Vize, jakou potřebujeme/51

Vize, jakou potřebujeme/51

Uvedu ještě jeden příklad, jak obtížně se každý z nás vymaňuje ze stereotypu, do kterého upadl. Jeden z diskutujících (který si dal přezdívku Pepa z depa) mně zaslal reakci, na mou analýzu Nové dohody:

Tak nějak mi to připadá, že tady někdo žárlí na konkurenční projekt... Aniž bych se jich chtěl zastávat (stačí si přečíst jméno Šabatové a dál se tím netřeba zabývat), ale chtít od ekonomiky, aby sloužila lidem, je špatně? K čemu tedy, podle Vás, ekonomika vůbec je? Aby stále jen rostla a rostla, stále výš a výš, až do nebe, jen tak, bez jakéhokoli smyslu? A člověk je tady proto, by jí sloužil? No tak to je tedy vize, jen co je pravda. To bude jistě motivovat, s tím budete mít úspěch!

Příslušná část kritického rozboru Nové dohody je zde:

https://radimvalencik.pise.cz/10065-vize-jakou-potrebujeme-47.html

Odpověděl jsem mu:

"Zkuste se zamyslet nad tímto: Člověk je nejen cíl, ale i prostředek. Ten, kdo vidí jen polovinu toho (člověk je cíl), ale nevidí složitější část problému (to, jak vytvořit podmínky pro jeho uplatnění), tak ten si dobře nezapnul první knoflík. A celá "Nová dohoda" je touto jednostranností zatíženě. Proč? Protože oni nikdy nepochopili, co je to přírodně historické pojetí dějin!"

Pepa z depa pokračoval:

Možná nepochopili, ale to neznamená, že deklarovat cíl je špatně, tím spíše, pokud má jít o nějakou vizi. Je to určitě lepší, než opačný postup, tj. soustředit se především na prostředky, jako je tomu u Vás, kde je zřejmé, že celé to psaní o vizi slouží jen jako nástroj pro prezentaci vaší teorie produktivních služeb. Pak je zde velké nebezpečí, že právě ten cíl - člověk - se ztrácí ze zřetele a zůstává jen samoúčelný růst růstu. Jako model vaší ekonomiky produktivní spotřeby s nekonečným růstem si můžeme představit dva maséry, kde masér A masíruje maséra B, aby ten byl produktivnější, až bude na oplátku masírovat maséra A zvyšovat tím jeho produktivnost při masírování B. Ekonomika neustále roste, to je krása. Ale je to vize, za kterou stojí za to se bít?

Připomenul jsem mu, co jsem napsal (nemám rád, když někdo čte povrchně, zkresluje to, co je napsáno, podsouvá něco a pak kritizuje):

"Někdo může namítnout, že se to vzájemně nevylučuje, že právě ekonomika, která takto využívá potenciál člověka, je tou ekonomikou, která současně slouží člověku. Jenže takto to autoři "Nové dohody" nechápou, protože pokud by to tak chápali, určitě by to hned na začátku zdůraznili. Jak uvidíme dál, spadli do pasti "pečovatelské ekonomiky", ve které vyvolení budou rozhodovat, co je a co není pro koho důležité. A tak se může klidně stát, že celá snaha přijít s vizí, která vyvede společnost krize, poslouží jako ideový nástroj posilování ekonomiky založené na diktátu přerozdělovací moci. - Pokračování omylu je hned ve druhém odstavci, ve kterém se říká, že diskuse je o tom, jak "provést transformaci ekonomiky tak, aby byla sociálně citlivá a zároveň udržitelná". - Zase ta "pečovatelská ekonomika" (naordinovaných restrikcí). Pokud by byly vytvořeny podmínky pro plný rozvoj a uplatnění schopností člověka (což je totéž jako vytvoření podmínek pro využití investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchování a uplatněním schopností lidí podle míry jejich výnosnosti), byl by ekonomický růst dynamický a neomezený, aniž by si vyžadoval nejrůznější restrikce."
Viz: https://radimvalencik.pise.cz/10065-vize-jakou-potrebujeme-47.html

K tomu jsem dodal:

"Obojí je nutné - člověk jako cíl i člověk jako prostředek. Realizace průběžně nabývaných schopností je přirozenou potřebou člověka. Jednou z nejdůležitějších. Do této realizace schopností patří i odstraňování bariér rozvoje společnosti. Proto také zdůrazňuji (cituji z článku) "hlavně kvalitu ekonomického růstu". - Nutno číst s pochopením a ne snažit se vtěsnat do rámců vlastního stereotypu. Vývoj společnosti (jehož součástí je i růst) je skutečně neomezený. Ale musí se jednat o růst, který NENĺ SETRVAČNÝ. Pokud lidstvo "ve zdraví" přežije svoji prehistorii, vymaní se například i za časoprostorových omezení své existence."

I v dalších diskusích při pěstování této vize se objevila otázka, jak je to se vztahem cílů a prostředků. Je to dobré chápat z hlediska Marxova pojetí vývoje společnosti jako přírodně historického procesu: Člověk přetváří přírodu a v tomto procesu utváří sám sebe. Reálné bohatství jeho života se rodí v aktivitách koneckonců vyúsťujících v přeměnu vnějšího prostředí.

Mj. – Marx nebyl první, kdo tuto velmi podstatnou věc pochopil. Převzal ji od Hegela /např. z jeho "Pána a raba" ve "Fenomenologii ducha" (odsud čerpal také Fukuyama)... Ale to by už bylo další téma.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Tak jsem se po 45 létech (pokud nepočítám externí kandidaturu v tehdejším Ústavu pro filozofii a sociologii) stal zase obyčejným studentem. Angličtiny. Nejvyšší čas. Chybělo mně "doladit" to, co jsem se sám naučil. Na Maltě. Bohužel jen týden. Každodenně si dělám cca dvouhodinovou procházku, abych si připomněl, co jsme probírali, a uložil do paměti. Příroda je i v tomto užitečná. Napomáhá systematizaci nových poznatků.

Přírody na Maltě není mnoho. V tak hustě osídlení zemi jsem ještě nikdy nebyl. Ale najdou se pěkná místa. Inspirující.

Ale teď už obrázky z Malty.

Typický obrázek maltského pobreží v hustě osídlené části. Modrá a stavěná budova jsou kousek od naší školy a jsou vidět ze všech stran. Hodně mně pomáhaly při orientaci ve členitém terénu a křivolakých uličkách.

Pohled na centrum hlavního města Malty Vallettu.

Architektura těchto domů nedaleko naši školy mě docela zaujala.

Jedna z mnoha pevností kolem hlavního města. Na poloostrově. Bylo možné ji celou obejít, místy byla i dost divoká (na zdejší poměry) příroda. Pokud zde někdo budete, doporučuji. Z procházky kolem jsou pěkné výhledy.