Vize, jakou potřebujeme/83

Vize, jakou potřebujeme/83

Jak získat moc, aneb bez dobré teorie se neobejdeme – 13. část

Úvodní poznámka (zkrácená, podrobněji v 1. části):

K napsání této série mě přiměl příspěvek M. Světlíka o roli laiků a Š. Forgáče o moci.

K věci (problém spojenců "shora"):

Začnu odpovědí na otázku, o jakou hru se jedná, když kočka chytá myš.

No přece o hru mezi tou myší, která se nechá chytit a sežrat, a tou, která přežije (individuálně i evolučně). Něco podobného známe z doby, kdy jsme si jako děti hráli na rybičky a rybáře – vítězem byla rybička, která nejdéle unikala rybářům.

Jak to souvisí s otázkou, co brání reformám? Reformám, které jednak zvyšují efektivnost systému a jednak snižují potřebu bránit své výsady pozičním investováním. Odpor "shora" proti takovým reformám nelze objasnit jinak než tím, že tam "nahoře" se odehrává střet mezi těmi, kteří jsou ochotni reformy podpořit, a těmi, kteří jím brání, aby si udrželi svou pozici nikoli vůči tlaku "zdola", ale vůči reformátorům.

Situace, která vznikla v současné době, se vyvinula postupně. Ještě na přelomu milénia (přibližně od počátku 80. let minulého století a na počátku tohoto) mělo hledání cesty pro vytvoření rovnosti příležitostí pro společenský vzestup (vertikální mobilitu) formou kvalitního vzdělání poměrně širokou podporu "zdola" i "shora". Publikovaly se k tomu významné práce (N. Baara či L. Palaciose, u nás P. Matějů a mnoha dalších v zahraničí i u nás). Připravovaly se reformy směřující k větší motivaci při nabývání a uchování schopností jak nabyvatelů, tak poskytovatelů příslušných služeb. Pak se to "zadrhlo". Místo připravovaných reforem byly realizovány paskvily. Kvalita vzdělání na všech stupních se začala propadat. Škoda, že neexistuje něco jako historiografie nejnovějšího vývoje ekonomické teorie, která by k tomu poskytla dokumentaci a napomohla objasnit příčiny toho, proč k tomuto úpadku došlo. Globálně. Naše civilizace promarnila obrovskou šanci a vystavila své přežití velmi vysokému riziku.

Ti, kteří chtěli připravit a prosadit "reformy shora", což je nejméně bolestivá cesta, byli postupně odstraňováni. Místo kvalifikovaných osob jsou postupně dosazováni lidé stále poslušnější a stále více omezení. Systém moci je v rozkladu, upadá, ale o to víc je nebezpečný.

Pokud chceme najít cestu z krize, pokud chceme připravit sjednocující perspektivní, realistickou a sjednocující vizi žijící v hlavách stále větší počtu lidí, musíme si výše uvedené uvědomovat. Pokusím se stručně zformulovat, co z tohoto hlediska lze očekávat a co je nejdůležitější:

1. Proces rozkladu moci "shora" založený na tom, že omezení a poslušní slouhové a poskoci jsou nahrazováni ještě omezenějším a ještě poslušnějšími, bude pokračovat, je fatální, destrukční. Reformy shora neočekávejme, budou muset přijít reformy zdola.

2. Stále více těch, kteří jsou najímáni k tomu, aby sloužili, si bude uvědomovat tento proces degenerace. Na vlastní kůži pocítí, kdo je mechanismy současné moci preferován. Budou se cítit nedoceněni, přeskočeni, začnou kriticky vnímat to, co se odehrává a v důsledku toho pocítí diskriminaci i na vlastní kůži.

3. Někteří z těch, kteří si v nějaké formě zčásti uvědomí, co se odehrává, přejdou na pozice odporu "zdola", někteří zůstanou jako potenciální spojenci "shora" (hranice mezi jedněmi a druhými nebude ostrá).

4. Naprosto zásadní význam pro prosazení nezbytných změn bude hrát to, jak bude pokračovat proces pěstování vize a jak konkrétní představu o možnosti komplexních reforem zasazených do kontextu dějinného rámce změn se podaří vytvořit. Připravit nezbytné reformy do podoby vhodné k široké diskusi a návazně operacionalizaci pro praktickou realizaci je dřina.

5. Problém je, že hra o lídrovství se hraje i "dole". Mezi těmi, kteří si uvědomují nutnost spojenectví "shora" a potřebu opory v kvalifikovaném teoretickém zázemí, a těmi, kteří věří v možnost úspěšné vzpoury, "až se lidé naštvou", tj. mezi těmi, kteří věří v jednoduchá řešení, kteří se domnívají, že "čím hůř, tím líp". To je v současné době největší nebezpečí, protože s těmito lidmi se snadno manipuluje a současná moc je zneužívá a bude zneužívat.

Místo závěru této část:

V příští části budu konkretizovat to, co jsem uvedl v této části, formou rozboru dilemat, která řeší potenciální spojenci "shora".

(Pokračování dalším dílem série)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Při druhé návštěvě Karlových Varů jsem měl opět štěstí na jeden z posledních záchvěvů zimy. Odpřednášel jsem osm hodin a ráno bylo pocukrováno. Využil jsem, že další den jsem přednášel až odpoledne a vyšel na procházku do kopců na vyhlídky. Karlovy Vary jsou nejen město minerálních pramenů, ale také mnoha vyhlídek. Došel jsem až na Dianu.

Jedno z nejromantičtějších míst. Lesní modlitebna. Pod Dianou, ale málokdo o ní ví.

Krásná žula porostlá mechem. Hodně podobné Posázaví v okolí Vlčí rokle.

Věž nad hlavní poštou. Dosud se stovkami porcelánových izolátorů. V jednom místě překrytá dost nechutnou modernější verzí přenosu dat. Má půvab a doufám, že zůstane zachována. Připomínám vám něco? Vzpomeňte si na slavnou scénu ze slavného filmu "Vynález zkázy".

Tady je, přímo ve filmu. Možná, že se Karel Zeman nechal inspirovat právě karlovarskou věží na hlavní poště. Vždyť právě zde jsou filmové festivaly dodnes spojované s jeho jménem.