Vize, jakou potřebujeme/105

Vize, jakou potřebujeme/105

K roli vědy a vzdělání

Postupně připravuji přechod od pěstování jádra vize k jejímu resortnímu rozvinutí. Ještě před tím však budu muset přehledně zformulovat to, kam práce v oblasti jádra vize dospěly. To dá dost přemýšlení. Přechod od jádra vize k jejímu resortnímu rozvinutí bude asi postupný. Už jsem některé své známé z odborných kruhů úspěšně požádal i zpracování některých vstupů.

Původně jsem chtěl začít oblastí sociálního investování a sociálního pojištění (vzdělání, peéče i zdraví, penzijní pojištění). Pak ale vyvstala jiná priorita. Věda ve vazbě na vzdělání. Spojily se přitom dva motivy:

1. Dostal jsem za úkol zpracovat problematiku vize do podoby vědecké knihy napané podle pravidel vyžadovaných současnými kritérii hodnocení vědeckých výstupů. Nebude to jednoduché využít velmi rozsáhlý stávající materiál z pěstování vize pro tyto účely, ale zadání, které jsem dostal je dost motivující.

Pokusím se při jeho realizaci využít co nejvíce podnětů, kter jsem dostal.

2. Poměrně nečekaně se k mému článku Gershwin a znesvěcení Národního divadla rozvinula diskuse, která přeskočila i do oblasti významu vědy pro vzdělání. Článek, který diskusi vyvolal, je zde:

https://radimvalencik.pise.cz/10171-gershwin-a-znesveceni-narodniho-divadla.html

Začalo to poznámkou Ivana Davida: Myslím, mohu se mýlit, že dnešní propaganda je účinnější, předposírání větší i při menším tlaku. Potkáváme více bizarností než před 35 lety. Jsou méně jasné hranice, co si kdo může dovolit. Lidé jsou otevřenější pro přijímání nesmyslů, paradoxy často nevnímají jako paradoxy...

To mě inspirovalo k nastolení otázky, která je implicitně obsažena již v poznámce I. Davida: Vyšší účinnost propagandy nemusí být její "zásluhou", ale třeba i tím, že dostává "lepší", tj. lépe natrávený materiál: Produkci současného školství. (Mj. ve vědě probíhá ještě větší destrukce než v oblasti vzdělání...)

Na to reagoval Čestmír Kubát: Úpadek vzdělanosti mimo jiné souvisí s rozkladem společenských věd, které už ani nemají svůj základní předpoklad nutný pro existenci a rozvoj každé vědy, jednotný pojmový aparát, chcete-li kategoriální či referenční systém.Ten přinesla německá klasická filosofie, pak ho převzal a dále rozvinul marxismus - zejména "postavil z hlavy na nohy". No a marxismus je třeba zadupat do země. S vaničkou se vylilo i dítě.

Musím poznamenat, že Č. Kubát řekl to, co považuji za "trefení hřebíku na hlavičku". Přesně tak to vidím.

Cennými podněty přispěla i Marie Neudorflová: Ono to je s rozvojem věděckých přístupů trochu složitější, spíše jejich rozvoj začal již v Anglii v 17. století (obecně začak v protestantských zemích). Hlavní problém byl, že se velmi rychle začaly prosazovat do politiky ty přístupy, které byly založeny na materialistických filosofických základech. Ale možnosti a potřeba z hlediska rozvoje demokracie byly jiné - spojení materialistických principů s mravními a duchovnějšími principy. Hlavní osvícenský princip, týkající se znalostí, vědy, byl, že mají sloužit pozitivnímu rozvoji všech lidí, společností i národů. To zahrnovalo i jiný pohled na rozvoj ekonomiky než byl a je divoce expansivní, upřednostňující hlavně zisk a destriktivní tendence vůči slabším. V 19. století začala být tato orientace podložena filosoficky tezí, "ano, svoboda vzdělání, výzkumu, znalostí, ale jejich nositelé nenesou zodpovědnost za to, jak se se znalostmi zachází." – Je to vše složitější, potřebujeme novou konstruktivnější politickou filosofii, odrážející obecné komplexnější potřeby nejen lidí, korporací, ale i národů, uznání jejich nezpochybnitelné legitimity, zvláště v souvislosti s rozvojem skutečné demokracie.

Nezávisle, ale ne úplně nezávisle na této výměně názorů napsal Jaroslav Štefec: V souvislosti s budoucností naší země je jedním z klíčových problémů i budoucnost českého vysokého školství a samozřejmě také české vědy. K obojímu mám jako bývalý vysokoškolský učitel a dlouholetý vědecký pracovník, zabývající se teorií (a konstrukcí) raketových motorů velmi úzký, dalo by se říci až osobní vztah.

Ačkoliv jsem už delší dobu mimo obor, donutil mě k zamyšlení nad touto otázkou názor, vyslovený mým bývalým kolegou, stále vědecký činným. Ten připodobnil současný stav české vědy k období, kdy v zemích Koruny české působil neblaze proslulý páter Koniáš a Bratrstvo Ježíšovo, jinak známé jako jezuité. Jejich přístup k literatuře, obsahující "nevhodné myšlenky", zahrnující občas i jejich majitele a spisovatele, je z české historie znám víc než dobře. Přiznám se, že jsem s ním nesouhlasil. Podle mého názoru současný přístup k české vědě, prosazovaný ministerstvem, řízeným odbornicí nad jiné kvalifikovanou, jejíž předchozím zásadním manažerským počinem bylo organizování penzionu, daleko spíše připomíná přístup jistého Pol Pota, takto neúspěšného studenta francouzské elektrotechnické university v Paříži. Na rozdíl od ní (a Pol Pota) byli totiž jezuité vzdělaní a vážili si vědeckého přístupu k práci. Patřil mezi ně ostatně i jistý Mendel, takto celosvětově uznávaný "otec" genetiky.

Způsob, jakým se Pol Pot svého času "srovnal" s kambodžskými vědci a vysokoškolskými učiteli, je rovněž velmi dobře znám, a Kambodža se z něj dodnes nevzpamatovala. Na základě informací, které se ke mě dostávají, se bojím, že stejný osud je předurčen i české vědě a výzkumu. I když zatím nejspíš bez těch motyk. Aspoň doufám.

Přechod od jádra vize k jejímu resortnímu zpracování tak bude patrně nejlépe začít právě vědou a rolí vědy v oblasti kvalitního vzdělání, návazně i veřejné mediální osvětě. Děkuji za výše uvedené podněty a pokusím se na jejich základě k otázce vědy říci něco více. K tomu využiji ještě další podněty, které přišly.

(Pokracování témto tématem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Lom u Nové Vísky kousek od Karlových Varů mě lákal už několik let. Konečně jsem našetřil hodinu času, abych se k němu, na něj a jeho okolí mohl podívat. Nahoru skoro nikdo nechodí, nejsou tam cesty. Ale stálo to za to. Lomy nabízejí pohled do nitra země kombinovaný s výhledem do dálky. Mám je rád. Zejména ty opuštěné, do kterých se vrací příroda, často i v podobě vzácných květin.

Jako na Marsu. Ale v dálce je vidět krásnou přírodu.

Zajímavá struktura skály. Takové polovarhany.

Další výhled do přírodního okolí.

Nejvyšší patro lomu. Asi se sem nesmí, ale jsem rád, že jsem se sem dostal.