Vize, jakou potřebujeme/64

Vize, jakou potřebujeme/64

Největším nepřítelem naší společnosti je naše konzervativní mysl

Karel Hais

Ve své úvaze bych se chtěl věnovat některým problémům vyplývající z diskuze okolo tvorby " nové vize". Když jsem se seznámil s tímto projektem R. Valenčíka a kolektivu, byl jsem nadšen. Konečně společnost vyprodukovala ze svého středu lidi, kteří jsou ochotni se takového úkolu zhostit. Vzhledem k tomu, že se celá desetiletí pohybuji v názorové opozici vůči oficiální doktríně, uvědomil jsem si, jakou těžkost si tito lidé na svá bedra berou. Názorově sjednotit kolektiv několika lidí. Tuto zažitou otázku musíme pojmout jinak, než jsme zvyklí. Sjednocování názorů nespočívá v tom, že všichni budeme mít stejný názor na strategii realizace vize, ale, že se ztotožníme se základní myšlenkou zaručující rozvoj společnosti.

Tedy:

...přechod od soudobé společnosti diktátu přerozdělovací moci vzniklé ze systému pozičního investování a jeho srůstání se strukturami založenými na vzájemném krytí (vydírání a protěžování) těch, kteří porušují obecně přijatelné zásady, k společnosti k stále plnějšímu využívání investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchování a uplatněním lidských schopností, na kterou poukazují práce R. Valenčíka a spol....

Tyto dvě "definice" mají větší význam, než se na první pohled zdá. Jedná se vlastně o stručnou charakteristiku vize, kterou se snažíme vygenerovat. To je vize. Netřeba hledat. Máme ji. Jestli se na uvedeném myšlenkovém základu shodneme, tak jsme sjednoceni. Pokud dovysvětlíme některé pojmy v definicích obsažené, tak sjednotíme široké vrstvy společnosti.

Zároveň s tím odpovídáme na otázku, pro koho vizi tvoříme. A částečně i na otázku, jak ji budeme realizovat.

Všeobecná prospěšnost a výhodnost zaujme každého člověka. Jedná se totiž o nabídku svobodného rozvoje každého z nás. V prostředí, relativně stabilní a klidné společnosti s nekonečnými možnostmi. Hlavně se zajištěním dynamiky rozvoje.

Není třeba znásilňovat každého člena pospolitosti, aby se stal odborníkem na matematiku, filosofii, či zahraniční politiku atd. Každý k problému přistoupí ze své pozice možností, schopností a potřeb. Samotné přistoupení k vizi, ho bude automaticky zušlechťovat, zvyšovat jeho intelektuální úroveň a kvalitu života.

Abych dostál avizovanému vyjádření k probíhající diskuzi, tak se budu věnovat příspěvkům, které napsali Jaroslav Štefec a Marian Světlík.

Nejprve bych se chtěl zastavit u příspěvku prvního pisatele, který hned v úvodu použil vtipnou, ale o to pravdivější citaci.

"Promiň, že Ti píšu tak dlouhý dopis, ale neměl jsem čas napsat krátký".

Ale dost vtipkování.

S jeho názory souhlasím a dotknu se jeho několika myšlenek.

Např.:

"V ČR neexistence sjednocující vize vedla k rozpadu společnosti na několik téměř antagonistických struktur, které si vzájemně "jdou po krku". Nejedná se o politické strany, už dávno ne. V základním dělení jde o ty, jejichž klíčovým zájmem je být pevně přisát na cecíky "dojného" státu, a o ty, kteří chtějí žít v něčem, co z nedostatku jiných termínů nazývám "lepší svět". V ČR probíhá tato dělicí čára mezi českými oligarchy a jejich "podřízenými", kteří si užívají výhod "pseudodemokracie po česku", a naprostou většinou obyvatel státu, držených "u huby" podle starého dobrého hesla "na chudej lid muší bejt holt přísnost!".

Po této analýze současnosti hned nastiňuje tři otázky, které musíme vyřešit.

- CO chceme dosáhnout (vize),

- PROČ toho chceme dosáhnout (mise),

- JAK toho chceme dosáhnout (strategie).

A pokračuje:

"Základním problémem dlouhodobé úspěšnosti strategického řízení státu je dosažení sociálního konsensu mezi záměry politického vedení (představovaného vládou) a zájmy občanů (představovaných prezidentem republiky). Strategie politického vedení sice být ve zdánlivém rozporu se zájmy občanů, ale pokud je dobrá vize a dochází viditelně k její realizaci, vydrží i déledobější pnutí ("utahování opasků" musí skutečně následovat viditelné zlepšování ekonomických podmínek i "dolních 10.000.000"). - V matematice existuje disciplína, nazvaná teorie chaosu. Mimo jiné v ní lze vytvářet i velmi složité a komplexní modely vývoje procesů a struktur na základě poměrně jednoduchých výchozích podmínek a předpokladů. Kdo zná Mandelbrotovy množiny, ví, o čem mluvím. Po počátečním impulsu dokáže generovat mnohodimenzionální struktury, do detailu shodné na všech úrovních organizace. Stačí jen najít vhodný počáteční bod, nastavit podmínky, dát počáteční impuls a celá struktura zahájí nezvratný samoorganizační proces. Je to nový řád, povstalý z a prostřednictvím chaosu. Tohle je podle mě i jedna z mála možných cest, jak přistoupit k implementaci (jakékoliv) vize do naší rozdělené a nemocné společnosti".

Právě tato myšlenka mne zaujala, protože jsem zastánce úvahy, která říká, že jakékoliv vztahy mezi veličinami ( subjekty) lze vyjádřit pomoci matematických modelů vývoje procesů a struktur. Z těchto důvodů, bych chtěl autora požádat, kdyby se uvedenému tématu více věnoval. Jeho erudice v oboru matematika, výrazným způsobem zkvalitní budovanou vizi.

Na těchto modelech lze ověřit probíhající ( budoucí) procesy a tak potvrdit pravdivost výroku.

Další pisatel Marian Světlík se dotknul některých témat, které bych chtěl dovysvětlit a vyjádřit svůj postoj a názor.

Nejprve bych se chtěl pozastavit nad pojmem demokracie. K tomuto tématu bych doporučoval prostudovat materiály na internetu, které jsou běžně dostupné. Pan Světlík se totiž odvolává na formu demokracie typu švýcarského modelu. Což, já osobně, nepovažuji za zrovna ten pravý vzor. Protože vývoj Švýcarska je velice dlouhý, sahající do dávné minulosti 12. století a jedná se v podstatě o okupační zóny (kantony) armád dnešní Itálie, Francie a Německa, které se podílely na potlačení Katarského hnutí. Postupem času se vyvíjel status státního útvaru až do dnešní podoby. Světový kapitál potřeboval místo v Evropě, kde si jeho příslušníci mohli ukrývat své bohatství. Proto byla umožněna Švýcarům relativní samostatnost, neutralita (nedotknutelnost), specifický daňový systém (daňový ráj) a absolutní bankovní tajemství. Tento systém je chráněn, vojensky i bezpečnostně, Francií. Systém referent je takovým historickým pozůstatkem kantonových rad, které se snažily uspořádat vnitřní záležitosti a potřebovaly podporu obyvatel proti síle okupačních mocností. Musíme si uvědomit, že Švýcarsko bylo velice chudé a málo obydlené. Pokud vím z praxe, referenda nikdy nepřesáhla rámec záměru velkokapitálu. Pokud se jedná o závažnější témata, tak výsledky referenda se oficiálně přijímají a pak se nechají tzv. vyhnít. Pan Světlík správně konstatuje, že přímá demokracie není nikde na světě realizována.

Pokud se jedná o otázku, "jak to udělat reálně", tedy nejenom, aby lidé pochopili vizi, ale hlavně aby se mohli stát "realizátorem praktických kroků", protože jinak by to byla jen (možná že hezká) teorie bez realizace.

K této otázce jsem zaujímal postoj již několikrát. Příslušníci společnosti se musí stát podílníky přerozdělované nadhodnoty. Tím se odstraní převaha, nad tímto procesem, vlastníků výrobních prostředků. Kteří v podstatě vydírají vlastní tvůrce, této nadhodnoty. (nejedná se tedy o systém "jednomu vezmu a druhému dám"). K tomu je třeba zavést kalkulovanou cenu a lichvu. V některých případech i zastropování ceny u životně důležitých produktů. Ale to se dostáváme z oblasti vize do oblasti strategie.

Příspěvků a názorů uvedených autorů si velice vážím, protože se dotýkají jádra problému, který se snažíme řešit.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Z jarní Malty do posledního záchvěvu jiskřivé zimy. Měl jsem příležitost zavítat do Karlových Varů. Učil jsem zde v sobotu až pozdě do večera. Ale protože yr.no (který má skoro vždy pravdu, pokud jde o předpověď počasí) sliboval dopolední sluníčko a na Karlovarsku čerstvě napadený sníh, vyjel jsem s předstihem a vyběhl na Andělskou horu nad obcí Andělská Hora, viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/And%C4%9Blsk%C3%A1_Hora_(hrad)

Pak jsem se ještě po cestě zastavil o Goethovy vyhlídky:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Goethova_vyhl%C3%ADdka

Pak už mě čekala odpolední směny, ale studenti byli fajn. Vracel jsem se až za tmy.

Vhled do severočeské pánevní oblasti.

Doupovské vrchy nahlížené hradbami hradu.

Ještě jeden pohled na Doupovské vrchy.

Tak jsem si trochu pohrál se záběrem a vyšlo toto. Výhled z Andělské hory do dáli přes její kamenitý vrchol pokrytý sněhem. Kde končí skála a kde začíná vzdálený terén?