Vize, jakou potřebujeme/90

Vize, jakou potřebujeme/90

Třetí report

Přiznám se, že největší obavu v období třetího měsíce pěstování vize jsem měl z toho, že tragické události na Ukrajině, kontroverznost témat, která s nimi souvisejí, jednostranná a zčásti i hysterická mediální masáž, zasazení dalšího invazivního zdroje rozeštvávání lidí v naší zemi, že to vše odvede pozornost od tématu, které považuji za prvořadé. Mj. i proto, že to, co se nyní odehrává, bylo podstatným způsobem zapříčiněno absencí perspektivní, realistické a srozumitelné vize.

Naštěstí zájem o pěstování vize přetrval. Dokonce "přežil" i to, že jsem téměř polovinu měsíční kapacity seriálu (14 dílů – od 71. po 84.) věnoval náročnému teoretickému textu popisujícímu fenomén pozičního investování. Považoval jsem to za nezbytné z následujících důvodů:

1. Fenomén pozičního investování je natolik významný, že se bez jeho, alespoň částečného pochopení, při pěstování sdílené vize neobejdeme. Je klíčem k pochopení toho, o jaké reformy jde, ale například i odpovědi na otázku, o získání jakých spojenců na podporu změn je nutné usilovat.

2. Pěstování vize musí být plodné i na akademické půdě, která je ovšem postižena působením současné globální moci stejně jako další oblasti společenského života (školství, média, kultura apod.). Proto všude, kde se nabízí možnost předvést, že ke špičkovým výkonům v oblasti teorie vede to, co vychází z pochopení doby v širších souvislostech (tj. v kontextu perspektivní, realistické a srozumitelné vize), má obrovský význam.

Takže, stručně řečeno, přes válku na Ukrajině a exkurs do oblasti dost abstraktní teorie práce na vizi pokračovala. Mimořádně cenným přínosem byl obsáhlý, velmi komplexní a dobře podaný nástin vize z pera Marka Řezanky, který jsem uveřejnil paralelně se seriálem a teprve následně ho zařazuji s podrobnými poznámkami do hlavní linie, tj. do seriálu Vize, jakou potřebujeme. Při této příležitosti děkuji těm, kteří na příspěvek Marka Řezanky reagovali a výrazně tím přispěli k aktivitám zaměřeným na pěstování vize.

Velmi cenným byl také počin Mariana Světlíka, který kromě několika podnětných příspěvků uvedl do provozu stránky, na kterých probíhá paralelní diskuse k vizi, zde:

https://svetlikmar.wixsite.com/nova-vize/f%C3%B3rum?feedType=all-posts

Zprovoznění těchto stránek také umožnilo v rámci jednoho souboru ve wordu uveřejnit přehledně uspořádaných (otitulkovaných s uveřejněním titulků v rámci obsahu příslušného dokumentu) prvních 60 pokračování seriálu, zde:

https://svetlikmar.wixsite.com/nova-vize/f%C3%B3rum/obecna-diskuse/vize-jakou-potrebujeme-1-60

Za sebe jsem si uvědomil důležitou věc, která se možná někomu bude zdát zcela banální: Vize existuje jednak v psané podobě, jednak sdílená (či slovy A. Hayeka "rozptýlená") v hlavách mnoha lidí, a to v různých modifikacích.

Pokud si uvědomíme tuto banalitu, můžeme si klást otázku vztahu mezi sdílenou a psanou vizí, který má několik aspektů. A také otázku toho, jakou by měla mít vize psanou formu či strukturu psaných forem tak, aby byla co nejefektivněji sdílená.

A pak jsou i různé přechodné formy – online diskuse, semináře, lze uvažovat i o konferenci...

Zatím máme k dispozici:

- Lineárně zachycenou posloupnost pěstování vize v podobě 90 dílů seriálu.

- Každoměsíční reporty (30-31., 60., 90. díl).

- První nástřel vize (32. díl).

- Řezankovu ucelenou vizi (prezentovanou a komentovanou od 86. dílu).

- Diskusní fóra (41. díl a stránky Mariana Světlíka).

Aktuálním úkolem nyní asi je organizovat živá setkání. Pokusím se o to v nejbližší době.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Jako každý rok jsem se vydal do Pikovic pod Medníkem za kandíkem psí zub. Jediné původní naleziště ve střední Evropě. Kandík tam roste ještě od doby ledové. Tuto neděli. Loni jsem to stihl těsně před lockdownem. Letos tam byl rekordní počet exemplářů a také lidí. Všichni chodili s úctou po špičkách. Je to nádhera. Z Pikovic se tam snadno dostaneme po zelené naučné stezce. Kandík začíná kvést a vydrží ještě dva až tři týdny. Pak jsem se ještě podíval na Májskou vyhlídku, která je nedaleko odsud. Od kandíku tam lze bez problémů dojít pěšky, ale protože jsem dokončoval článek na konferenci, ušetřil jsem čas a použil auto. V Teletíně lze snadno zaparkovat. Bylo tam už 20 aut. Také jsme tam potkali člověka, který tam šel od kandíka pěšky.

To je už na Májové vyhlídce. Vede k ní pěkná, něco přes kilometr dlouhá cesta. Trochu mně připomíná Tomášovský výhled ve Slovenském ráji.

Pohled proti proudu Vltavy. Tam dole byly Svatojánské proudy. Teď jsou překryty vodní hladinou Štěchoviské přehrady. Z tohoto místa neuvidíte obrovskou želvu, kterou vytváří klikatící se Vltava. Musíte jít kousek doprava a níž, abyste ji viděli. Ale pozor, nespadněte. Bylo by to z velké výšky.

Trochu jsem si přiblížil Slapskou přehradu. Jak je vidět, probíhá kousek od ní čilý stavební ruch.

Na cestě domů jsem se zastavil v sedle na přejezdu z Povltaví do Posázaví. Dole je již údolí Sázavy směrem ke Kamennému Přívozu.