Vize, jakou potřebujeme/146

Vize, jakou potřebujeme/146

V rámci pěstování vize jsem (jako na jednom z výstupů) začal s naším týmem při VŠFS pracovat na odborné monografii, která se bude zabývat metodologickou roli vize, naváže přitom na sedm předcházejících výstupů z let 2014 až 2022, které jsou online přístupné. Doufám, že monografii dokončíme během léta. Kdo má zájem, může se k našemu týmu přidat přidat. Pracovní verzi monografie, tak jak je postupně zpracovávána odlišuji barvou a případně doplním poznámkami.

Funkční vize jako předpoklad využitelnosti

výsledků věd o společnosti – 5. část

4. Stručná verze vize

Abychom si udělali konkrétnější představu o tom, jak může vypadat stručná verze vize, uvádíme jednu z možných podob, která navazuje na hypotézu, že současná globální společnost stojí na prhu změn srovnatelných s průmyslovou revolucí (apatrně ještě výraznějších).

4.1. Jedna z možných podob vize[1]

Co se děje?

Dostáváme se do velkých turbulencí globálně a bohužel i lokálně. V oblasti finanční, politické, sociální, energetické, zdravotní, dokonce i bezpečnostní a vojenské. Bylo by možné hovořit i o turbulencích informačních a dezinformačních poryvů či turbulencích v oblasti mezilidských vztahů.

Proč potřebujeme vizi?

Vizi potřebujeme proto, abychom v těchto turbulencích neztratili orientaci a nestali se nástroji těch, kteří krizi současné globální společnosti vyvolali, vizi potřebujeme jako naději, která nám dává duchovní oporu, vizí potřebujeme jako půdu pro sjednocování názorů a předpoklad efektivních společných aktivit vyvedení společnosti z krize.

Proč a v čem záleží na každém?

Každý z nás vidí realitu z pozice své individuality, a tudíž každý z nás může k vypěstování vize přispět aktivní účastí na jejím pěstování, osvojování, sdílení, konkretizaci a hlavně využívání v oblasti společných aktivit. Živá vize není umístěna v hlavě jednoho člověka či napsána na papíře, ale je společným dílem všech, kteří chápou a cítí její potřebnost. Žití s vizí je způsob plnohodnotného žití v těžké době.

Jakou vizi potřebujeme?

Vize musí být perspektivní v tom smyslu, že ukazuje cestu až k takovému stavu společnosti, ve kterém jsou vyřešeny hromadící se problémy vyvolávané nezvládnutím té společenské proměny, pro kterou nazrál čas. Prožíváme období srovnatelné s průmyslovou revolucí, Proměna společnosti však bude ještě výraznější. Musíme se vzdát setrvačného vidění reality a společně pěstovat představu toho, o jakou změnu se jedná.

Vize musí být realistická v tom smyslu, že ti, kteří ji sdílejí, musí mít dostatečnou sílu, aby ji prosadili, tj. aby nezbytné hluboké společenské proměny provedli. Musí obsahovat představu o subjektu, který ji vytváří, ale i o subjektu, k jehož vytváření slouží, představu adresáta i realizátora vize, hegemona a jeho spojenců.

Vize musí být přitažlivá a srozumitelná, aby každému účast ne jejím pěstování přinášela uspokojení i odpověď na otázku smyslu bytí a žití, aby si její základ mohl osvojit každý a na tomto základě s vizí žil a vize žila v něm jako zdroj poznání i opora systematizace poznatků, jako základ odpovědi na otázku, co dělat.

"Změna srovnatelná s průmyslovou revolucí"? – Není to příliš velké zúžené pohledu?

Tuto otázku si je nutné položit právě na tomto místě. Zde je totiž formulováno to, co:

Za prvé: Není zcela samozřejmé (lze s tím nesouhlasit, ne každý to takto vidí).

Za druhé: Odlišuje to prezentovanou vizi od všech ostatních.

Za třetí: Je otázkou, zda se takto koncipované vizi otevírá možnost lepšího pochopení současné reality, nebo se tímto pojetí dostává do slepé uličky.

Proto je na místě otázka, kterou si položíme v dalším odstavci.

Existuje jedna vize – která vize je ta správná?

V každé době, v každém lokálním prostoru existovalo a existuje více vizí. Jak poznat, která je ta správná? (Otázka, která se objevila již kdysi dávno v mystické podobě "Jak odlišit falešné proroky od skutečných?"). I na tuto otázku, která není jednoduchá, lze dát poměrně přesnou odpověď:

1. Dobrá vize si musí být vědoma paralelní existence vizí, které vůči ní představují alternativu.

2. Musí se s alternativními vizemi poctivě teoreticky vyrovnat, což znamená:

- Přijmout z nich to, co sama neobsahuje v dostatečně rozvinuté podobě, organicky to začlenit do své struktury (což klade značné nároky na schopnost pracovat s pojmy).

- Ukázat, v čem je její pojetí obecnější a komplexnější, v čem konkrétně přesahuje každou z alternativních vizí.

3. To, že je daná vize přesahem (rozvinutější podobou, rozšířením, komplexnějším pojetím reality) určité alternativní vize, musí být vhodně vyjádřeno i ve stručné podobě vize, podrobně pak zdokumentováno a vyloženo v uceleném výkladu vize či jejích přílohách.

Které vize lze "zde a nyní" považovat za alternativní?

Především je nutné odlišit:

- Ty vize, které zaujaly širší veřejnost, jejichž potenciál se však již vyčerpal, ale poskytují jak cenné poznatky, tak zejména zkušenosti spojené s otázkou, co bylo příčinou, že nedostatečně ovlivnily společenský vývoj. Tj. i "mrtvé" vize mají svůj význam.

- Ty vize, které jsou živé, diskutují se ve veřejném prostoru, mají své příznivce, kteří se s nimi identifikují a prostřednictvím nich hledají otázky na odpovědi týkající se současnosti i budoucnosti.

Ve stručné verzi vize uvedeme jen nejdůležitější příklady:

1. Za "mrtvou", ale velmi přínosnou nejen ve své době, ale i nyní, lze považovat Richtovu vizi vyjádřenou zejména ve slavném díle jeho týmu Civilizace na rozcestí (1966).

2. Za živé vize lze považovat zejména:

- Ekologicky zaměřenou "Novou dohodu"[2].

- Manažersky pojatou "Druhou ekonomická transformaci"[3].

Existuje i řada dalších živých diskusních fór, ze kterých se může zrodit vize, případně těch, na nichž dočasně došlo k útlumu, ale mohou být znovu oživeny. Přehledu, strukturaci a stručně charakteristice těchto aktivit se věnuje rozšířená verze této vize.

Lze stručně charakterizovat, v čem tato vize vidí omezení alternativních vizí?

"Nová dohoda" vidí řešení problematiky trvale udržitelného vývoje (resp. z našeho pohledu neomezenosti ekonomického růstu) nikoli ve změně jeho charakteru, ale ve "shora" určovaných omezování stávajícího typu růstu (aniž by dostatečně věrohodně popsala, kdo by byl subjektem, resp. realizátorem příslušných restrikcí). Podle naší vize je zaměření na produktivní spotřebu (rozvoj, uchování a uplatnění schopností člověka jako dominantního faktoru ekonomického růstu i faktoru určujícího charakter ekonomického růstu) reálnou cestou k nezbytným kvalitativním proměnám společnosti, které umožní plné uchování kvalit životního  prostředí i neomezený ekonomický růst.

"Druhá ekonomická transformace" navrhuje většinou rozumné změny, ale jen dílčí. Neuvědomuje si, že příčinou problémů, které chce řešit, je právě to, že setrvačný vývoj je cestou do slepé uličky a příčinou množících se problémů. Nedoceňuje význam reforem v těch oblastech, které podmiňují nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností (v oblasti systémů sociálního investování a sociálního pojištění). Rovněž tak opomíjí složitost procesu formování subjektu změn a roli pěstování vize v tomto procesu.[4]

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Z malé procházky jarním Českým krasem. Počasí nic moc. Ale toto míst je vždy krásné. Lom Chlum nad Srbskem.

Na stráni od Chlumu k Berounce jsem objevil velmi silnou populaci poměrně vzácného hrachoru panonského.

Přírodní památka Branžovy. Roste zde několik velmi vzácných rostlin. Teď tuto malou lokalitu ovládly prvosenky.

A že jich tu je! Výhled směrem k Loděnicím.