Vize, jakou potřebujeme/122

Vize, jakou potřebujeme/122

Z diskuse k vizi:

Jak je to se změnou vlastnických vztahů?

Marian Svetlik

K následujícímu příspěvku R. Valenčíka:

https://radimvalencik.pise.cz/10175-vize-jakou-potrebujeme-108.html

Radim Valenčík nastínil vizi vývoje v oblasti vlastnických vztahů. Oblast, která určitě poutá pozornost mnohých, proto asi i bylo potřebné se k tomu vyjádřit.

Dovolím si citovat závěr jeho příspěvku:

"Pokud jde konkrétně o problematiku vlastnických vztahů, tak:

1. Zdokonalováním finančního trhu budou vytvářeny podmínky pro stále plnější využívání investičních příležitostí podle míry jejich výnosnosti a tím vytěsňováno poziční investování, které je nejhorším důsledkem soukromého vlastnictví.

2. Bude výrazně narůstat role týmovosti založená na profesní komplementaritě a komplementaritě pozic i rolí.

Obojí lze chápat jako proces reálného zespolečenštění.

Postupně tak budou dominovat vztahy, které umožní, aby svobodný rozvoj každého jednotlivce byl podmínkou rozvoje všech."

Z mého laického pohledu, jak to RV vysvětluje, je dynamika vývoje společnosti, včetně vývoje vlastnických vztahů, přirozeným vývojovým stupněm (tedy evolucí) společnosti a důležité je "Odhalit anatomii společenské proměny, pro kterou nazrál čas a která je svým rozsahem a hloubkou výraznější než kdysi průmyslová revoluce". Vše nasvědčuje tomu, že nastal čas takové "přelomové společenské proměny".

Tak, jak jsou výše uvedeny dva body proměny, vidím (opět ze svého laického pohledu) problémy, které nejsou výše uvedeny:

ad 1.) Poměrně vágní argument o "zdokonalování finančního systému". Osobně si z pohledu mé profese dokážu nastínit určité cesty toho zdokonalování a myslím si, že vývoj se tím směrem začíná pomaloučku ubírat, nicméně asi by to chtělo něčím podložit a asi i obecnějšími argumenty, než jen objektivizací a transparentností implementace správných postupů ve zpracování finančních procesů a toků. Navíc, elity ve své podstatě vlastní veškerou finanční sféru, tak proč by dopustili její "zdokonalování" směrem, který ve výsledku bude namířen proti nim?

ad 2.) Skutečně dostatečně známe "anatomii společenské proměny" natolik, že již dozrál její čas? Pravděpodobně ještě ne úplně. Z toho důvodu se určitě započaly i práce na tvorbě vize, minimálně na úrovni podrobné analýzy současného stavu, aby bylo možné na výsledcích analýzy začít práce na syntéze stavu budoucího, tedy práce na vizi stavu budoucího.

ad 3.) Existuje problém vlastnických vztahů ve dvou rovinách - vlastnictví výrobních prostředků a vlastnictví přírodních zdrojů (surovin a energie). Na tento problém upozornil už "maxim 1" v jednom z komentářů na blogu RV. V jakém vztahu jsou teorie o vlastnictví právě k problému vlastnictví zdrojů? Pomůže tady "evoluční" poznání anatomie společenské proměny?

K uvedeným třem bodům ode mne:

Ad ad 1. Zdokonalování finančních trhů jsem pojmenoval poměrně jednoznačně: Jde o to, aby investiční příležitosti (zejména ty, které jsou spojeny s nabýváním, uchováním a uplatněním lidských schopností) byly co nejvíce využívány podle míry jejich výnosnosti – a tím eliminována role pozičního investování, tj. přeměny majetkové výhody ve výsadu s následnými dopady na segregaci společnosti. Jde o komplex reforem v oblasti systémů sociálního investování a sociálního pojištění. Jednou z velmi dobře propracovaných "resortních" konkretizací vize je představa k reformě penzijního systému orientovaná na podporu prodloužení doby dobrovolného produktivního uplatnění člověka na profesních trzích. Velmi konkrétně jsem představil tuto reformu na stránkách Kudy i krize::

https://www.kudyzkrize.cz/2021/10/30/penze-dokaze-petikoalice-vladnout/

Ad ad 2. Tady je důležité srovnání proměny společnosti s průmyslovou revolucí s dodatkem, že jde o změnu ještě výraznější a hlubší, o skutečný přelom v lidských dějinách. Podrobně jsem o tom psal v předcházejícím pokračování. Od toho se pak odvíjí:

- Obsah triády ZMĚNA-SUBJEKT-POLARITA.

- Způsob koncipování reforem v oblasti systémů sociálního investování a sociálního pojištění.

Čas na vědomou podporu této změny nejen nazrál, ale i přezrál. Příčinou současných problémů (a hrocení konfliktů) je to, že pokračuje setrvačný vývoj v podmínkách, když je nutné posun společnosti na vyšší typ rozvoje.

Ad ad 3. Problémem specifik vlastnictví přírodních zdrojů jsem se doposud nezabýval. Zde jen upozorňuji na to, že dostatečná intenzita inovací může snížit spotřebu přírodních zdrojů i zátěž přírodního prostředí téměř na nulu. Jedním z nejnovějších příkladů je česká nanotechnologie umožňující získávat vodu ze vzduchu i v podmínkách horkého léta a nízkého obsahu vody ve vzduchu (např. v pouštních oblastech).

Štěpán Forgáč:

Cituji z článku R. Valenčíka: "Postupně tak budou dominovat vztahy, které umožní, aby svobodný rozvoj každého jednotlivce byl podmínkou rozvoje všech."

Znamená výše uvedené tvrzení, že svoboda jednotlivce je nadřazena svobodě celku? Že tedy svoboda celku je důsledkem a svoboda jednotlivce důvodem? Pokud ano, zásadně s tím nesouhlasím a tvrdím, že je to naopak.

Má argumentace: Jednotlivec se nikdy nedokáže sám osvobodit od své vůle (absolutní svobody). K osvobození od své bezbřehé vůle (její transformaci, očistění, zušlechtění, apod.) potřebuje celek.

Zkráceně: Svoboda kolektivní je podmínkou pro tvorbu svobody individuální. Obě svobody jsou dvěma stranami jedné mince. Prosazování jedné na úkor druhé je prosazováním nepřirozenosti bytí. Pokud bude vize v nesouladu s přirozeností bytí, je odsouzena, tak jako vize stávající a minulé, dříve nebo později k nezdaru. To bychom jistě nechtěli.

K tomu ode mne:

Pokud jsou vytvořeny podmínky, za kterých "svobodný rozvoj každého jednotlivce podmínkou rozvoje věch", ta současně platí, že "svobodný rozvoj všech je podmínkou rozvoje každého jednotlivce". Nevidím zde žádné "nadřazení svobody jednotlivce celku". Doufám, že "kolektivní svobodu" nechápeme ve stylu "když se kácí les, létají třísky". Osobně chápu kolektivitu jako vzájemnost právě v tom smyslu, že jde o to, aby svobodný rozvoj každého sloužil všem, tj. jejich svobodnému rozvoji.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Dnes poprvé jela tramvaj až do Holyně, obce za Barrandovským sídlištěm. Dostala se tak až k hranícím Prahy. Možnost být mezi prvními využilo poměrně dost lidí. Nabídla se tím možnost využít nové vycházkové trasy. Jednou z nich je návštěva opuštěného lomu Prastav. Podél lesa se lze vrátit zpět na sídliště Barrandov, nebo sejít až k Dalejskému potoku a vrátit se do Hlubočep, nebo vláčkem za zastávky Holyně na nádraží Smíchov.

Pozůstatky malých starých lomů nad lomem Prastav.

Vracím se k bývalé konečně stanici Barrandovského sídliště. Ještě nyní tam končí většina tramvají.

Začátek prodloužené dráhy. Architektonicky povedená část sídliště, o kousek dál se staví.

Ještě jeden pohled ze současné konečné stanice.