlubování krize i vlastní degenerace, a koho současný stav i jeho zhoršování nejvíce postihuje, na koho dopadá nejvíce, a kdo má tudíž objektivní zájem na vyvedení společnosti z krize.

Jsou dva zdroje, ze kterých vyvěrá to, co ohrožuje současnou společnosti:

- Přeměna majetkové výhody v majetkovou výsadu, v to, co umožňuje segregovat společnost, uvrhnout lidi do stavu ještě větší bezmocnosti.

- Ovládání společnosti těmi, kteří na sebe vědí něco difamujícího, kteří se tudíž vzájemně vydírají, ale i vzájemně krytí a protěžují.

Složitost naší doby spočívá především v tom, že se oba tyto zdroje nepravostí vzájemně propojily a podstatným způsobem ovládly institucionální systémy jednotlivých zemí i nadnárodních celků.

Co když jsou zdroje zla jinde, nebo i jinde?

To je velmi podstatná otázka. Pokud bychom při pěstování vize přehlédli něco podstatného, nebo naopak viděli zlo tam, kde není, nebyli bychom schopni vymanit se z pasti současné doby. Pro zásadní význam propojení struktura založených na pozičním investování a struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad svědčí následující:

- V dějinách lidstva se oba fenomény vyskytovaly od nepaměti, a pokud se rozbujely, způsobily úpadek říší.

- Oba dva procesy probíhají spontánně, nejsou nikým organizovány, ale postupně dochází k samoorganizaci subjektů, které v důsledku těchto procesů vznikají.

- Empiricky můžeme oba fenomény pozorovat všude tam, kde máme možnost podívat se pod pokličku toho, co se odehrává.

- Nabývání velkých majetků si vyžaduje porušování obecně přijatých zásad, na druhé straně získání velkých majetků umožňuje krytí porušování obecně přijatých zásad; proto mají oba procesy tendenci se propojit.[1]

- Propojení obou procesů umožňuje ovládnutí institucionálních systémů v národním i nadnárodním měřítku, mj. i dosazování do pozic figurek reprezentujících viditelnou moc snadno manipulovatelných a vydíratelných osob.

Pokud si někdo dělá iluze, že problém je například jen v tom, že "na správných místech nejsou správní lidé", dopouští se takového zjednodušení reality, že nebude schopen nejen nic ovlivnit, ale ani nic pochopit.

Máme možnost něco změnit?

Ano. Když pochopíme, o co v současnosti jde, a budeme schopni to srozumitelně sdělit dalším lidem. Prvním krokem ke změně je obyčejná osvěta. Především se však musíme rozloučit s představou jednoduchých řešení.

Jaký je historický kontext současného dění?

Jednou z cest k pochopení zvláštností současné doby je domyšlení důsledků nebývalého technologického pokroku, který je schopen nahradit nejen fyzickou výkonnost člověka, jak to dokázala technika v období průmyslové revoluce, ale i velké množství jeho intelektuálních schopností. A podobně jako technika mnohonásobně předčila fyzické schopnosti člověka, tak je schopna překračovat hranice nahraditelných lidských duševních schopností. Tím více je naléhavá otázka, které schopnosti jsou specificky lidské, nenahraditelné, schopnosti, jejichž význam roste tím více, čím výkonnější jsou technicky nahraditelné intelektuální schopnosti člověka.

Tomu je nutné podřídit vzdělání, výchovy a osvěty.

O co se může prosazování změny opřít?

Na základě toho se lze zaměřit na takovou podporu nabývání, uchování a uplatnění specificky lidských schopností, které těm, kteří jej umějí využít, přinesou zásadní ekonomickou převahu nad těmi, kteří se snaží udržet neudržitelné, tj. degenerující a umírající ekonomický systém ovládaný parazitujícími institucemi. Ekonomika diktátu redistribuční moci je terminální stádium systému, který koncentrací majetku a ovládnutím celého institucionálního systému z pozic majetkových výhod potlačil a fakticky zničil svůj vlastní základ – konkurenci motivující výrobce k inovacím. Tento ekonomický systém se propadá do stavu všeobecného nedostatku produkujícího konflikty a následně jejich řešení silou.

Jak vyvést společnost z krize?

K vyvedení společnosti z krize jsou nutné koncepce pro jednotlivé oblasti ekonomiky i společenského života. Zejména je však důležité jejich propojení. Základem tohoto propojení je komplex reforem, které podstatně zvýší úlohu těch společenských odvětví, která přispívají k nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností, zejména těch, které nejsou nahraditelné technikou, ale naopak, jejichž roli technika zvyšuje. K řešení těchto otázek je důležité iniciovat vznik odborných týmů a vytvořit podmínky pro koordinaci jejich činnosti.

Každá dílčí myšlenka a každé dílčí řešení lze v praxi uplatnit jen jako součást prosazování postupně konkretizované vize.

Jakou silou disponuje současná globální moc a co postavit proti ní?

Tak jako ti, kteří jsou nositeli degeneračních procesů, přivádějí civilizaci na pokraj zkázy, disponují obrovskou převahou majetku posílenou možností prakticky neomezeně rozmnožovat své peníze znehodnocováním peněz a příjmu druhých (čemuž je podřízen celý globální bankovní systém), možností globálně špiclovat a vydírat kohokoli prostřednictvím zpravodajských služeb, které se vymanily z kontroly všech států včetně USA, diskreditovat kohokoli prostřednictvím globálně působícího mediálního mainstreamu, tak musí být ti, kteří jsou nositeli vyvedení z krize vybavení mnohonásobnou ideovou převahou. Funkčním základem této převahy je právě perspektivní, realistická a srozumitelná vize vypěstovávána, sdílena, rozvíjená, konkretizována a uplatňována při realizaci společných aktivit směřujících k nápravě a změně stavu. Ten, kdo místo toho nabízí jednoduchá řešení, i ten, kdo se s jednoduchými řešeními spokojuje, je nejužitečnějším spojencem (idiotem) současné globální moci.

Odkud se vzejde síla schopná postavit se současné globální moci, kdo vyvede společnost z krize?

Vize žijící v hlavách mnohých umožňuje horizontálně propojit místní aktivity v oblasti úspěšně spravovaných obcí, tvůrčích týmů, zájmových sdružení apod. Dává podnět k vytváření podmínek umožňujících, aby plné využití potenciálu každého člověka, který dostal od přírody a který je jedinečný, bylo tím, co obohacuje život ostatních a přispívá k ekonomickému růstu i jeho nové kvalitě. To vše v národním i nadnárodním měřítku.

Proč je odbornost tak důležitá a čím začít?

Odborná spolupráce při tvorbě koncepcí a jejich slaďování umožňuje každodenně přicházet s promyšlenými a invenčními alternativami v jednotlivých oblastech, přitom tak, aby si každý soudně uvažující člověk, včetně těch, kteří slouží současné globální moci, uvědomil, jak hluboce se propadá intelektuální úroveň těch, kteří této moci slouží a podřídili se jí i duchovně.

Místo závěru – Čím může každý začít?

Degeneraci současné globální moci na příkladu těch, kteří ji reprezentují v našich národních poměrech, vidíme doslova v přímém přenosu. Je na těch, kteří jsou připraveni jí čelit a vyvést společnost z krize, aby našli efektivní způsob spojení aktivit a dali o sobě také vědět. Začít lze takto:

1. Vyjádřit připomínky k této stručné verzi.

2. Postupně se seznamovat s celkem.[2]

Zkušenost ukazuje, že individuální přínos každého závisí na tom, zda se chce skutečně zapojit do práce (tak, aby mu to přinášelo uspokojení), nebo zda mu jde jen sebeprosazení (a není schopen vnímat to, jak to vidí druzí, těžit z jejich názorů pro rozšíření vlastního pohledu na současnou realitu a cestu řešení současných problémů).

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Krátká návštěva v Haladově zahrádce v Hlubočepích. Jedno z nejkrásnějších míst v Praze.

Najdete ji podle této foto. Byla pro veřejnost otevřena loni. Lidé, kteří vědí, o co jde, sem jezdí z hodně daleka.

Pohled ze zahrádky ke vchodu.

Koulenka.

Této kytičce se zde zvlášť daří. Obsadila i prostor dubových schodů. Celkem zde bude několik tisíc druhů kytiček.