Vize, jakou potřebujeme/77

Vize, jakou potřebujeme/77

Jak získat moc, aneb bez dobré teorie se neobejdeme – 7. část

Úvodní poznámka (zkrácená, podrobněji v 1. části):

K napsání této série mě přiměl příspěvek M. Světlíka o roli laiků a Š. Forgáče o moci.

K věci (Nashovův vyjednávací problém s konfliktem - celá množina bodů):

Připomeňme, že uvažované čtyři body v předcházejícím dílu odpovídají krajním situacím, když každý z hráčů na všechny kroky jednoho z hráčů odpovídá výlučně buď kooperativní, nebo konfrontační (nekooperativní) strategií. Protože se jedná o představu hráče o procesu, který má několik kol, ze které vychází jeho hodnocení očekávaných finálních výplat, měli bychom uvažovat celou množinu bodů vymezenou čtyřmi body krajních forem chování, což je graficky vyjádřeno na následujícím obrázku:

Obrázek č. 5: Rozšíření Nashovy vyjednávacího problému o množinu všech alternativ finálních stavů.

Zdroj: Vlastní výtvor

Případně:

Obrázek č. 6: Rozšíření Nashovy vyjednávacího problému o množinu všech alternativ finálních stavů – další možnost

Zdroj: Vlastní výtvor

Množiny mohou mít v různých aplikacích i dost odlišné tvary, vždy jsou však omezeny maximy či minimy výplat hráčů.

Na bázi tohoto konceptu, od kterého lze odvodit velké množství her, resp. navazujících her (na vícebodové rozšíření Nashova vyjednávacího problému navazují nekooperativní hry, které můžeme modelovat jako dvoumaticové hry), lze vyjádřit nejrůznější příklady, se kterými se setkáváme v praxi. Jedná se o koncept na jedné straně poměrně jednoduchý, na druhé straně dostatečně bohatý na to, aby rozlišil různé situace, v nichž každý hráč musí počítat s odvetnými reakcemi druhého hráče.

Vícebodové rozšíření Nashova vyjednávacího problému tak zobecňuje jím popsanou situaci, kdy si hráči mezi sebou dělí formou vyjednávání či předáním rozhodnutí arbitrovi možné zlepšení, pokud se nacházející v neparetooptimální situaci (není splněn axiom kolektivní racionality), ale v "nejhorším případě" se nedohodnou a budou mít výplaty odpovídající bodu nedohody. Rozšířený koncept nabízí velké množství interpretací.

Pokud si připomeneme cestu, kterou jsme doposud prošli, je důležité upozornit na to, že jsme "decentně" obešli jednu z nejdůležitějších otázek: Proč jsou některá rozdělení výplat pro některé hráče nepřijatelná?

(To, co nějak intuitivně tušíme v souvislosti s povídám o tzv. ultimátní hře, je nedostatečné. Potřebujeme popojít, resp. poskočit o kus dál, tak se na to připravme.)

Jedná se o jednu z naprosto klíčových otázek. Zde potřebujeme najít vhodný "klíč" k dešifrování reality. A to té části reality, která je z hlediska současného dění mimořádně významná.

Místo závěru této část:

Teď stojíme na prahu toho nejdůležitějšího a v příštím pokračování překročíme, přitom podstatným způsobem, práh toho, kam doposud teorie došla. Doufám, že i laik, tj. ten, kdo umí přemýšlet, ale nepůsobí profesionálně v daném oboru, pochopí, o co jde.

(Pokračování dalším dílem série)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Při druhé návštěvě Karlových Varů jsem měl opět štěstí na jeden z posledních záchvěvů zimy. Odpřednášel jsem osm hodin a ráno bylo pocukrováno. Využil jsem, že další den jsem přednášel až odpoledne a vyšel na procházku do kopců na vyhlídky. Karlovy Vary jsou nejen město minerálních pramenů, ale také mnoha vyhlídek. Došel jsem až na Dianu.

Diana je na prvním foto, které jsem z technických důvodů uveřejnil hned na začátku.

Krásně pocukrováno.

Tady vycházející sluníčko pozlatilo terén.

Z vyhlídky Petra Velikého je vidět, jak pokročila oprava Thermalu, ale hlavně Krušné hory.