Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

jkaleta: Smyslem lidského života je rozvíjet svůj potenciál a zároveň udržovat harmonické vztahy s okolím i se sebou. To jen tak pro informaci.

Podle Aristotela je štěstí být ctnostným. Ctnost musí však přijít jako přirozený vnitřní stav, nikoliv jako vynucovaný vnější dojem. Ctnost vyžaduje integritu uvnitř i vně. Integrita znamená být v souladu s realitou - a to nejen empirickou, ale i s filosofickými obecnými vlastnostmi reality. Vyhýbá se tak chybám, které jini páchají.

Realita je založena na univerzálních, objektivních principech. Jednání pro které nemáme objektivní důvod (není zakotveno v realitě) a přesto je za objektivní vydáváme, je nemorální. Společnost i naše psychika má spousty arbitrárních pravidel, co je morální a co není. Tyto arbitrární normy jsou v rozporu s realitou a vedou k nemorálnímu chování, které má negativní následky, ale zároveň zabraňuje si spojit příčiny s následky.

V modelu pana Valenčíka bych jako štěstí vyznačil jako míru, nakolik se naše psychika blíží realitě a nezabývá se prostředky, činnostmi a situacemi. Právě tyto prostředky jiní lidé i my sami používáme k oddělení se od reality. Lžeme sobě i druhým a necháváme si lhát. Sloužíme prostředkům, nikoliv realitě a sami se stáváme prostředkem pro druhé a činíme jiné svými prostředky. Vše víceméně nevědomě - vědomě tak činí jen sociopati v politice. My si navíc lžeme, že jsme morální, sociopati si takto lhát nepotřebují.

Morální jsme jen natolik, kolik je naše myšlení, řeč a jednání v souladu s objektivní realitou - logickou, empirickou, racionální. Prostředky jsou sice důležité, ale čím méně ovlivňují náš přístup k realitě pro své vlastní propagování, tím lepší jsou. Realitu vnímáme pouze tehdy, pokud se zbavíme zkreslení a falešného vědomí, které v nás prostředky naprogramovaly.

Toto falešné vědomí je základem většiny rodin, všech států a církví. Falešné vědomí arbitrárních společenských norem je příkladem například toho, proč rodič považuje za špatné pokud dítě vysloví vulgární slovo, avšak nepovažuje za špatné dítěti přivodit extrémní hrůzu a bolest a pořád se vydávat za morálního - nebo za oběť dítěte, rodiče, který se nedokáže ovládnout při pohledu na "zkaženost" dítěte - přestože se jinak běžně na veřejnosti dokonale ovládá.

Rodič zničí integritu a vůli dítěte a nahradí ji svojí vlastní. Potomek je buďto snadno ovladatelný, nebo násilí přijme za své a provozuje jej sám, nebo obojí, obvykle jako policista nebo voják.
Avšak jen integrita umožňuje odhalit smysl žití a plánovat dlouhodobě. Pokud chceme plánovat dlouhodobě na celý život, musíme si uchovat integritu a pravé vědomí. Falešné vědomí je roztříštěné a plné výmluv a zvláštních pravidel, pravé vědomí je syntetické, holistické a objektivní. Falešné vědomí umožňuje odsuzovat vrahy v civilu a zároveň oslavovat zabíjení v zeleném kostýmu.

Model racionality pana Valenčíka je racionální jen natolik, nakolik prostředky slouží člověku a člověk realitě. Falešné vědomí brání propojení pocitů a myšlenek s jednáním a tedy brání si uvědomění a správné interpretaci zkušeností.
Kdysi to neplatilo, protože život byl tak prostý a závislý na přírodě a ekonomice, že tato svoboda a arbitrárnost nebyla možná, ale dnes tomu tak je. Máme kapacitu manipulovat realitou, což ale bohužel znamená, že se můžeme pohybovat i zcela mimo realitu a že jsme velmi snadno ovladatelní iracionální manipulací s prostředky. Řešení zní jednak vzdělávat se a jednak nahradit zneužitelné prostředky nezneužitelnými a počkat, až pod jejich vlivem (ve styku s objektivní realitou) vyroste pár generací, které už nebudou poznamenané iracionální manipulací.

Celoživotní profesní vzdělávání zní dobře, ale v jeho jádru je podřízenost člověka prostředku peněz. Peníze jsou prastarý vynález a jsou poměrně primitivní, to znamená, sice dokáží omezeně koordinovat ekonomickou informaci (lépe než státní zásahy) ale za cenu silného iracionálního zkreslení lidských vztahů. (důraz na arbitrární "vlastní" zájem, který udržuje v rozumných mezích jen neustálá konkurence a nutnost lidí korigovat své jednání - sociální darwinismus)
Proto kdo chce plánovat skutečně dlouhodobě, nemůže počítat s existencí peněz, státu a rodin jak je známe.

Alternativy viz má doufejme budoucí magisterská práce.