Vize, jakou potřebujeme/74

Vize, jakou potřebujeme/74

Jak získat moc, aneb bez dobré teorie se neobejdeme – 4. část

Úvodní poznámka (zkrácená, podrobněji v 1. části):

K napsání této série mě přiměl příspěvek M. Světlíka o roli laiků a Š. Forgáče o moci.

K věci (rozšíření Nashova vyjednávacího problému):

Podívejme se nejdříve na problém z pozice obecné metodologie.

Vždy, kdy se teorie setká s jevy, které nelze vysvětlit (interpretovat, nalézt řešení úloh s těmito jevy spojenými), hledá přesah stávající teorie. Tak, jako v případě, když se Newtonova fyzika setkala s relativistickými či kvantovými jevy. V této souvislosti lze oprávněně hovořit o umění přesahu.

Říci, že to za určitých podmínek může být jinak, není žádné umění. Naše poznání je vždy omezené a vše, co známe, může být při změně podmínek jinak. Důležité je odhalit, jak jinak to může být a v jakém případě to může být jinak. Ale ani to ještě nestačí.

Tak jako dobrá teorie začíná tam, kde se podaří najít to, co je elementární (například redukovat veškerou složitost fyzikálních jevů na tři zákony klasické fyziky), tak dobrý přesah stávající teorie musí rovněž vyhovovat požadavku elementarity (jednoduchosti). Musí nové vysvětlit tím nejjednodušším a z hlediska lidského vnímání elegantním způsobem. Jakmile vysvětlení nového začíná být příliš komplikované, příliš "umělé", "nepěkné", je to signál, že nejdeme správnou cestou. Takový je prostě vztah světa, ve kterém žijeme, a společné vlastnosti teorií, které znamenaly posun poznání vpřed. S tím se setkal i každý vnímavý laik, pokud studoval historii nějakého objevu.

Možnosti přesahu:

V každém konkrétním případě, kdy se řeší problém přesahu stávající teorie, se nabízí nepřeberné možností cest. Teprve až se zrodí nové, zdá se zpětně, že vše bylo od počátku prosté a jasné. Můžete si to vyzkoušet: Jak rozšířit Nashův vyjednávací problém tak, aby respektoval skutečnost, že ne každé rozdělení výplat může být pro každého hráče přijatelné?

Uvedu některé možnosti. Vyberte si:

1. Rozdělení je zpravidla nepřijatelné proto, že hráč uvažuje, co se bude dít po té, co dojde k rozdělení výplat. Tj. budeme uvažovat skutečnost, že si hráči vidí dál, než "na špičku nosu":

- pojmout hru jako vícekolovou, hledat model hry s více koly, kdy hráč, který uvidí "více tahů" dopředu bude mít výhodu,

- nebo uvažovat situaci, kdy jsou hráči schopni nějakým způsobem, byť i nepřesně či dokonce někdy chybně, odhadnout "koncové stavy" a podle tohoto odhadu se rozhodují?

2. Jak formulovat problém "přijatelnosti" rozdělení? Vyberte si:

- dát do souvislosti problém rozdělení s důsledky rozdělení pro jednotlivé hráče,

- nebo se pokusit o nějakou definici "spravedlivého" a tudíž obecně přijatelného rozdělení?

3. Jak zobecnit Nashův vyjednávací problém, resp. co "rozpohybovat"? Vyberte si:

- bod nedohody v tom smyslu, že se hráči mohou v případě nedohody ocitnout v situaci s výplatami, které mohou být i nižší než v bodě nedohody,

- nebo hranici dosažitelných výplat, která se v určitých případech může zúžit, nebo naopak rozšířit,

- nebo vložením do Nashova vyjednávacího problému nějakého dalšího významného prvku či prvků,

- nebo kombinací některých z předešlých možností, ovšem s důrazem na který prvek?

4. Jak definovat výplatu? Vyberte si:

- jako subjektivně pociťovaný fenomén, který integruje příjmový aspekt s jeho kontexty (závist apod.),

- nebo jako současnou hodnotu očekávaného budoucího příjmu?

5. Na jaké oblasti danou problematiku interpretovat? Vyberte si:

- na příkladu dvou rovnoprávně postavených hráčů,

- nebo na příkladu nerovného postavení hráčů, kdy jeden může využít svou převahu oproti druhému,

- nebo na příkladu válečného střetu či jeho hrozby,

- nebo na příkladu vztahu mezi vlastníkem práce a kapitálu, resp. zaměstnancem a firmou,

- nebo hledat nějakou univerzální interpretaci, kterou nebudeme spojovat s řešením toho či onoho reálného problému.

- nebo usilovat o nějaký kompromis mezi řešením konkrétnějších případů, které mají praktickou relevanci, a ambicí řešit problém na co nejobecnější úrovni?

Ve všech výše uvedených případech tak trochu hrajeme "šachy" s realitou. Hledáme zjednodušení, což je určitá oběť, za kterou požadujeme kompenzace v podobě zřetelnějšího vidění reality.

Místo závěru této část:

Pokud mohu doporučit či poprosit: Zkuste sami pro sebe vybrat vždy jednu z možností. Velmi vám to pomůže chápat význam teorie a to, jak je obtížně ji dělat. Svým způsobem je to jako v případě horolezce, který dělá prvovýstup.

(Pokračování dalším dílem série)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Zveřejňuji další část foto z Malty, kde jsem byl koncem ledna na kurzu angličtiny. Každý den měl tři součásti: čtyři hodiny angličitiny, pobyt v terénu (asi tři hodiny, dostal jsem se i do okolí několika přilehlých vesniček, levná veřejná autobusová doprava zde funduje skvěle), odpolední a večerní diskuse s kolegy, se kterými jsem byl ubytován ve společném apartmánu.

Pohled na hlavní město Valletta přes druhý záliv. Krásný pohled na trimaran.

Tady přes záliv vidíme (uprostřed) výtah, jehož foto z bezprostřední blízkosti jsem uveřejnil dříve.

Toto potěší. I ta blízkost slovenské a české vlajky.

Podzáliv druhého zálivu.