Vize, jakou potřebujeme/29

Na dosavadní diskusi k vizi reagoval Karel Hais. Do své představy, kterou jsem publikoval v rámci tohoto seriálu již dříve, zapracoval některé důležité výsledky pěstování vize:

Pojmosloví

Ve své úvaze se budu zabývat pojmem "horizont poznání" a pojmem "tvůrčí skupina". Nehodlám někomu vyvracet jeho přístup k daným pojmům, nebo doporučovat můj přístup jako ten pravý, neomylný a tedy jedině správný. Jen se pokusím naznačit můj způsob uvažování při řešení (stále naléhavější potřebě) vzniku "dobré teorie".

Při tvorbě nové teorie se často setkáváme s pojmem horizont poznání a nahlížení za tuto pomyslnou hranici vnímání vtahů jednotlivých subjektů (hráčů – pojem z teorie her). Pokud se pohybujeme v materiální realitě, tak se nám horizont poznání stále posouvá a nikdy ho nemůžeme dosáhnout.

Tím vlastně nám vzniká dynamika našeho poznávání reality kolem nás. Přirovnal bych to k procházce přírodou, při které vnímáme horizont, tedy styk země s nebem. I kdybychom ušli stovky kilometrů, tak budeme mít před očima stále horizont – tento předěl, hranici. Položme si otázku. Lze nahlédnout za horizont poznání?

Ano, lze. Je však nutno na zkoumaný problém (zkoumanou situaci) nahlédnout z vnějšku tématu. Nestačí vztahy zkoumat z pozice pozorovatele uzamčeného ve vztazích samotných. Odpoutat se od reality samotné a nahlížet na ni z bodu mimo realitu vztahů samotných, které se snažíme definovat, zkoumat a rozšiřovat své poznání. Popřípadě měnit tyto vztahy. Nebo, lépe řečeno, měnit poznání a vztah k těmto jevům. Těm lidem, kterým se vhled podaří, říkáme vizionáři, géniové nebo dokonce proroci.

Z historického vývoje lidského myšlení, bych snad zmínil jen Mikoláše Koperníka, kterému se bezesporu tento myšlenkový postoj podařil. Dotknul se toho zásadního. Co je středem vnímání a co je realitou – skutečností. Středem vnímání vesmíru ponechal Zemi, protože z toho místa pozorujeme vše kolem nás. Ale vztahy kosmických těles definoval pomocí pohledu z vnějšku. Zjistil, že středem sluneční soustavy není Země, ale Slunce. Tím změnil vztah, vnímání vztahů v této oblasti. Nejenom v astronomii, ale v mnoha jiných oborech, ve kterých byl úspěšný. Dokonce i v politice. Z toho příkladu jde tedy vydedukovat, že "dobrá teorie" umožňuje aplikovat její poznatky ("stavební kameny") ve všech sférách lidského myšlení.

Při pročítání diskuzních příspěvků k Teorii her, seriálu Horší než vykořisťování nebo Komunitarismu cítím stále nedostatek schopnosti autorů odpoutat se z vnitřního prostředí vnímaného tématu a absenci pohledu zvnějšku. K odstranění tohoto nedostatku by nám rozhodně mohla pomoci úvaha, přemítání až fabulace R. Valenčíka obsažené v publikaci Lidi, ještě máte rozum... s pod názvem: "Úvod do přirozené komunikativní filosofie", z roku 1994, ve které autor předkládá mnoho filosofických otázek. Z nich bych chtěl upozornit zejména na pojmy "Všeobecné" a "totožné" a vztah mezi nimi.

Tím bych rozhodně nechtěl podceňovat, zavrhovat nebo odmítat příspěvky k danému tématu. Naopak si jich velice vážím, protože si uvědomuji úlohu diskuze a tříbení si myšlenek pomoci sdílených informací a názorů.

V úvaze k tématu "horizont poznání" jsem se, mimo vymezení pojmu samotného, pokusil naznačit i tvůrčí přístup k řešení daných otázek.

Závěrem ke shora uvedenému jsem si připravil přechod k druhému tématu: "tvůrčí skupiny". Toto téma nás přivádí zpět na zem. K strukturnímu uspořádání společnosti, které by nám mělo umožnit vygenerovat "dobrou teorii". Přivádí nás, z výšin teoretických, filosofických až mystických, k praktickému řešení. Jistě se všichni shodneme, že budování tvůrčích skupin je nezbytností k prosazení zásadních změn ve společnost prostřednictvím změny myšlení a náhledu na dynamickou společnost. Tato "revoluce" vycházející z nitra společnosti se jeví jako naprostou nezbytností.

Když se zamyslíme nad tím, co by takové tvůrčí skupiny měly plnit, tak bych se chtěl nejdříve zastavit nad jejich vznikem. Jak si představujeme vznik takové skupiny. Především by měly vznikat přirozeně na základě společně sdílených informací a vytvářet tak kolektivy příznivců takových informací. Nebo na základě společné odpovědnosti a plnění úkolů, což zase předpokládá shodu na způsobů řešení takových úkolů nebo naplnění odpovědnosti. Tím se dostávám k charakteru tvůrčích skupin. Jedny budou vznikat na čistě vědecké, teoretické bázi a druhé v oblasti praktického využití. Přirovnal bych to k základnímu a aplikovanému výzkumu. V tomto okamžiku tu vystává otázka, zda předpokládáme vznik zcela nových kolektivů, které jsou odtrženy od stávající moci, nebo jestli se nedají využít již vzniklé, existující subjekty. Zastávám názor, že pro prosazení "dobré teorie" je nutné získat aktéry jak z tzv. opozice, tak i z řad stávající moci. Tím se nám rýsuje i odpověď na naznačené otázky. Z hlediska řízení společnosti (státu) zde máme již vzniklé skupiny, které se vyvíjely stovky, ne-li tisíce let. Jsou to obce a jejich nadstavba v podobě státních orgánů (státní a veřejná správa). Když mluvíme o zasíťování prostoru tvůrčími skupinami, tak zde máme síť, která již existuje a občany je zažitá a přijímána (pozitivně nebo negativně). Problém je, že funkce těchto z prvopočátku tvůrčích pospolitostí či skupin se změnila na výkonnou funkci moci. Lidé se sdružovali do obcí, kvůli tomu, že se jim v tomto prostředí lépe žilo. Díky dělbě práce se zvýšila efektivnost ekonomiky, bezpečnost a zlepšil se sociální styk, což přispívalo k celkovému rozvoji společenství. V dnešní době občan prakticky obec nepotřebuje, naopak se snaží Obecním úřadům vyhýbat, protože jsou zdrojem neplodného, netvůrčího přístupu vůči lidem. Máme zde i jiné přirozené kolektivy. Například vzdělávací instituce – školy, výzkumné ústavy atd.

Pokud bychom neměli představu o tom jak získat tyto subjekty pro "dobrou teorii", tak by diskutovaný návrh byl pouhým povídáním. Co by bylo, kdyby bylo. Řešení však máme. Je to v osobním přístupu k jednotlivcům, kteří jsou členy uvedených kolektivů. K tomu je třeba vychovat lektory, kteří se tímto budou aktivně zabývat. K vychování skupiny lidí, kteří budou šířit určité názory, potřebujeme teoretickou šablonu. A jsme u jádra problému. Musí vzniknout ideologie, která všem osloveným nabídne spokojený život a osobní rozvoj v podobě dynamického rozvoje společnosti. Tuto šablonu – teorii je nutné vypracovat v úzké skupině teoretiků nebo dokonce pomocí názoru jednotlivce. Domnívat se, že širokou diskusí (v tomto okamžiku zrodu) vznikne společný koncept, je idealistickou představou, kterou nám vyvrací historická zkušenost lidstva. Pohled za horizont poznání se nepodaří každému, a proto vždy v historii záleželo na jedincích, kteří to dokázali.

V tomto okamžiku by to mohla být výzva pro vysokou školu, která by mohla uspořádat kurz, ve kterém by taková šablona (kostra, průvodce) byla představena, ale hlavně účastníky pochopena. Následně prodiskutována a rozvíjena. V široké diskuzi pak přijímána širokou veřejností.

Pro vysokou školu by neměl být problém, zařadit do své činnosti kurz, který by vycházel z připravované vize. Po ukončení takového kurzu bych navrhoval uskutečnit řadu seminářů, na které se mohou už zvát konkrétní osoby, o kterých bude určitá představa, že je toto téma zaujalo (mohlo zaujmout) a jsou zároveň v prostředích, které formují vývoj společnosti. Nehledě na to, že kurzista dostane hrubou představu o budování tvůrčích skupin, tak říkajíc na zelené louce. Tzn. přímo v terénu při působení na veřejnosti.

Kurz nemusí probíhat formou shromáždění kurzistů v určitém sále, (vzhledem k tomu, že fyzické setkávání lidí je omezeno), ale je možné jej provést formou distanční výuky po internetu za použití programů, které již vysoká škola má, nebo nebude pro ni problém je zajistit a provozovat. Zároveň by se zvyšovala digitální gramotnost účastníků.

Ke konci mé úvahy bych chtěl zdůraznit, že žádný kurz, seminář nebo diskuze nenahradí samostudium. Proto si cením v současné diskuzi odkazů na publikace jiných autorů. Pravda, je těžké vstřebat takové množství informací, ale není možné diskutovat o budoucnosti "dobré teorie" a neznat současný stupeň poznání.

Chápu argumentaci R. Valenčíka, že "Nebyl by takový problém ji celou napsat, (teorii - moje pozn.) ale tím by to asi skončilo. Rozhodl jsem se na to jít jinak. Od počátku prostřednictvím práce na ní spojovat rozumné lidi. Proto zařazuji vše, co dostávám od těch, kteří na seriál reagují. Pokud se týká přehlednosti, tak tu se pokusím zajistit průběžně vloženými shrnutími".

Domnívám se, že předložení teorie veřejnosti by přispělo k rozšíření účastníků při diskuzi. Např. iniciovat veřejné čtení v Poslanecké sněmovně parlamentu ČR. Pod názvem:

Hledání cesty 

s tématy

Odspolečnosti diktátu přerozdělovací moci vzniklé ze systému pozičního investování a jeho srůstání se strukturami založenými na vzájemném krytí (vydírání a protěžování) těch, kteří porušují obecně přijatelné zásady.

K stále plnějšímu využívání investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchování a uplatněním lidských schopností. Společnosti, ve které roste role produktivních služeb (služeb pojených s nabýváním a uchováním lidských schopností) jako dominantního sektoru.

Těchto čtení se účastní poslanci, senátoři a odborníci. Je to značně populární prezentace daných názorů. Je z toho pořizovaný audiovizuální záznam a vydáván sborník. O veřejné čtení je velký zájem i ze strany veřejnosti.

Chápu snahu zapojit, co největší počet lidí do tvorby nové "dobré teorie", ale přátelé, pokud chceme uspořádání společnosti podle našich představ, tak na to nemáme 100 let. Pohyby v zahraničí jdou velice rychle a musíme být připraveni nabídnout smysluplnou vizi. Jsem proti rychlým řešení, dalo by se říci, že jsem přímo proti nim, ale přešlapování a čekání na to jak se situace vyvine, také není zrovna můj postoj.

V Praze dne 3. ledna 2022

JUDr. Karel Hais

K tomu ode mne:

Chápu, že už s něčím souhrnným je nutné vyjít, alespoň v užším kruhu. Proto zítra a pozítří, přesně měsíc od zahájení společných prací (což není tak moc), uveřejním první report.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Po Vánocích jiskřivá zima ve Zlatých Horách, pak jsem ji ještě chvilku stihl kolem Nového roku v Košicích. Také nevydržela dlouho. Ale i vycházky v suchém mrazu byly pěkné.

V Košicích mám část rodiny. Prochodil jsem zde za těch 40 let, co sem jezdím, skoro vše. Tentokrát jsem objevil dvě nové pěkné vycházky. Tato je od kapličky pod Strážným nad Kavečany, kam lze dojet autem a pohodlně zaparkovat. Tady je věž na Strážném, kaplička je pod ním.

Z cesty na předcházejícím obrázku je vhodné odbočit vlevo a jít podél hřebene. Pohodlnější a mnohem lepší výhledy, než když se jde přes hřeben. Tento je přes Črmelské údolí na hřeben počínajícího Rudohoří.

Ohlédnutí za trochu zamlženými Košicemi. V dáli Slánské vrchy. V popředí Hradová s rozhlednou.

Toto je ta krásná cesta, která není značená. Zatáčí mírně vpravo a pak pomalu stoupá až k chatě na Hrešné. Vpředu je vidět Jahodná. Ti, kteří mají dobré oči, uvidí zasněžovanou sjezdovku.