Vize, jakou potřebujeme/115

10. duben 2022 | 00.01 |

blog ›

"Slovo do pranice", resp. před sobotní diskusí k vizi od Jaroslava Šulce:

Poznámky k Vizi "Kudy z krize" II. část/3

Jaroslav Šulc

Ad Marek Řezanka - Vize alternativního systému a společnosti

Z delšího textu M.Ř. účelově vyjímám víceméně jen hlavní hesla a teze, celý text je u Radima Valenčíka veřejně k dispozici. M. Řezanka načrtl příznaky a projevy krize v hlavních oblastech takto:

0001pt;background:white">Jakkoliv mám k médiím hodně blízko, ostatně léta byla hlavním zdrojem mých nijak závratných příjmů, jejich narůstající váhu v ovlivňování společenského vědomí a konání se znepokojením sleduji zvláště v posledních týdnech, tak v tomto případě se přesto obávám, že se tady asi zaměňuje cíl a prostředek k jeho dosažení. Navíc platí i výše řečené právě ze strany M.Ř., o třech druzích rizika pro toho, kdo by s alternativním konceptem fungování společnosti případně přišel. Když si uvědomím, s jak komplexním finančním, personálním, logistickým atd. zázemím funguje současný mediální mainstream a bulvár, tak k tomu, aby se s nimi mohl tým kolem tvorby alternativního konceptu fungování společnosti důstojně měřit, by bylo nutné splnit spoustu předpokladů. Jen to, že na rozdíl od lží a polopravd by posluchačům/čtenářům/divákům toto médium nabízelo jen seriózní informace, chcete-li Husovu "pravdu a nic než pravdu, o jejíž poznání usiluj, pak ho šiř a v případě potřeby za něj obětuj i hodnotu nejvyšší", by asi nestačilo. Byť verbálně souhlasím, že jde o podmínku nezastupitelnou.

"Reakce na společnost v krizi a kolaps

- Krizí prochází a kolabuje to, co je pro chod jakékoli společnosti zásadní. Určujícím hlediskem je zisk čím dál užší a bohatší skupiny lidí, což vede k chudnutí (pauperizaci) čím dál početnější vrstvy občanů.

- Zdravotnictví ... přestává být pro čím dál víc lidí dostupné – prostorově a zejména finančně (a po začátku migrace z UK se stav rychle zhoršuje v důsledku minimální kapacitních rezerv, pozn. J.Š.). Zdravotnictví, jež ovládá farmaceutická lobby, která je v příkrém rozporu se zájmy občanů a jejich zdraví.

- Školství, které nevychovává k všeobecnému rozhledu, ale k ideologickým postojům a hájení "jediného správného názoru". Školství, které zejména v humanitní oblasti vynechává a zkresluje historické události. Vytváří tak politruky jako oporu současného systému, ale ne přemýšlející vzdělané elity.

- Sociální systém, který přestává být schopen zajistit důchodcům důstojnou penzi.

- Trh práce, který se čím dál víc potýká s následky nevyvážené zahraniční politiky. Hrozí zdražení energií, výroby, nutnost propouštění a výrazně se snižující koupěschopnost obyvatelstva. Válka je ukázkovým katalyzátorem tohoto procesu.

- Výzvy k ochraně životního prostředí, ale všechny tyto apely končí na potřebě jistých kruhů z této politiky vytěžit pro sebe co možná nejvyšší zisk. Takováto politika je potom v příkrém rozporu jak se skutečnou ochranou životního prostředí, tak se zájmy zaměstnanců.

- Zahraniční politika, která nepřispívá vzájemnému porozumění a ekonomickému rozvoji, ale která opakovaně vede k válečným konfliktům, utrpení a chudobě mas.

- Kultura ... je povrchní a úzkoprsá – a ... slouží toliko oficiální propagandě. Ale z principu nedokáže mířit hloub.

- Koncepce hodnot ... je pokrytecká, neboť neklade rovnítko mezi mrtvými ve válkách a nedokáže stavět na principu univerzálnosti. Jedněm povoluje takřka vše – a jiné za to samé hodlá postihovat.

- Rozklad rodiny a absence čehokoli, co bychom mohli nazvat "smyslem života". Nic totiž nesmí narušit mantru, že svoboda znamená svobodu zisku pro někoho – a nutnost omezení všech ostatních.

- Stranický systém, který není schopen pokrýt poptávku voličů.

- Média, která ani objektivně neinformují o tom, co se děje, ani nám nepřinášejí penzum informací nutné pro svobodnou volbu.

Nemáme-li povědomí o společné historii, ztrácíme jeden z hlavních atributů národa. Nemáme-li nestranná média, je ohrožena svobodná volba. Bez dostatku informací se nelze kompetentně rozhodovat.

(Jsme) v pozici kolonie... jednostranně ekonomicky závislí na Německu a dalších zemích EU. S nimi se držíme, s nimi padáme. Došlo-li by zde ke krachu, nemáme záložní plán. Nemáme alternativu."

Sice by bylo možné portfolio krizových odvětví dále rozšiřovat (třeba o sport, kdy třeba pouhé dvě medaile z letošní zimní olympiády v Číně, bez medaile z mistrovství světa v halové atletice v Bělehradě, opět neschopnost fotbalistů se aspoň kvalifikovat na světový šampionát ve fotbale atd. atd.), to už jednodušší by bylo spíše vyjmenovat úseky krizí nepostižené, ale jako ilustrace toho hlavního by to mohlo stačit – a není k tomu moc co dodat.

Pozornost zasluhují spíše následující pasáže, kde M.Ř. nejdříve rozebírá rizika pro "... toho, kdo s alternativním konceptem fungování společnosti přichází:

1) Nebude mít svou vizi jak sdělit. Nedostane se do mainstreamových médií – a bude-li publikovat v alternativních médiích, bude okamžitě onálepkován a marginalizován. Média jsou závislá na penězích. Bez výrazné finanční podpory jsou šance na oslovení relevantnějšího počtu lidí minimální až nulové.

2) Bude mainstreemem soustavně zesměšňován. Vznikne takový jeho mediální obraz, který ho učiní nedůvěryhodným, opovrženíhodným, šíleným. Nedostane prostor k obhajobě a diskusi – a pokud ho dostane, pak za nevyvážených podmínek, kdy se stane toliko terčem ponížení.

3) Dostane se do izolace. Bude mít problémy ve svém zaměstnání, ztratí kamarády, problémy může mít i v rodině. Není na té správné straně, takže bude čelit ekonomickým sankcím svého druhu. Buď svůj krok přizpůsobí, nebo bude vyřazen.",

s čímž lze souhlasit, ale především tu část, kde M.Ř. nabízí recept, jak rizikům čelit [1] "a to na bázi hesla "Národ sobě". Jako bylo kdysi obnoveno Národní divadlo, jsme schopni znovu obnovit naši státnost. To ale vyžaduje silné, na nikom závislé médium. Takové médium se nemůže opírat ani o oligarchické kruhy, ani o žádný jiný stát, natož o jednu z velmocí. Proto je jediným východiskem přesvědčit co nejvíce lidí, že je v jejich zájmu si své médium platit. A klidně do něho i aktivně přispívat. Tím lépe. Tak je možno vyvolat skutečnou diskusi. Tak je možno dostat do diskuse úhly pohledu, které jsou nyní ostrakizovány a cenzurovány.

Otázka ale zní, kdy dostatečné množství lidí pochopí, že své médium nezbytně potřebuje, aby tak hájilo své vlastní zájmy. Zdá se, že až tehdy, kdy se tito lidé dostanou do neřešitelných existenciálních problémů. Kdy ztratí poslední relikty svých jistot – a budou čelit tvrdé neúprosné každodenní realitě."

Bohužel i další pasáže mi připadají být – přes věcný souhlas s nimi – často hodně naivními a idealistickými. Příkladmo:

"Potom začne být princip "Národ sobě" realizovatelným. Nejenom v oblasti mediální, ale i vzdělávací, neboť na tu nesmíme zapomínat. Jedině lidé informovaní a vzdělaní mohou být současně i lidmi svobodnými. Chceme-li se vymanit ze současného stavu, je nezbytné, aby propagandu nahradila znalost a ideologii schopnost pochybování a hledání různých řešení, nikdy ne jediného zaručeného."

(Pokračování)

[1] V obavě, abych logiku a text argumentů Marka Řezanky snad nezkreslil, odstavec cituji celý.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Po delší době jsem o víkendu neučil. Využil jsem toho, že mě pozval známý, který nyní žije kousek od Bayreuthu, vyrazil do Němec. Už jsem tam více než dva roky nebyl. Příroda je zde zvlněná, trochu připomíná Vysočinu, ale údolí jsou zde širší a nabízející se výhledy do větších dálek. Udělal jsem si několik výletů, po dva dny, vždy dopoledne a odpoledne.

Pohled na Frankský les, jehož vrcholy dosahují přes tisíc metrů nad mořem. Teprve za tímto pohořím jsou Krušné hory a Čechy.