Vize, jakou potřebujeme/21

Vize, jakou potřebujeme/21

Dopis Petra Hampla zájemcům o práci ve sdružení Kudy z krize

Příprava národní vize

Milí přátelé, vlastenci

jednou z možností, jak se zapojit do naší práce, je tvůrčí skupina pro tvorbu perspektivní, realistické a srozumitelné vize. Práce v této skupině již běží a poskytuje následující možnosti:

1.

Téma je široké, takže může absorbovat nejrůznější přístupy a aktivity.

2. Práce probíhá formou vstupu připomínkami, náměty, úvahami apod. do seriálu "Vize, jakou potřebujeme", který uveřejňuje doc. Radim Valenčík na svém blogu a ze kterého budeme přebírat dílčí ucelené výstupy; do seriálu vstoupíte rozkliknutím této adresy: https://radimvalencik.pise.cz/archiv/

3. Seriál je interaktivní, byl odstartován 17.prosince, R. Valenčík do přípravy jednotlivých dílů zapojuje každého, kdo má zájem.

4. S R. Valenčíkem se lze kontaktovat prostřednictvím nás, nebo komentářů vložených do jeho seriálu, lze si dohodnout i osobní setkání.

5. Prostřednictvím práce v této tvůrčí skupině se můžete zorientovat tak, abyste mohli přejít do skupiny specifičtějšího zaměření.

6. V neposlední řadě se jedná o téma, které je významné nejen pro sdružení Kudy z krize.

Ať žije svobodná Česká republika!

Petr Hampl 

Zde jsou stránky sdružení Kudy z krize: https://www.kudyzkrize.cz/

Příspěvek M. Seemana k pěstování vize:

Hodnoty společnosti

Michal Seeman

Co dělá charakteristiku společnosti? Nějaké hodnoty, něco co pro většinu z nich hodně znamená. Velké společnosti v historii tmelilo buď náboženství, nebo náležitost k půdě, případně ideály, typicky např. ideály Francouzské revoluce, Ústavy Spojených Států, nebo jiné. Potom odpor, proti šlechtě, továrníkům, nevěřícím...

Pak je ale potřeba se zeptat: na čem bychom chtěli ideály společnosti stavět dnes? Nic z toho zmíněného to není, jak rozeberu dále. Jak jste sám říkal v přednášce: nejde odvrhnout dnešní progresivismus a nahradit ho konzervativismem. To by byl návrat a "zakonzervování" - jenže návrat kam? Do 70. let? První Republiky? Rakouska?

Zpět ke zmíněným ideálům podrobněji. Americké ideály daly lidem svobody, ale když je lidé mají, ideály jsou tak nějak vyčpělé, po několika generacích svobody už se na to téma jen píší slohové práce na středních školách a lidé si málo uvědomují, proč se za ně bojovalo.

Trochu podobně je to s hnutími "proti něčemu". Až je nepřítel poražen, ideje jsou jakoby vyprázdněné.

Náboženské ideály zatím bez výjimky dokázaly vést společnost proti rozvoji. Ne vždy, ale všechny byly někdy zneužity A ke zneužití mocnými se přímo nabízí. Nechci proti náboženství nějak obecně bojovat, ale nemyslím si, že by na něm dnes šla postavit bohatá, po všech pozitivních stránkách rozvíjející se zpolečnost.

Chtěl bych Vám místo toho představit svůj pohled: Hodnoty společnosti podle mě nejsou tolik definovány tím, co lidé dělají v těžké době, ale spíš tím, co dělají v době nadbytku, tehdy, kdy nic dělat nemusejí.

Všimněme si: co dělat v nadbytku, je něco, co většina zmíněných pohledů vůbec neřeší. Přitom společnosti alespoň v mírném nadbytku buď stavějí megalomanské díla bohům, vládcům, nebo propadají hédonismu, nebo se v nich líhne hora směrů sebedestruktivních, jako dnes můžeme pozorovat masivní podporu změny pohlaví dětí a jiné hrůzy. Tím neříkám, že by se mělo lidem diktovat, co ve volném čase. Ale mělo by být jakési povědomí o tom ideálním, čeho si většina cení.

Proto si musíme položit otázku: Co dělá zdravá společnost, když nic dělat nemusí?

Moje odpověď jedním slovem je poznání. Poznání světa, přírody, fyziky, lidské mysli... To je cíl, který posouvá jednotlivce i společnost dál a nikdy nedojde. Samozřejmě to nemůže být jediný smysl, bez dalších by takové směřování mohlo nabýt absurdních směrů. Nabízím tedy svůj ucelený hodnotový systém, jako návrh do diskuze.

1. Hodnotou je člověk a přírodní prostředí. Hodnoty jsou tvořeny lidskou prací, fyzickou i duševní.

2. Hodnotou je poznání, osobní i kolektivní.

3. Hodnotou je připravenost k ochraně a obraně.

4. Hodnotou je zdraví, fyzické i duševní.

5. Hodnotou je regenerace, odpočinek a radost.

Myslím, že to je něco dostatečně nesvázaného, aby se s takovými myšlenkami mohla většina lidí identifikovat, a přitom to jasně staví ten směr, který ve většině hodnotových žebříčků chybí. Zároveň myslím, že je tam dostatek záměrných protikladů, které mají být v rovnováze: Ne prostředí, ale člověk a prostředí. Ne práce, ale práce a radost.

Rád si přečtu Váš názor.

Pak je tady ještě otázka vizí více hospodářsko-ekonomicko politických (pravá, levá, konzervativní, liberální atd.). Ale tam už nedokážu nějaký ideální recept vymyslet. Myslím, že se to vlastně ještě nikomu nepodařilo. Přesto zkusím nastínit nehotové myšlenky. Systém by měl zakotvit:

- Hodnotu v tvoření.

- Ochranu slabých, ale zároveň ji chránit před zneužitím. Upřednostňovat pomoc posílením schopností (např. vzdělání, pomoct dohnat ostatní) před přímou materiální pomocí.

- Ochranu před nadměrným růstem velkých. Jenže kde nastavit hranici, kdy zapnout nějakou brzdu? Kdy je firma ještě úspěšný podnik pilného člověka a kdy začne být škodlivá většině. A když by se taková hranice vytvořila uměle, bude to jen další pravidlo hry, mezi kterým budou soutěžící kličkovat, podvádět anebo se záměrně držet těsně u hranice. Těžká otázka. Protože bez možnosti růstu se nikdo nebude snažit. Ale určitě by pomohlo plošně zakázat pomáhání, dotování, úlevy, speciální výhody těm hodně velkým.

K tomu:

Hodnoty, které M. Seeman považuje za základ, jsou nosné. V podstatě jde o to, aby se rozvoj schopností člověka založený zejména na rozvoji lidského poznání a pochopitelně i uplatnění takto nabytých schopností ku prospěchu rozvoje společnosti stal ústřední hodnotou. Předpokládám, že k tomu nebudou výhrady. Návazně ovšem vyvstávají otázky:

- Co dnes brání tomu, aby se výše uvedené stalo běžným způsobem života?

- Jak překonat překážky, které tomu brání?

- Jak si představit společnost, ve které jsou tyto hodnoty základem?

- Kdo, jakým způsobem a za jakých podmínek provede změny vyúsťující ve společnost založenou na výše uvedených hodnotách?

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Chtěl jsem si užít jiskřivou zimu se sněhem. Tak jsem si objednal penzion (U Modrého zvonku na náměstí ve Zlatých Horách) pro sebe a manželku (i jako vánoční dárek). Vyšlo to. Sněhu tak akorát, asi 5 cm. Všude bílo a současně se dalo dobře chodit. Mrazivo a zářivé sluníčko. Miliardy sněhových zrcátek.

Po cestě z Prahy jsme se stavili v Kladsku, obešel jsem celou gigantickou barokní pevnost. Udělali jsme si i výlet do Nisy a po cestě zpět se stavili na Rejvízu a zašli až k Mechovému jezírku.

Ráno, raníčko - začíná výstup na Biskupskou kupu. Pohled do údolí Zlatých Hor z bývalého židovského hřbitova.

Impozantní hrobka na zlatohorském hřbitovu.

Výstup na Biskupskou kupu otevírá stále více a více pohled do nitra Polska.

Pohled směrem na Glucholazy, pěkné historické město v Polsku kousek od hranic. Tam se taky chystám. O pár kilometrů dál Nysa.