J. Šulc: Ekonomicko-geopolitický kontext vize/5

Jaroslav Šulce zpracoval velmi dobrý, původními myšlenkami i přesnými analýzami dat nasycený materiál, který nazval Dnešní krize a co dál s Kudy z krize?. Pro sebe jsem si jej nazval jako ekonomicko-geopolitickou analýzou současnosti a kontextu vize. Vzhledem k její aktuálnosti jej zařazuji paralelně se seriálem Vize, jakou potřebujeme. Počítám s tím, že jej se svými poznámkami začlením do seriálu, jakmile k tomu nazrají vhodné podmínky:

Dnešní krize a co dál s Kudy z krize? – 5. část

Jaroslav Šulc

4. Když se od středně a dlouhodobých dopadů současné krize rozebírané v předchozích bodech přeneseme do současnosti, nakolik se případné významnější přerušení dodávky surovin, zemědělských komodit a různých výrobků z RF a jejich náhrada z jiných zdrojů projeví na cenách a hospodářském rozvoji v Evropské unii, samozřejmě se zvláštním zřetelem na Českou republiku? Jak se tyto změny projeví ve spotřebním koši chudších obyvatel EU, zejména ČR?

Posloupnost otázek má logiku a může dobrým náčrtem struktury odpovědí. V lepším případě prognóz (tj. o vědecké poznání opřenou výpověď o nějakém budoucím stavu či procesu, které by měly s velkou pravděpodobností při splnění nyní známých předpokladů nastat), v případě horším jen hypotéz (tj. expertních subjektivních soudů – jak by to asi mohlo někdy v budoucnu vypadat v případě, že autor hypotézy nedisponuje křišťálovou koulí a je odkázán na fantazírování a spoléhá se na variantu, že se v úvaze třeba trefí – podle zásady, že i slepé kuře může najít zrnko).

Tento poněkud alibistický "předzpěv" je odrazem faktu, že pro sestavení i dílčích prognóz a tím spíše prognózy celkové, která by s dostatečnou přesností odhadla s vysokou pravděpodobností dopady současného konfliktu, nemáme splněny prakticky žádné nutné předpoklady:

a)     současný téměř patový (zamrzlý) stav na Ukrajině může pokračovat asi libovolně dlouho^[1];

b)     není znám stav jarních polních prací a další předpoklady pro zásobování obyvatelstva jak produkcí rostlinné, tak živočišné výroby na Ukrajině. Nicméně je nutné brát velmi vážně řadu varování pro případ selhání dodávek z Ruska a Ukrajiny, kde se produkuje třetina světové produkce (a značná část se jí exportuje do 50 zemí světa, často těch nejchudších). Potraviny už tak zdražily i před konfliktem, množství lidí ohrožených chudobou ve světě se během posledních dvou let zvýšilo z 29 na 44 milionů. Ztěžovat možnosti exportu v této situaci je hra s ohněm;

c)     nejsou v chodu (ve smyslu plné účinnosti) všechny instrumenty embarga jak vůči RF, tak případná protiopatření ze strany RF a je otázka, zda a kdy dojde k posilování, či naopak k oslabování (poslední vývoj vztahu USA k Venezuele napovídá, že nic není vyloučené);

d)     nejsme dost dobře schopni odhadnout chování (ani realisticky uvažujících) politiků. Jen spolehlivě víme, že nyní čelí zcela bezprecedentnímu souběhu důsledků ukrajinské krize s dalšími pěti "morovými" ranami: i) dopadem covidu na veřejné finance a nutností snižovat státní dluhy, ii) dopadem ještě nerevidovaných cílů Green Dealu, iii) migračními vlnami, kdy k té ukrajinské se brzy může přidat násobně početnější ta z dobře známých destinací, které nemají šanci se vypořádat v krátkém čase se snížením dodávek obilovin z RF a Ukrajiny a iv) novým kolem zbrojení v právě odstartované studené válce 2.0, ivv) případným spuštěním nové železné opony, tentokráte již ne na hranicích zemí Varšavské smlouvy a evropských zemí NATO, ale fakticky napříč celým světem – včetně Asie, Afriky a Latinské Ameriky a s neznámým rizikem dvoukolejnosti nového uspořádání.

Zjevně až příliš mnoho neznámých, než aby se dala tato "prognostická rovnice" kloudně řešit. Ale i tak se můžeme aspoň rámcově pokusit o nástřel prostoru řešení zadání, zformulovaného v posledním odstavci d), a sice – když se omezíme na domácí podmínky – ovšem při vědomí, že jde většinou o celoplošné, celoevropské výzvy, tak na:

Ad i) Dopad covidu na veřejné finance a nutnost snižovat státní dluh.

To je "domácí úkol", který se převalil z roku 2021 a bude vyžadovat mimořádné úsilí o jeho zvládnutí v reálném čase. I za optimistického předpokladu, že nové a nové mutace viru nebudou mít tak katastrofické důsledky v nárůstu smrtnosti jako v předchozích dvou letech^[2], tu zůstávají z medicínského hlediska poměrně početně silné skupiny psychicky zasažených lidí a z hlediska sociálně ekonomického je dopadů více. Předně s ohledem na to, že v roce 2020 nadprůměrně umírali prakticky výhradně senioři (vloni se zvýšená smrtnost sesunula, byť v menším rozsahu, i do mladších věkových skupin), pak v těchto případech byl obvykle průvodním jevem přechod na již jen jeden příjem starobního důchodu pozůstalé osoby (vdovský/vdovecký důchod je svou výší obvykle jen symbolickou částkou) a tudíž často pád do příjmové chudoby.

Z makroekonomického hlediska je mnohem závažnější rozpočtový dopad anti covidových opatření. Na jedné straně není možné bagatelizovat jeho efekty, protože se fakticky podařilo udržet nízkou míru nezaměstnanosti, v řadě podnikatelských oborů byly docela velkoryse kompenzovány výpadky v tržbách, ulevilo se na odvodech, finančně byli podpořeny nejvíce exponované profese "v první linii", především zdravotníci, učitelé atd. Náklady na anti covid však byly do té doby nepředstavitelně vysoké: Celkový státní dluh se během pouhých dvou let zvýšil z 1,640 bil. CZK koncem roku 2019 na 2,049 bil. CZK koncem roku 2020 a na 2,466 bil. CZK koncem roku 2021, tedy o 826 mld. CZK^[3].

Ani přes extrémně rychlý – nicméně neoddiskutovatelně vynucený – růst státního dluhu, a hlavně jeho současná výše není pořád ještě nijak závratná. Při uvážlivém nakládání s rozpočtovým schodkem směrem k jeho neutralizaci, což je zadání pro možná jen dvě volební období strategicky se chovající vlády, by jen tento samotný "covidový dluh" mohl být postupně umazán. Střet, který však bude nutné podstoupit, bude spočívat ve volbě cesty k obnově rovnováhy veřejných financí: ve výdajích již mnoho prostoru ke škrtům není, až příliš často se po nich projevuje bumerangový efekt, zato mnohem pestřejší škála je v razantním posílení příjmové strany. Ta byla – zcela populisticky a krátkozrace – poškozena realizací celého seriálu nápadů, především komplexem doprovodných opatření při "řešení" rušení superhrubé mzdy a snahou dobře organizovaných lobby nedopustit žádné zásadnější změny v dnešní krajně deformované struktuře daňového mixu, kde je do očí bijící zanedbatelný poměr majetkových daní.  

Ad ii) Dopad ještě nerevidovaných cílů Green Dealu.

Tady lze doufat v rychlé vystřízlivění z původních záměrů, a to nejen v důsledku hrozící energetické krize v případě eskalace konfliktu a při katastrofické variantě "zavřených" kohoutků^[4], ale především proto, že je na čase přinutit lobby stojící za celým "zeleným byznysem" nejen v energetice, ale třeba i v zemědělství co se týká snižování použití průmyslových hnojiv, aby konečně dala na stůl přezkoumatelné "studie proveditelnosti" jednotlivých návrhů. V každém případě bude ale zelená transmise extrémně nákladná a je otázka, zda vůbec dál zůstane evropskou prioritou.

Ad iii) Migrační vlny (a s ohledem na strukturovanost otázky je nutno strukturovat i odpověď do podbodů)

• Data: Ke konci března 2022 emigrovaly z Ukrajiny více než čtyři miliony osob, z toho do Polska cca 2,4 mil., do Rumunska 609 tisíc, do Moldavska 387 tisíc, do Maďarska 365 tisíc, do Ruska 351 tisíc, do Německa přes 300 tisíc, na Slovensko 281 tisíc a ČR do 30.3. udělila přes 245 tisíc víz atd. Čísla nejsou konečná, dále rostou, ale zpomalujícím se trendem.
• Otázka kvót členských zemí EU: Protože i když nebylo dosaženo definitivního konsensu ohledně kvót pro ekonomické migranty, tato nečekaná ukrajinská migrační vlna dává východoevropským zemím, které se staly jejím rozhodujícím absorbérem, velmi pádný odmítací argument pro případ, že by se k té nynější (zdaleka neukončené) migraci ukrajinské mohla brzy přidat další migrační vlna násobně početnější. Především z těch destinací, které nebudou mít šanci se v krátkém čase vypořádat z hrozícím rizikem snížením dodávek obilovin z RF a Ukrajiny a nebudou včas a v potřebném rozsahu přijatá opatření k zabránění humanitární katastrofy (Střední a Blízký východ, významná část Afriky a Asie.
• Náklady: Pokud jde o ČR, prvotní náklady na zvládání migrace jsou dosud v řádu jednotek a časem budou v řádu nejspíše jen nízkých dvouciferných hodnot miliard CZK, což jsou pořád náklady celkově snesitelné, řádově nižší, než na proticovidová opatření (viz výše). O čem se dosud moc nehovoří, jsou budoucí celkové náklady na absorpci ukrajinské migrační vlny v ČR. Jejich odhad je extrémně složitý, protože není známo, kolik ukrajinských migrantů do ČR míří natrvalo (a zcela převažující ženská část předpokládá příchod mužů/partnerů po ukončení konfliktu) a kolik považuje dnešní emigraci jen za přechodné řešení své situace a budou se chtít vracet. Nicméně je možné říci, že když už není Ukrajina jako stát řádným členem Evropské unie, jejími členy se již stalo – vedle těch nynějších několik milionů jejich občanů, "hlasujících nohama" i ty cca dva miliony Ukrajinců emigrujících ze své vlasti dříve^[5].
• Struktura nákladů: Ať již budou rozsah a délka trvání ukrajinské migrační vlny v ČR jakékoli, do celkových nákladů na její absorpci bude nutné zahrnout všechny vyvolané investice, a to především ve třech oblastech: Především v bydlení, protože provizorní ubytování desítek tisíc lidí, z nichž je velká část dětí a mládeže, je dlouhodobě nemyslitelné v tělocvičnách a halách, stejně jako v drahých hotelech a penzionech. Ostatně již dnes se v ubytovnách nachází více seniorských domácností než rodin s dětmi a v bytové nouzi často končí starší lidé, kteří donedávna žili standardně: Z průzkumů^[6] v azylových domech vyplynulo, že třetina z jejich uživatelů a uživatelek starších 60 let se ocitla v bytové nouzi až po svých 60. narozeninách. Obvykle se to týká seniorek, kterým zemřel partner a jejich vlastní důchod (v průměru je o pětinu nižší u seniorek oproti jejich mužským protějškům) už jim nestačí na zaplacení nájemného. Nyní se ve stavu bytové nouze nachází odhadem 36 až 61 tisíc domácností, v nichž vyrůstá ale odhadem 20 až 51 tisíc dětí do 18 let. Dalších 130 až 190 tisíc domácností (s přibližně 80 až 120 tisíci dětmi) je ztrátou bydlení ohroženo. Dalších přibližně 300 až 350 tisíc domácností, z nichž třetinu tvoří seniorské domácnosti, je zatíženo nadměrnými náklady (to znamená, že vynakládá na bydlení více než 40 procent svých příjmů). Dodejme, že teprve nyní nabíhají zvýšené náklady na energie, za nimi brzy půjdou náklady na potraviny atd. Dále ve vzdělávací soustavě, která není kapacitně připravena vstřebat tak velký počet žáků a studentů (nehledě na jazykovou bariéru, což ale může být ten nejmenší problém) a podobně ve zdravotnictví. To se již dlouhodobě potýkalo s nedostatkem lékařů a zdravotnického personálu a nynější stovky tisíc lidí – pacientů v hodně diferencovaném zdravotním stavu situaci jen vyostřuje. A nakonec: Docela zásadní se může ukázat míra (ne)souladu struktury poptávky po pracovních silách se strukturou reálné nabídky představované migrační vlnou, byť souhrnná celková čísla jsou téměř v rovnováze – asi čtvrt milionu na obou stranách bilance. Ale ďábel je jako obvykle i zde v detailu, protože početně poddimenzované české sociální služby zas takovou kapacitu na vstřebání nové nabídky nemají.
• Také koexistence již zde dříve usazených ukrajinských rodin s ubytováním rodin nově příchozích má své limity, takže ani tato krajanská solidarita není bezbřehá. Úplně samostatnou kapitolu, kterou však s jejím negativním vnímáním v české veřejnosti neradno ignorovat, pak tvoří závadové chování početně sice miniaturních, ale logisticky, finančně a operačně skvěle fungujících ukrajinských mafiánských struktur. Ty jsou tady spolehlivě zakonspirovány od 90. let a právě pro ně se nyní otevřely nebývalé možnosti parazitismu na nově příchozích (především jejich zavlečením do propracovaného systému dluhových pastí či fiktivních pracovních agentur generující všechny rysy novodobého otrokářství, obchod s bílým masem apod.).
• Riziko posunu veřejného mínění v čase: Kvalifikovaný názor v této věci zastává rakouský expert na migraci Gerald Knaus, šéf analytického střediska Iniciativa pro evropskou stabilitu (ESI). Ten soudí^[7], že zatím empatie evropského obyvatelstva umožňuje poměrně hladký průběh při zvládání této migrační vlny. Ovšem zároveň se obává podcenění faktoru času: "Empatie žije z pozornosti, z toho, co člověk vidí. Když ... za několik týdnů nebude Ukrajina hlavní zprávou dne, pak empatie zmizí." Proto za prioritu považuje finanční podporu z Evropské unie, kdy má zato, že by bylo "...smysluplné vytvořit evropský fond po vzoru fondu pro hospodářskou obnovu po pandemii nemoci covid-19. Regiony, města a obce, kde se uprchlíci zaregistrují a kde zůstanou, by dostávaly evropskou podporu. (...) Fond nebyl omezen jen na EU, ale aby z něj mohly čerpat i další evropské demokratické státy, které se o běžence rozhodnou postarat. Objem fondu by pak měl být přinejmenším stejný, jaký EU vytvořila pro Turecko, aby předešla migraci do Evropy. Ankara dostala na podporu péče o běžence k dispozici šest miliard eur (zhruba 147 miliard korun)". A závěrem opět varuje, že "pokud uprchlickou krizi nebude Evropa řešit, může přerůst ve vážný vnitropolitický problém".

iv) Nové kolo zbrojení v právě odstartované studené válce 2.0.

Tématu jsme se věnovali výše, není důvod zde opakovat, že za současné situace se asi jen málokdo pokusí zpochybnit skutečnou racionalitu dvouprocentní mantry zbrojních výdajů, stejně mít iluze o současné akceschopnosti tradičních protiválečných aktivit. Co se může však stát rozbuškou do příštích let, je návrh konceptu budování dvou paralelních armád – jedné spolu se zaoceánskými spojenci pod hlavičkou NATO a druhé pod hlavičkou Evropské unie. Ale možná se někomu zamlouvá oblíbená hra na vlka a kozu, která – ač sežrána, zůstala celá, když se jako jeden z možných styčných bodů diplomatické šarády by mohla být účast Ukrajiny v Evropské unii^[8] (když už ne v NATO) a dát tak možnost ukrajinským jednotkám se podílet na celoevropské – rozuměj protiruské – armádě. 

ivv) Případné spuštění nové železné opony.

Téma bylo probíráno výše. Nejspíše půjde o operaci, která bude mít jen minimum vítězů, kteří se nejspíše budou rekrutovat z těch korporací, které již nyní patří ke globálním lídrům. Nutným důsledkem bude další kolo příjmové a majetkové diferenciace a není vyloučeno, že by to mohlo být zároveň i kolo poslední. Ani krize nelze prodlužovat do nekonečna.