Vize, jakou potřebujeme/80

Vize, jakou potřebujeme/80

Jak získat moc, aneb bez dobré teorie se neobejdeme – 10. část

Úvodní poznámka (zkrácená, podrobněji v 1. části):

K napsání této série mě přiměl příspěvek M. Světlíka o roli laiků a Š. Forgáče o moci.

K věci (rozšíření Nashova vyjednávacího problému):

Problém "dvojitého vidění" reality

O tomto problému jsem psal již dříve, takže jen co nejstručněji. Nashův vyjednávací problém předpokládá, že všichni (hráči, příp. i arbitr) vidí situaci shodně. To je samozřejmě příliš omezující předpoklad, ale na druhé straně bez vhodných interpretací obecnějšího přístupu bychom dál nepokročili. Zde se ovšem jedna z interpretací přímo vnucuje.

Kromě již zmíněné výchozí situace, kdy oba subjekty vidí parametry hry stejně, můžeme uvažovat dva odlišné případy:

Obrázek č. 10: Případ, kdy existuje prostor pro vyjednávání

Zdroj: Vlastní výtvor

y = p^x.x + d_y   je linie neutrality pozičního investování, jak ji vidí hráč X

y = p^y.x + d_y   je linie neutrality pozičního investování, jak ji vidí hráč Y

(Linie se odlišují sklonem, na což odkazujeme horním indexem u koeficientu p)

Šedě zvýrazněná je oblast, ve které jsou všechna rozdělení výplat přijatelná jak pro hráč X, tak pro hráče Y.)

Obrázek č. 11: Případ, kdy neexistuje prostor pro vyjednávání

Zdroj: Vlastní výtvor

Zde figurují stejné veličiny, ale sklony linií neutrality pozičního investování jsou přehozeny. V šedě zvýrazněné oblasti a tím spíše mimo ni není žádné rozdělení výplat přijatelné jak pro hráč X, tak pro hráče Y.)

V tomto případě se hráči nejen nedohodnou, ale nutně dojde k jejich střetu. K tomu, abychom tento střet popsali, musíme doplnit arzenál teoretických nástrojů, kterými tuto situaci popíšeme. Tyto nástroje, jak si ukážeme, vycházejí z vícebodového rozšíření Nashova vyjednávacího problému.

Řešení původního Nashova vyjednávacího problému předpokládá, že oba hráči vidí situaci shodně. To je dost silný předpoklad, který v praxi zpravidla nebývá splněn. Teorie se s ním v dané oblasti vyrovnala poučným způsobem: Předpokládala roli nezávislého arbitra, který zajistí shodné vidění, a to (jeho vidění) uznají obě strany, právě tak, jako jeho rozhodnutí. Na teorii snění o nezávislém arbitrovi mělo velmi negativní dopad:

1. Odborníci na tuto oblast teorie her se již cítili v roli vševědoucích, uznávaných a nezávislých arbitrů. Tomu podřídili vývoj teorie. Žárlivě střežili jednotlivé teoretické výstupy a dávali přednost rituálnímu výkladů svých (často dost triviálních a málokdy použitelných) závěrů. Teorie se tak odtrhla od kontaktu s realitou, což způsobilo současnou krizi v důležité oblasti teorie her.

2. Ještě horším však bylo, že poziční investování penetrovalo právě oblast "nezávislého" rozhodování arbitrů v těch institucích, které se této společenské funkce zhostily. Postupně se podřídilo demonstrativnímu použití dvojího metru, blokuje mezinárodní ekonomickou spolupráci a slouží k vyvolávání konfliktů i ochraně těch, kteří byli k vyvolávání konfliktů použiti. A teorie tento problém nevidí, nechce vidět, ba co hůř, považuje jej za něco, co do teorie nepatří. Vytvořila si určitý blok proti hledání nástrojů analýzy pozičního investování, aby si uchovala iluzi o své užitečnosti.

Místo závěru této část:

Jednou z velmi užitečných aplikací identifikování problému "dvojitého vidění" reality je formulování doporučení ke "střízlivosti", k tomu, aby žádná ze stran nepřeceňovala svoji pozici. Současný vývoj na Ukrajině dává tušit, jak je rozvoj teorie tímto směrem aktuální. Ale zaměříme pozornost jiným směrem. Směrem, který bude aktuální velmi brzy, pokud se situace alespoň trochu uklidní a my přežijeme. K výše uvedenému problému se vrátím někdy v budoucnosti. V tuto chvíli totiž žádná doporučení nenajdou mezi těmi, kteří nyní rozhodují vývoji situace, svého adresáta.

(Pokračování dalším dílem série)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Poměrně krátký čas, který mně zbyl na procházku mezi dokončením jednoho článku na konferenci a večerním vyřizováním administrativy, jsem se rozhodl pro okolí Kotlářky. Už jsem tam dlouho nebyl, ale pamatoval jsem si, že místo má svou zvláštní atmosféru. Kromě toho jsem chtěl najít hrob spisovatele Jana Procházky, otce spisovatelky Lenky Procházkové.

Na vrcholu Kotlářky. Tento dub je vidět i z tramvaje. A drží se tu hodně dlouho. Je odusud krásný výhled na protější Cibulku.

Z technických důvodů je snímek uveřejněn na začátku článku.

Na cestě ke hřbitovu. Takto bujně a hustě obsazenou zástavbu jen tak nenajdete.

Uprostřed se stříškou je hrob Jana Procházky. Spisovatele a politika, jak je uvedeno na sloupku.

Kotlářka. Dnes upravená ve fungující hotel.