Vize, jakou potřebujeme/73

Vize, jakou potřebujeme/73

Jak získat moc, aneb bez dobré teorie se neobejdeme – 3. část

Úvodní poznámka (zkrácená, podrobněji v 1. části):

K napsání této série mě přiměl příspěvek M. Světlíka o roli laiků a Š. Forgáče o moci.

K věci (Nashův vyjednávací problém a paradox ultimátní hry):

Nepochybně vás napadly otázky:

- Který z těch bodů, v nichž jsou na tom oba hráči lépe než ve výchozí situaci, které jsou dosažitelné a oproti kterým už si oba hráči nemohou polepšit současně, je ten pravý?

- Jak vybrat z nekonečné množiny to správné řešení?

- Neodmítně některý z hráčů společnou akci, pokud se mu nebude zdát rozdělení výplat spravedlivé?

Apod.

Obrázek 2: Náhodně vybraná tři možná řešení Nashova vyjednávacího problému

Zdroj: Vlastní úprava běžně používaného grafu

Odpověď na otázku je mnohem složitější, než to na první pohled vypadá.

Zkuste si sami odpovědět na následující otázky:

1. Pokud byste byli hráčem, jehož výplaty jsou na ose x, kterému z řešení, k němuž vedou šipky, byste dali přednost a proč?

2. Jaké řešení byste sami doporučovali a proč?

3. Bylo by pro vás nějaké rozdělení výplat nepřijatelné a proč?

4. Zajímá vás při odpovědi na výše uvedené otázky jen vaše výplata, nebo také výplata toho druhého a proč?

Otázky formuluji záměrně tak, abys vás upozornily (pokud se na ně pokusíte odpovědět). Určitě jste si povšimli určité vazby na předcházející úlohu.

Jaký problém teoretici (až na čestné výjimky) přehlížejí? Nedělají to ze zlé vůle, ale tak už se to v dějinách vývoje teorie bývá. Někdy trvá hodně dlouho, než je setrvačné myšlení překonáno zcela triviálním poznatkem. Stačí se jen správně zeptat...

Nebo ještě jinak: Dlouhou dobu převažovala přesvědčení, že pokud si oba hráči polepší, pak není důvod k tomu, aby se nedohodli. Teprve nedáno se objevilo několik článků (poměrně rozptýleně, jak pokud jde o země, tak zaměření časopisů), které na tento problém upozorňují.

Jedním z důvodů přehlížení výše naznačeného problému bylo pojetí Nashova vyjednávacího problému jako tzv. arbitrárního problému, tj. problému, kdy návrh na rozdělení předloží dělícím se stranám "nezávislý arbitr". (Dávám záměrně do uvozovek, protože najít skutečně nezávislého arbitra v dnešním světě není tak jednoduché; to i vrány dělící si sít měli větší šanci.)

Místo závěru této časti:

Jak se s problémem "nepřijatelnosti" některých rozdělení výplat v Nashově vyjednávacím problému vyrovnat? Pochopitelně teoreticky. Při řešení této otázky se dostaneme za hranici toho, co teorie zná. Půjde o skutečný přesah stávajícího teoretického poznání. Poměrně důležitý. S kolegy připravujeme několik článků do našich i zahraničních časopisů, které řešení v různých modifikacích a v různých kontextech dáváme. Snad se některý uchytí...

(Pokračování dalším dílem této série)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Průhonický park nikdy nezklame. Třeba letos v předjaří, kdy zápolí oživující se příroda s pokusem zimu udržet svou vládu.

Tady jsem zachytil pár dnů, kdy se zima vrátila alespoň v podobě zamrzlého jezera ve druhé části parku.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Průhonický park nikdy nezklame. Třeba letos v předjaří, kdy zápolí oživující se příroda s pokusem zimu udržet svou vládu.

Zámek "Půlnočního království" v kýčovité kráse. Odráží se prosvícen sluncem v zamrzlém jezeře.

Obrázek jsem z technických důvodů uveřejnil na začátku.

Jedna z nejhezčích partií Průhonického parku.

Najdete tento dub? Poznejte ho podle koruny. Nese stopy zasažení bleskem.

Na závěr - asi poslední - dotyk zimy v Praze.