Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

marian svetlik: Cituji:
Základním atributem nové ekonomiky bude podstatné zvýšení specificky lidských, tj. "nenahraditelných" schopností člověka při generování inovací "odlehčujících" ekonomiku a otevírajících prostor neomezenému ekonomickému růstu.
Konec citátu.

Nejsem žádný teoretik a určitě ani nemám potřebné vědomostní zázemí, nicméně bych chtěl přispět svým názorem na určitý problém organizace společnosti, který ve mně vyvolala výše citovaná teze.
Současná organizace společnosti (sahající do hodně dávné minulosti, určitě několik století) je zaměřená na využití člověka jako výrobního prostředku. Někdo určil, že člověk je pro produkci statků (aktuálně) využitelný 8 hodin v rámci své "pracovní/zaměstnanecké povinnosti" a zbytek času je jeho čas, kdy si odpočine, věnuje se vlastním aktivitám (které nemají podle elit nic společného s produkcí). Podle toho je také společností odměňován - 8 hodin a dost (nemluvím teď o kritériích a adekvátnosti takového hodnocení). Tímto přístupem staví společnost (zaměstnavatelé, elity nebo jak je budeme nazývat) člověka do druhořadé pozice jednoho z výrobních prostředků (asi jsem tímto nic nového neobjevil).
Problém vidím v tom, že člověk žije a (obecně) vytváří určité hodnoty (a určitě mnohé z nich i ve prospěch celku) po celý časový limit, který mu je k životu dán. Současnou společnost ale (minimálně z pohledu odměňování) jeho aktivity mimo zákonem stanovenou povinnost nezajímají, přestože mnohdy "ve svém volném čase" vytváří (byť mnohdy i nevědomky) hodnoty pro celou společnost větší, než v tom jeho "zaměstnání". A současná společnost alibisticky veškerou i pro ni užitečnou aktivitu mimo "stanovenou pracovní povinnost" člověka cíleně ignoruje (a když už to nejde přehlédnout, tak dotyčný možná dostane ... diplom?). Je to vlastně obdobné ve vztahu k důchodovému zabezpečení. Stát na základě nějakých údajů rozhodl, že člověk je pro něj (pro produkci statků) efektivní do věku 60+ let a pak už jej nezajímá, naopak je pak pro něj přítěží. A moc mu nezáleží na schopnostech jednotlivce, jeho možnostech a vůli se i nadále efektivně na chodu společnosti podílet.
Myslím si, že nastal čas, a už se i rýsují možnosti, jak dostat člověka do primární pozice ve společnosti, vrátit jej do centrálního postavení v tom, co to vlastně společnost je a jak vytváří své hodnoty. Protože vše, co člověk dělá a co není v rozporu s platnými zákony (teď se nevyjadřuji k aktuálně platným paragrafům, spíše k morálním kritériím) je obecně činnost, která je, nebo by alespoň měla být, ve prospěch společnosti/celku. Nejenom to penzum času, které věnuje vytvářením hodnot ve "stanovené pracovní povinnosti", ale i výchova dětí, vzdělávání a i vzdělávání se, starost o okolí, vlastní zahrádku, floru a faunu, rozvoj různých zájmů a koníčků a vlastně i když člověk "jakoby" nic nedělá, tak alespoň společnosti vlastně neškodí (byť to může být relativní, že?).
Myslím, že základním předpokladem realizace takové změny je postavení individuality člověka do primární role a od toho odvodit/navázat veškeré další aspekty jeho zapojení do společného "projektu" společnosti. K tomu je ideální současný rozvoj informačních technologií. V centru musí být člověk. Ano, už dnes máme CRO a další státní registry. Problém je ale v tom, že tyto registry/evidence jsou v rukách státu a tedy zprostředkovaně v rukách elit.
Abychom dostali člověka do primární role ve společnosti, musí být zodpovědnost za každého jednotlivce předána do jeho vlastních rukou a tedy i jeho postavení ve společnosti a tím i jeho identifikace v ní musí být pouze a jen v jeho odpovědnosti. A až od toho, jak se jedinec integruje ve prospěch společnosti a tedy jaké přínosy (ekonomické a jiné) pro společnost poskytuje, odvodit i jeho individuální ohodnocení - ať už určité zabezpečení ze strany státu za přínosy (přirozeně s přihlédnutím k sociálním aspektům a objektivním možnostem jeho zapojení) nebo ze strany ostatních členů společnosti individuálně.